Bible21 › Matouš › 21

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Král na oslíku1 Když se při­blíži­li k Je­ruzalé­mu a přiš­li do Betfagé u Olivetské ho­ry, po­slal Ježíš dva učedníky 2 a ře­kl jim: „Jdě­te do ves­nice před vá­mi. Hned tam na­jdete přivázanou oslici a u ní os­látko. Od­važ­te je a přiveď­te ke mně. 3 Kdy­by vám někdo něco namítal, od­po­věz­te: ‚Pán je po­tře­buje‘ a hned je pošle.“ 4 To se stalo, aby se na­plni­lo slovo pro­roka: 5 „­Po­věz­te Dceři sionské: Hle, tvůj král při­chází k tobě, mírný, sedící na oslu, na os­líku, osličím hříbátku.“ 6 Učedníci šli a uděla­li, jak jim Ježíš přikázal. 7 Přive­dli oslici s os­látkem, po­loži­li na ně pláště a po­sa­di­li ho na ně. 8 Ve­liký zástup pak pro­stíral své pláště na cestě a jiní se­ka­li větve ze stro­mů a stla­li je na ces­tu. 9 Zástu­py, které šly ze­pře­du i ze­za­du, volaly: „Hosana, Synu Davidův!“ „Požehnaný, jenž při­chází v Hos­po­di­nově jménu!“ „Hosana na výsostech!“ 10 Když vjížděl do Je­ruzalé­ma, ve městě za­vládlo vzrušení. Všich­ni se pta­li: „Kdo to je?“ 11 „Ježíš,“ od­po­vídaly zástu­py, „­ten pro­rok z ga­li­lej­ského Nazaretu!“ Doupě lupičů12 Ježíš pak vešel do chrá­mu a vy­hnal všech­ny, kdo tam pro­dáva­li a na­ku­po­va­li. Zpřevracel sto­ly směnárníků i sedačky pro­davačů ho­lu­bic 13 se slovy: „Je psáno: ‚Můj dům bude na­zýván do­mem modlitby,‘ ale vy jste z něj uděla­li ‚doupě lupičů‘!“ 14 V chrámě ho obklopi­li slepí a chro­mí a on je uz­dravil. 15 Když ale vrch­ní kněží a znal­ci Písma vi­dě­li divy, které ko­nal, a dě­ti, jak v chrámě křičí: „Ho­sa­na, Synu Davidův!“ roz­hořči­li se. 16 „S­lyšíš, co říkají?“ pta­li se ho. „Ovšem,“ od­vě­til Ježíš. „Copak jste nikdy nečet­li: ‚Z úst ne­mluvňá­tek a ko­jen­ců sis připravil chválu‘?“ 17 Po­tom je opustil a ode­šel z měs­ta do Bet­a­nie, kde přeno­coval. Uschlý fíkovník18 Za svítání cestou zpět do měs­ta do­stal hlad. 19 Uvi­děl u ces­ty je­den fí­kovník, šel k ně­mu, ale nenašel na něm nic než lis­tí. Ře­kl mu te­dy: „Ať se z tebe už navěky ne­rodí ovoce!“ A ten fí­kovník hned uschl. 20 Když to vi­dě­li učedníci, po­divi­li se: „Jak to, že ten fí­kovník tak rych­le uschl?“ 21 Ježíš jim od­po­věděl: „A­men, říkám vám, když bu­dete mít ví­ru a ne­bu­dete po­chy­bovat, nejenže bu­dete moci to­hle udělat fí­kovníku, ale i kdybys­te řek­li této hoře: ‚Zvedni se a vrh­ni se do moře!‘ stane se to. 22 Když bu­dete věřit, do­stanete, o coko­li v mod­lit­bě požádáte.“ Jakým právem23 Když přišel do chrá­mu a vy­učoval tam, přistou­pi­li k ně­mu vrch­ní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmo­cnil?! 24 „Já se vás také na něco zeptám,“ ře­kl jim na to Ježíš. „Když mi od­po­ví­te, i já vám od­po­vím, jakým právem to dělám. 25 Odkud se vzal Janův křest? Z ne­be, nebo z lidí?“ Začali se tedy mezi se­bou do­ha­dovat: „Když řekne­me, že z ne­be, řekne: ‚Tak pro­č jste mu nevěřili?‘ 26 Když řekne­me, že z li­dí, mu­sí­me se bát zástu­pu, pro­tože všich­ni mají Jana za proroka.“ 27 Na­ko­nec mu řek­li: „Nevíme.“ „Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ od­po­věděl jim Ježíš. O dvou synech28 „Co mys­lí­te? Je­den člověk měl dva sy­ny. Šel za prvním a ře­kl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ 29 Od­po­věděl: ‚Ne­chce se mi,‘ ale pak si to roz­mys­lel a šel. 30 Po­tom šel za druhým a ře­kl mu to­též. Ten od­po­věděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel. 31 Který z těch dvou na­plnil ot­covu vůli?“ „Ten první,“ řekli. Ježíš jim od­po­věděl: „A­men, říkám vám, že výběrčí daní a ne­věstky jdou do Božího králov­ství před vá­mi. 32 Když k vám Jan přišel cestou sprave­dlnosti, ne­věři­li jste mu, ale výběrčí daní a ne­věstky mu uvěři­li. Ale ani po­tom, co jste to vi­dě­li, jste si ne­roz­mys­le­li, že mu uvěříte.“ O zlých vinařích33 „Po­s­lech­ně­te si další podo­ben­ství: Je­den hos­podář vy­sa­dil vi­nici, obeh­nal ji plo­tem, vy­kopal v ní lis a po­stavil věž. Pak ji pro­najal vi­nařům a vy­dal se na ces­tu. 34 Když se při­blížil čas vi­no­braní, po­slal k vi­nařům své služebníky, aby převza­li její úro­du. 35 Vi­naři se těch služebníků chopi­li a jedno­ho ztlouk­li, jiného za­bi­li a dalšího ka­menova­li. 36 Po­slal tedy ještě jiné služebníky, více než před­tím, a těm uděla­li to­též. 37 Na­ko­nec k nim po­slal svého sy­na. Ře­kl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘ 38 Když ale vi­naři toho syna uvi­dě­li, řek­li si: ‚To­hle je dě­dic. Po­jď­me ho za­bít a zmo­cnit se dědictví!‘ 39 Chopi­li se ho, vy­vlek­li z vi­nice ven a za­bi­li. 40 Co tedy pán vi­nice udělá s oně­mi vi­naři, až přijde?“ 41 Od­po­vědě­li mu: „­Ty zlo­sy­ny zle za­hu­bí a vi­nici pro­najme jiným vi­nařům, kteří mu bu­dou ode­vzdávat ovo­ce v čas sklizně.“ 42 Ježíš jim ře­kl: „Nikdy jste nečet­li v Písmech? ‚Kámen stavi­te­li za­vrženýstal se ka­menem úhelným. Sám Hos­po­din to uči­ni­la v našich očích je to div.‘ 43 Pro­to vám říkám, že Boží králov­ství vám bude vza­to a bude dáno li­du, který po­ne­se jeho ovo­ce. 44 Kdo upadne na ten ká­men, ten se roz­tříští, a na koho ten ká­men padne, toho rozdrtí.“ 45 Když vrch­ní kněží a fa­ri­ze­ové slyše­li ta jeho podo­ben­ství, po­chopi­li, že mluví o nich, 46 a chtě­li ho za­tknout. Bá­li se ale zástupů, pro­tože li­dé ho mě­li za pro­roka.