Bible21 › Matouš › 24

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Počátky porodních bolestí1 Teh­dy Ježíš ode­šel z chrá­mu. Cestou k ně­mu přistou­pi­li jeho učedníci, aby mu ukáza­li chrá­mové stav­by. 2 On jim ale ře­kl: „Vi­dí­te to všech­no? Amen, říkám vám, že tu ne­zůstane ká­men na ka­meni. Všech­no bude zbořeno.“ 3 Když se pak po­sa­dil na Olivetské hoře, přistou­pi­li k ně­mu učedníci o sa­mo­tě. „Řekni nám, kdy to bude?“ pta­li se. „Jaké bude zna­mení tvého přícho­du a kon­ce světa?“ 4 Ježíš jim od­po­věděl: „Dávej­te po­zor, aby vás někdo ne­sve­dl. 5 Mno­zí při­jdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš‘ a svedou mno­hé. 6 Až us­lyší­te válečný hluk a zprávy o válkách, hleď­te, abys­te se ne­strachova­li. Mu­sí to při­jít, ale to ještě ne­bu­de ko­nec. 7 Národ po­vstane pro­ti náro­du a králov­ství pro­ti králov­ství a na různých mís­tech vy­puknou hla­do­mo­ry a zemětřesení. 8 To všech­no jsou jen počátky po­rodních bo­lestí. 9 Teh­dy vás bu­dou trápit a za­bíjet a kvů­li mé­mu jménu vás bu­dou nenávi­dět všech­ny náro­dy. 10 Teh­dy mno­zí odpadnou a bu­dou se vzájemně zrazovat a nenávi­dět 11 a po­vstane mno­ho falešných pro­roků a svedou mno­hé. 12 A pro­tože se rozšíří špatnost, lás­ka mno­hých vy­chladne. 13 Kdo však vy­trvá až do kon­ce, bude za­chráněn. 14 Toto evange­li­um o Králov­ství bude kázáno po ce­lém světě na svě­de­ctví všem národům. A po­tom při­jde konec.“ Otřesná ohavnost15 „Až uvi­dí­te na svatém místě stát ‚o­třes­nou ohavnost‘ , o níž mlu­vil pro­rok Daniel (kdo č­te, ro­zuměj), 16 teh­dy ať ti, kdo jsou v Jud­s­ku, utečou do hor. 17 Kdo bude na střeše, ať ne­se­stu­puje, aby si z domu něco vzal, 18 a kdo na po­li, ať se ne­vrací zpátky ani pro plášť. 19 Běda bude v těch dnech těhotným a ko­jícím. 20 Mod­lete se, abys­te ne­mu­se­li utí­kat v zi­mě nebo v so­botní den. 21 Teh­dy to­tiž na­stane velké soužení, jaké do té doby ne­bylo od počátku svě­ta a jaké už nikdy ne­bu­de. 22 Kdy­by ty dny ne­byly zkráce­ny, ne­zachránil by se vůbec nikdo. Kvů­li vy­vo­leným však ty dny bu­dou zkráce­ny. 23 Kdy­by vám teh­dy někdo ře­kl: ‚Hle, Mesiáš je tu!‘ ane­bo: ‚Ta­dy je!‘ ne­věř­te. 24 Po­vstanou to­tiž falešní mesiášové a falešní pro­ro­ci a bu­dou dělat ve­liké divy a zá­zra­ky, takže by sve­dli (kdy­by to bylo možné) i vy­vo­lené. 25 Hle, ře­kl jsem vám to pře­dem. 26 Řeknou-li vám: ‚Po­hleď­te, je na poušti!‘ ne­vy­cházej­te; ane­bo: ‚Hle, je na tajném místě,‘ ne­věř­te. 27 Příchod Syna člověka na­stane jako blesk – rozzáří ob­lo­hu od výcho­du až na západ. 28 ‚Kde je mrt­vo­la, tam se slétnou supi.‘“ Příchod Syna člověka29 „Hned po soužení oněch dnů ‚s­lun­ce se za­tmía měsíc ne­vy­dá světlo, hvězdy bu­dou pa­dat z ne­be a ne­bes­ké mo­cnosti se zachvějí.‘ 30 Teh­dy se na nebi ob­jeví zna­mení Syna člověka a teh­dy bu­dou všech­na poko­lení země kvílet a spatří Syna člověka při­cházet na ne­bes­kých ob­lacích s ve­likou slávou a mo­cí. 31 A on pošle své an­děly s hla­si­tou polnicí a ti shro­máždí jeho vy­vo­lené ze čtyř světových stran, od jedno­ho kon­ce nebe až po druhý. 32 Pouč­te se od fí­kovníku tím­to podo­ben­stvím: Když jeho větve ko­nečně za­čnou rašit a na­sazovat lis­tí, ví­te, že se blíží léto. 33 Stejně tak, až uvi­dí­te toto vše, věz­te, že se už blíží, že už je ve dveřích! 34 Amen, říkám vám, že to poko­lení ne­po­mi­ne, než se to všech­no stane. 35 Nebe a země po­mi­nou, ale má slova nikdy ne­po­mi­nou. 36 Ten den a ho­di­nu však nikdo ne­zná – ani ne­beští an­dělé, ani Syn – je­dině sám můj Otec. 37 Jak ale bylo za dnů No­emových, tak bude i při přícho­du Syna člověka. 38 Stejně jako ve dnech před po­topou jedli a pi­li, ženi­li se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do ar­chy, 39 a niče­ho si ne­všimli až do chvíle, kdy přiš­la po­topa a všech­ny smet­la, tak to bude i při přícho­du Syna člověka. 40 Teh­dy bu­dou dva na po­li; je­den bude vzat a druhý za­ne­chán. 41 Dvě bu­dou mlít mlýn­ským ka­menem; jed­na bude vza­ta a druhá za­ne­chá­na. 42 Pro­to bdě­te, ne­boť ne­ví­te, ve které chví­li při­jde váš Pán. 43 Uvaž­te – kdy­by hos­podář věděl, ve kte­rou noční dobu při­jde zloděj, bděl by a nene­chal by ho vlou­pat se do jeho do­mu. 44 Pro­to i vy buď­te připra­veni, ne­boť Syn člověka při­jde v neče­kanou chví­li. 45 Kdo je tedy věrný a moud­rý služebník, kterého pán us­tanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? 46 Blaze služebníku, kterého pán při přícho­du za­stih­ne, že tak jedná. 47 Amen, říkám vám, že ho us­tanoví nade vším svým majetkem. 48 Zlý služebník by si v srd­ci ře­kl: ‚Můj pán je pryč nadlouho,‘ 49 a za­čal by bít své spo­lu­s­lužebníky a jíst a pít s opil­ci. 50 Jeho pán ale při­jde v den, kdy to nečeká, a v ho­di­nu, kte­rou ne­zná, 51 od­halí ho a vy­káže ven mezi pokryt­ce. Tam bude pláč a skřípění zubů.“