Bible21 › Matouš › 10

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Jako ovce mezi vlky1 Po­tom svo­lal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečis­tý­mi du­chy, aby je vy­míta­li a aby uz­dravova­li každou ne­moc a každý ne­duh. 2 A toto jsou jmé­na dvanácti apoštolů: Nejprve Ši­mon zvaný Petr a jeho bra­tr On­dřej, Ja­kub Zeb­e­deův a jeho bra­tr Jan, 3 Fi­lip a Bar­to­lo­měj, To­máš a výběrčí daní Ma­touš, Ja­kub Alfeův a Ta­deáš, 4 Ši­mon Hor­livec a Ji­dáš Iška­ri­o­tský, který ho po­tom zra­dil. 5 Těch­to dvanáct Ježíš vy­s­lal s tě­mi­to po­ky­ny: „Ne­choď­te na ces­tu po­hanů, ne­vstu­puj­te do měs­ta Sa­ma­ri­tánů, 6 ale radě­ji jdě­te ke ztraceným ov­cím z lidu Iz­rae­le. 7 Jdě­te a ohlašuj­te: ‚Ne­bes­ké králov­ství je blízko!‘ 8 Ne­mo­cné uz­dravuj­te, mrt­vé křis­te, malo­mo­cné očišťuj­te, dé­mo­ny vy­mí­tej­te. Zdar­ma jste do­sta­li, zdar­ma dej­te. 9 Ne­ber­te si s se­bou do opasků zla­to, stříbro ani peníze 10 ani mošnu ani náhradní koši­le ani obuv ani hůl – dělník si pře­ce za­s­louží svůj pokrm. 11 Když při­jdete do měs­ta nebo ves­nice, na­jdě­te tam hodného člověka a zůstaň­te u něj, dokud ne­o­de­jdete. 12 Když bu­dete vcházet do něčího do­mu, po­přej­te mu pokoj. 13 Bude-li toho ten dům ho­den, pak ať váš pokoj přejde na něj. Ne­bu­de-li ho­den, ať se váš pokoj vrátí k vám. 14 Pokud vás někdo ne­při­jme a ne­bu­de po­s­lou­chat vaše slova, vy­jdě­te z toho domu nebo měs­ta a setřes­te si z no­hou i jeho prach. 15 Amen, říkám vám, že v soudný den bude sodom­ské­mu a go­mor­ské­mu kra­ji lehče­ji než ta­kové­mu měs­tu. 16 Po­sílám vás jako ovce mezi vlky, pro­to buď­te chytří jako hadi a ne­vinní jako ho­lu­bice. 17 Dej­te si po­zor na li­di, pro­tože vás bu­dou vy­dávat soudům a bičovat vás ve svých shro­mážděních. 18 Kvů­li mně vás po­vedou i před vlád­ce a krále na svě­de­ctví pro ně a pro náro­dy. 19 Když vás jim vy­dají, ne­sta­rej­te se, jak a co má­te ří­kat. Co má­te říci, vám bude dáno v tu chví­li. 20 Nejste to to­tiž vy, kdo mluví, ale Duch vaše­ho Ot­ce, který mluví ve vás. 21 Bra­tr bra­t­ra i otec syna teh­dy vy­dá na smrt, dě­ti po­vstanou pro­ti svým ro­dičům a za­bi­jí je. 22 Kvů­li mé­mu jménu vás bu­dou všich­ni nenávi­dět, ale kdo vy­trvá až do kon­ce, bude za­chráněn. 23 Když vás bu­dou pronásledovat v jednom městě, uteč­te do jiného. Amen, říkám vám, že ne­pro­jdete iz­rael­ská měs­ta, než při­jde Syn člověka. 24 Není učedník nad mi­s­tra ani služebník nad svého pá­na. 25 Pro učedníka je dost na tom, když bude jako jeho mis­tr a služebník jako jeho pán. Jest­liže hos­podáře na­zva­li Belzeb­u­bem, čím spíše jeho do­mácí? 26 Ne­boj­te se jich. Není to­tiž nic skrytého, co ne­bu­de zje­veno, ani nic tajného, co ne­bu­de po­znáno. 27 Co vám říkám ve tmě, mluv­te na svět­le; co slyší­te šeptat do ucha, hlásej­te ze střech! 28 Ne­boj­te se těch, kdo za­bíjejí tělo, ale duši za­bít ne­mo­hou. Radě­ji se boj­te To­ho, který může duši i tělo za­hu­bit v pekle. 29 Ne­pro­dávají se snad dva vrab­ci za haléř? Při­tom ani je­den z nich ne­padne na zem bez vědo­mí vaše­ho Ot­ce. 30 Vám jsou ale spočítá­ny i všech­ny vla­sy na hlavě! 31 Pro­to se ne­boj­te. Jste dražší než mno­ho vrab­ců. 32 Kdoko­li mě vy­zná před lid­mi, toho i já vy­znám před svým Ot­cem v ne­besích. 33 Kdo by mě ale před lid­mi za­přel, toho i já za­přu před svým Ot­cem v ne­besích. 34 Ne­mys­lete si, že jsem přišel, abych na zem při­ne­sl pokoj. Ne­přišel jsem přinést pokoj, ale meč. 35 Přišel jsem, abych roz­dě­lil člověka pro­ti jeho ot­ci, dce­ru pro­ti mat­ce a sna­chu pro­ti tchy­ni. 36 Člověk bude mít ne­přá­te­le ve vlastní ro­dině. 37 Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě ho­den. Kdo má rád syna nebo dce­ru více než mě, není mě ho­den. 38 Kdo ne­be­re svůj kříž a nenásle­duje mě, není mě ho­den. 39 Kdo nalez­ne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvů­li mně, ten ji nalez­ne. 40 Kdo vás při­jímá, ten při­jímá mě, a kdo při­jímá mě, při­jímá To­ho, který mě po­slal. 41 Kdo při­jímá pro­roka ja­kožto pro­roka, do­stane odpla­tu pro­roka. Kdo při­jímá sprave­dlivého ja­kožto sprave­dlivého, do­stane odpla­tu sprave­dlivého. 42 Kdo by tře­ba jen podal po­hár stu­dené vody jedno­mu z těch­to ma­ličkých, pro­tože je to můj učedník, amen, říkám vám, že ne­při­jde o svou odplatu.“