Bible21 › Matouš › 17

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Ježíš, Mojžíš a Eliáš1 Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Pet­ra, Ja­ku­ba a jeho bra­t­ra Ja­na, vy­ve­dl je o sa­mo­tě na vy­sokou horu 2 a pro­měnil se před ni­mi. Jeho tvář za­záři­la jako slun­ce a jeho ša­ty zbě­le­ly jako svět­lo. 3 A hle, uvi­dě­li Mo­jžíše a Eliáše, jak s ním roz­mlou­vají. 4 Petr na to Ježíšovi ře­kl: „Pane, dobře, že jsme tu! Jest­li chceš, udělá­me tu tři stánky – je­den to­bě, je­den Mo­jžíšovi a je­den Eliášovi.“ 5 Než to doře­kl, náhle je za­ha­lil zářící ob­lak. Vtom se z ob­la­ku ozval hlas: „To­to je můj mi­lovaný Syn, kterého jsem si ob­lí­bil. Jeho poslouchejte.“ 6 Když to učedníci us­lyše­li, pad­li na tvář a hroz­ně se bá­li. 7 Ježíš přistou­pil a do­tkl se jich se slovy: „Vstaň­te, ne­boj­te se.“ 8 A když zve­dli oči, ne­vi­dě­li už niko­ho než sa­motného Ježíše. 9 Cestou zpět z hory jim Ježíš přikázal: „Niko­mu o tom vi­dění neříkej­te, dokud Syn člověka ne­vstane z mrtvých.“ 10 Učedníci se ho ze­pta­li: „Pro­č tedy znal­ci Písma ří­kají, že nejdříve mu­sí při­jít Eliáš?“ 11 „­Jis­tě, ‚při­jde Eliáš a všech­no napraví.‘ “ od­po­věděl Ježíš. 12 „Já vám však říkám, že Eliáš už přišel, ale oni ho ne­po­zna­li a uděla­li s ním, co chtě­li. To­též od nich vy­trpí i Syn člověka.“ 13 Teh­dy učedníci po­chopi­li, že jim to ře­kl o Janu Kř­ti­te­li. Víra přenáší hory14 A když přiš­li k zástu­pu, přistou­pil k ně­mu je­den člověk, padl před ním na ko­le­na 15 a ře­kl: „Pane, smi­luj se nad mým synem. Má pa­dou­cnici a hroz­ně tím trpí. Často padá do ohně ane­bo do vo­dy. 16 Přive­dl jsem ho ke tvým učedníkům, ale ne­moh­li ho uzdravit.“ 17 „Vy ne­věřící a zvrácené pokolení!“ zvo­lal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vá­mi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveď­te mi ho sem.“ 18 Ježíš pak tomu dé­mo­novi po­hro­zil a on vy­šel a chlapec byl v tu chví­li uz­dra­ven. 19 Učedníci pozdě­ji přiš­li za Ježíšem a v sou­kro­mí se ho ze­pta­li: „Pro­č jsme ho my ne­moh­li vyhnat?“ 20 „Kvů­li své malověrnosti,“ od­po­věděl jim. „A­men, říkám vám, bu­dete-li mít ví­ru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ‚Přejdi od­sud tam,‘ a ona přejde a nic pro vás ne­bu­de nemožné.“ Synové jsou svobodní22 Ještě když se zdržova­li v Ga­li­le­ji, Ježíš jim ře­kl: „Syn člověka bude vy­dán do lid­ských ru­kou. 23 Za­bi­jí ho, ale třetího dne bude vzkříšen.“ Učedníci z toho byli zdrceni. 24 Jakmi­le přiš­li do Kafarnaum, přistou­pi­li k Pet­rovi výběrčí chrá­mové daně. „Váš uči­tel ne­platí daně?“ pta­li se. 25 „Ale ano,“ od­po­věděl Petr. Když pak přišel do­mů, Ježíš ho pře­dešel otázkou: „Co mys­líš, Ši­mo­ne, od koho vy­bírají po­zemští králové daně a po­platky? Od vlastních synů, ane­bo od cizích?“ 26 „Od cizích,“ od­po­věděl Petr. „Synové jsou tedy svobodní!“ ře­kl mu Ježíš. 27 „Ale abychom je neu­razi­li, jdi k je­ze­ru a na­hoď udici. V ús­tech první chycené ryby na­jdeš peníz. Ten vez­mi a dej jim ho za mě i za sebe.“