Bible21 › Matouš › 9

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Co je snadnější1 Na­stou­pil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého měs­ta. 2 Vtom k ně­mu při­nes­li ochrnutého člověka na nosítkách. Když Ježíš uvi­děl je­jich ví­ru, ře­kl ochrnuté­mu: „Vzchop se, synu. Tvé hří­chy jsou odpuštěny.“ 3 Něk­teří znal­ci Písma si řek­li: „­Ten člověk se rouhá!“ 4 Ježíš ale znal je­jich myšlenky, a tak se jich ze­ptal: „Pro­č si hned mys­lí­te něco zlého? 5 Co je pod­le vás sna­dnější říci: ‚Jsou ti odpuště­ny hříchy,‘ ane­bo: ‚Vstaň a choď‘? 6 Ale abys­te vědě­li, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hří­chy“ – teh­dy po­věděl ochrnuté­mu – „Vstaň, vez­mi si lehátko a jdi domů.“ 7 A on vstal a ode­šel do­mů. 8 Když to uvi­děly zástu­py, zmo­cnil se jich úžas a vzdaly slávu Bo­hu, který dal li­dem ta­kovou moc. Nové víno9 Cestou od­tud Ježíš uvi­děl člověka jménem Ma­touš, jak sedí v celnici. Ře­kl mu: „Po­jď za mnou,“ a on vstal a šel za ním. 10 Když pak Ježíš sto­loval v jeho do­mě, přišlo tam mno­ho výběrčích daní a různých hříšníků a sto­lova­li s Ježíšem a jeho učedníky. 11 Uvi­dě­li to fa­ri­ze­ové a řek­li jeho učedníkům: „Jak to, že váš mis­tr jí s výběrčí­mi daní a hříšníky?“ 12 Ježíš to us­lyšel a od­po­věděl jim: „Lékaře ne­po­tře­bují zdraví, ale ne­mo­cní. 13 Jdě­te a přemýš­lej­te, co zna­mená: ‚Chci mi­lo­sr­den­ství, ne oběti.‘ Ne­přišel jsem vo­lat sprave­dlivé, ale hříšníky.“ 14 Po­tom k ně­mu přiš­li učedníci Jana Kř­ti­te­le. „Jak to, že my a fa­ri­ze­ové se po­stí­me často, ale tvo­ji učedníci se ne­po­stí?" pta­li se. 15 Ježíš jim od­po­věděl: „­Mo­hou ženi­chovi přá­te­lé truch­lit, dokud je ženich ještě s ni­mi? Při­jdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a teh­dy se bu­dou postit. 16 Nikdo ne­přišívá na starý plášť zápla­tu z nové látky. Ta­ková výplň od­trh­ne i kus rou­cha a dí­ra bude ještě horší. 17 Také se ne­li­je nové víno do starých měchů. Ji­nak se mě­chy roz­trh­nou, víno se roz­li­je a mě­chy se zničí. Nové víno se lije do nových měchů, a tak se obo­jí zachová.“ Každou nemoc, každý neduh18 Za­tím­co k nim tak­to mlu­vil, náhle k ně­mu přistou­pil před­sta­vený syna­go­gy a klaněl se mu se slovy: „­Mo­je dce­ra právě zemře­la. Po­jď ale, vlož na ni ru­ku, a bude žít!“ 19 Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také. 20 Náhle se ze­za­du při­blíži­la že­na, která dvanáct let trpě­la krvácením, a do­tkla se cípu jeho rou­cha. 21 Řek­la si to­tiž: „Jest­li se jen do­tknu jeho rou­cha, budu uzdravena.“ 22 Ježíš se otočil, a když ji uvi­děl, ře­kl: „Vzchop se, dce­ro. Tvá ví­ra tě uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá. 23 Když Ježíš do­razil k domu před­sta­veného syna­go­gy a uvi­děl hu­debníky a hlučný zástup kvílících, 24 ře­kl: „O­de­jdě­te! Ta dívka ne­u­mře­la, jenom spí.“ Jen se mu ale vy­smíva­li. 25 Když byl zástup ko­nečně pryč, Ježíš vešel dovni­tř, vzal ji za ruku a ta dívka vsta­la. 26 Zpráva o tom se roz­nes­la po ce­lé ze­mi. 27 Cestou od­tud šli za Ježíšem dva slep­ci a křiče­li: „S­mi­luj se nad ná­mi, synu Davidův!“ 28 Když došel do­mů, slep­ci přiš­li za ním. „Věří­te, že to dokážu?“ ze­ptal se jich Ježíš. „Ano, Pane,“ od­po­vědě­li. 29 Do­tkl se tedy je­jich očí a ře­kl: „Ať se vám stane pod­le vaší víry!“ 30 Vtom se jim otevře­ly oči. Ježíš je přísně na­po­menul: „­Dej­te po­zor, ať se to nikdo nedozví.“ 31 Ale oni šli a roz­nes­li zprávu o něm po ce­lé ze­mi. 32 Sotva ode­š­li, vtom k ně­mu li­dé přive­dli němého člověka po­se­dlého dé­mo­nem. 33 Když pak byl ten dé­mon vy­hnán a němý za­čal mlu­vit, zástu­py užas­ly a říkaly: „Něco ta­kového je v Iz­rae­li nevídáno!“ 34 Fa­ri­ze­ové ale říka­li: „Vymítá dé­mo­ny knížetem démonů.“ 35 Tak­to Ježíš ob­cházel všech­na měs­ta a ves­nice, vy­učoval v je­jich syna­go­gách, kázal evange­li­um o Králov­ství a uz­dravoval každou ne­moc a každý ne­duh. 36 Když se díval na zástu­py, byl po­hnut sou­ci­tem k nim, pro­tože byli ztrápení a zma­tení jako ovce bez pastýře. 37 Teh­dy ře­kl svým učedníkům: „Žeň je ob­rov­ská, ale dělníků málo. 38 Pro­s­te Pá­na žně, ať vy­pudí dělníky na svou žeň.“