Bible21 › Matouš › 13

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Podobenství o rozsévači1 Toho dne Ježíš vy­šel z domu a po­sa­dil se na bře­hu je­ze­ra. 2 Sešly se k ně­mu tak ve­liké zástu­py, že na­stou­pil na loď a po­sa­dil se. Ce­lý ten zástup stál na bře­hu 3 a on jim v podo­ben­stvích vy­právěl o mno­ha věcech. Ře­kl: „Hle, vy­šel roz­sévač, aby roz­séval. 4 A jak roz­séval, něk­terá se­me­na padla podél ces­ty a při­letě­li ptáci a se­zo­ba­li je. 5 Jiná padla na skalnatá mís­ta, kde nemě­la dost země, a ihned vzeš­la, pro­tože země nemě­la hloubku. 6 Když pak vy­šlo slun­ce, spá­li­lo je, a pro­tože nemě­la kořen, uschla. 7 Jiná zas padla do trní, a když trní vy­rost­lo, udu­si­lo je. 8 Ještě jiná však padla na dobrou pů­du a vy­da­la úro­du – něk­teré stonásobnou, jiné še­desá­tinásobnou a jiné třicetinásobnou. 9 Kdo má uši, slyš!“ 10 Teh­dy k ně­mu přistou­pi­li učedníci a pta­li se: „Pro­č s nimi mluvíš v podobenstvích?“ 11 „Vám je dáno znát tajem­ství ne­bes­kého království,“ od­po­věděl jim, „ale jim to dáno není. 12 To­mu, kdo má, to­tiž bude dáno a bude mít hojnost, ale to­mu, kdo nemá, bude vza­to i to, co má. 13 Pro­to k nim mluvím v podo­ben­stvích, že vi­dí, ale ne­vi­dí a slyší, ale nes­lyší ani ne­ro­zumějí. 14 Na­plňuje se na nich Iza­iášovo proroctví: ‚Sluchem us­lyší­te, ale nepochopíte, zrakem uvi­dí­te, ale ne­pro­hlédnete. 15 Ne­boť srd­ce to­ho­to lidu ztvrdlo; ušima ztěžka slyše­li a oči pevně zavřeli, jen aby oči­ma ne­u­vi­dě­li, uši­ma neuslyšeli, srdcem ne­po­chopi­li a ne­ob­rá­ti­li se, abych je ne­mohl uzdravit.‘ 16 Ale blaze vašim očím, že vi­dí, a vašim uším, že slyší. 17 Amen, říkám vám, že mno­zí pro­ro­ci a sprave­dliví touži­li vi­dět, co vy vi­dí­te, ale ne­vi­dě­li a slyšet, co vy slyší­te, ale nes­lyše­li. 18 Po­s­lech­ně­te si tedy význam podo­ben­ství o roz­sévači: 19 Ke každé­mu, kdo slyší slovo o Králov­ství a ne­ro­zumí, při­chází ten zlý a uchvacuje to, co bylo za­seto do jeho srd­ce. To je ten, u koho bylo za­seto podél ces­ty. 20 Na skalnaté zemi je za­seto u to­ho, kdo slyší Slovo a hned je s ra­dostí při­jímá, 21 ale nemá v sobě kořen a je ne­stálý. Jakmi­le kvů­li Slovu na­stane soužení nebo pronásledování, hned odpadá. 22 Do trní je za­seto u to­ho, kdo slyší Slovo, ale sta­rosti to­ho­to svě­ta a oklamání bo­hatstvím to slovo du­sí, a tak se stává ne­plodným. 23 Do dob­ré země je za­seto u to­ho, kdo slyší Slovo a ro­zumí a který oprav­du přináší úro­du: někdo stonásobnou, jiný še­desá­tinásobnou a jiný třicetinásobnou.“ Jiná podobenství o Království24 Po­věděl jim další podo­ben­ství: „Ne­bes­ké králov­ství je, jako když člověk roz­sívá na svém poli dob­ré se­meno. 25 Ale za­tím­co li­dé spa­li, přišel jeho ne­pří­tel, na­sel mezi pšenici kou­kol a ode­šel. 26 Když pak vzeš­la stéb­la a při­nes­la úro­du, teh­dy se ukázal i kou­kol. 27 Služebníci toho hos­podáře tedy přiš­li a pta­li se ho: ‚Pane, nena­sel jsi na svém poli dob­ré se­meno? Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ 28 Od­po­věděl jim: ‚To udělal nepřítel.‘ Služebníci se ze­pta­li: ‚Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ 29 Ale on ře­kl: ‚Niko­li, pro­tože bys­te při trhání kou­ko­lu moh­li vy­trh­nout i pšenici. 30 Nech­te obo­jí růst spo­lu až do žně. V čas žně řeknu žen­cům: Vy­trhej­te nejdříve kou­kol a svaž­te do snopků ke spálení. Pšenici ale shro­máždě­te do mé obilnice.‘“ 31 Po­věděl jim další podo­ben­ství: „Ne­bes­ké králov­ství je jako hořčičné zrnko, které člověk vzal a za­sel na svém po­li. 32 To zrnko je sice nejmenší ze všech se­men, ale když vy­ros­te, je větší než jiné by­li­ny a je z něj strom, takže ptáci při­letí a uhníz­dí se v jeho větvích.“ 33 Vy­právěl jim ještě další podo­ben­ství: „Ne­bes­ké králov­ství je jako kvas, který že­na vza­la a za­děla­la do tří měřic mou­ky, až na­ko­nec všech­no zkvasilo.“ 34 To všech­no Ježíš zástupům vy­právěl v podo­ben­stvích. Ji­nak než v podo­ben­ství k nim vůbec ne­mlu­vil. 35 Tak se na­plni­lo slovo proroka: „Otevřu svá ús­ta v podobenstvích, budu vy­právět věci skryté od stvoření světa.“ 36 Teh­dy pro­pustil zástu­py a šel do­mů. Tam za ním přiš­li jeho učedníci a žáda­li: „Vy­svět­li nám to podo­ben­ství o kou­ko­lu na poli.“ 37 Od­po­věděl jim: „Roz­sévač dob­rého se­mene je Syn člověka, 38 pole je ten­to svět, dob­ré se­meno jsou synové Králov­ství a kou­kol jsou synové toho zlého. 39 Ne­pří­tel, který je roz­sívá, je ďábel, žeň je ko­nec to­ho­to svě­ta a žen­ci jsou an­dělé. 40 Jako se tedy sbírá kou­kol a spaluje se v ohni, tak to bude na kon­ci svě­ta. 41 Syn člověka pošle své an­děly a ti vy­be­rou z jeho králov­ství všech­no po­horšující, to­tiž ty, kdo pá­chají zlo, 42 a uvrh­nou je do oh­nivé pe­ce. Tam bude pláč a skřípění zu­bů. 43 Sprave­dliví teh­dy za­září v králov­ství svého Otce jako slun­ce. Kdo má uši, slyš! 44 Ne­bes­ké králov­ství je, jako když člověk na­jde poklad ukrytý v po­li. Znovu ho ukryje a pak jde, s ra­dostí pro­dá všech­no, co má, a koupí to po­le. 45 Ne­bes­ké králov­ství je, jako když ku­pec hledající krásné per­ly 46 na­jde jednu vel­mi vzácnou per­lu. Jde, pro­dá všech­no, co má, a koupí ji. 47 Ne­bes­ké králov­ství je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všech­no možné. 48 Když se na­plní, rybáři ji vy­táhnou na břeh, sednou si a to, co je dob­ré, vy­be­rou do kádí; to, co je špatné, ale vy­hodí. 49 To­též se bude dít na kon­ci svě­ta: Vy­jdou an­dělé, od­dělí zlé od sprave­dlivých 50 a vhodí je do oh­nivé pe­ce. Tam bude pláč a skřípění zu­bů. 51 Po­chopi­li jste to všechno?“ „Ano,“ od­po­vědě­li mu. 52 Na to jim ře­kl: „Každý uči­tel Písma, který se stal učedníkem ne­bes­kého králov­ství, je jako hos­podář, který vy­náší ze svého pokla­du nové i staré věci.“ Prorok beze cti53 Když Ježíš dokončil tato podo­ben­ství, šel od­tud. 54 Přišel do svého do­mov­ského měs­ta a učil je v je­jich syna­go­ze tak, že žas­li a říka­li: „Odkud má tenhle ta­kovou moud­rost a zázračné schopnosti? 55 Není to snad syn toho tesaře? Nejmenuje se jeho matka Ma­rie a jeho bratři Ja­kub, Josef, Ši­mon a Juda? 56 Nejsou snad všech­ny jeho se­st­ry u nás? Odkud tedy má všech­ny tyto věci?“ 57 A tak se nad ním pohoršovali. Ježíš jim ře­kl: „Pro­rok není beze cti; je­dině ve své vlasti a ve svém domě.“ 58 A kvů­li je­jich ne­víře tam ne­vy­ko­nal mno­ho zá­zraků.