Bible21 › Matouš › 11

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

1 Když Ježíš dokončil tyto po­ky­ny svým dvanácti učedníkům, ode­šel od­tud, aby učil a kázal v je­jich měs­tech. Více než prorok2 Jan se ve vězení do­sle­chl o Kri­stových skutcích a po­slal za ním své učedníky 3 s otázkou: „Jsi Ten, který má při­jít, ane­bo má­me če­kat jiného?“ 4 Ježíš jim od­po­věděl: „Jdě­te a vy­právěj­te Janovi, co tu slyší­te a vi­dí­te: 5 slepí vi­dí, chro­mí chodí, malo­mo­cní jsou čis­tí, hluší slyší, mrt­ví se křísí a chudým se káže evange­li­um. 6 A blaze to­mu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“ 7 Když pak ti muži ode­š­li, Ježíš pro­mlu­vil k zástupům o Janovi: „Co jste si přiš­li do pouště pro­hlédnout? Tř­ti­nu větrem se klátící? 8 Na co jste se šli podívat? Na člověka v nád­herných ša­tech? Ti, kdo nosí nád­herné ša­ty, jsou k vi­dění v králov­ských do­mech. 9 Na co jste se tedy šli podívat? Na pro­roka? Ano, říkám vám, a více než na pro­roka. 10 Toto je ten, o kterém je psáno: ‚Hle, po­sílám svého posla před tváří tvou, jenž připraví tvou ces­tu před tebou.‘ 11 Amen, říkám vám, žádné ženě se nena­ro­dil nikdo nad Jana Kř­ti­te­le, ale kdo je nejmenší v ne­bes­kém králov­ství, je větší než on. 12 Ode dnů Jana Kř­ti­te­le až do­sud ne­bes­ké králov­ství snáší nási­lí a násilníci je uchvacují. 13 Až po Jana o tom pro­ro­kova­li všich­ni Pro­ro­ci i Zákon. 14 Jste-li to ochotni při­jmout, on je ten Eliáš, který měl při­jít. 15 Kdo má uši, slyš! 16 Ke komu mám ale při­rovnat toto poko­lení? Podobá se dě­tem, které sedí na návsi a vo­lají na druhé: 17 ‚Pís­ka­li jsme vám, a net­a­nči­li jste; naříkali jsme, a ne­pla­ka­li jste!‘ 18 Jan to­tiž přišel, ne­je­dl a ne­pil a oni ří­kají: ‚Je posedlý!‘ 19 Přišel Syn člověka, jí a pije – a oni ří­kají: ‚­Podívej­te, žrout a pi­jan ví­na, pří­tel výběrčích daní a hříšníků!‘ Moud­rost je ale po­tvrze­na svý­mi skutky.“ Pojďte ke mně20 Městům, ve kterých se stalo nej­více jeho zá­zraků, teh­dy za­čal vy­čítat, že neči­ni­la pokání: 21 „Běda to­bě, Ko­ro­za­im, běda to­bě, Betsai­do! Kdy­by se zá­zra­ky, které se dějí u vás, staly v Tý­ru a Si­do­nu, dávno by či­ni­li pokání v pyt­lovině a po­pe­lu. 22 Říkám vám: Tý­ru a Si­do­nu bude v soudný den lehče­ji než vám! 23 A ty, Kafarnaum, bu­deš snad vy­výšeno až do ne­be? Až do pek­la se pro­padneš! Vž­dyť kdy­by se zá­zra­ky, které se dějí v to­bě, staly v Sodo­mě, zůsta­la by stát až dodnes. 24 Říkám vám: Sodom­ské zemi bude v soudný den lehče­ji než tobě.“ 25 V té době Ježíš ře­kl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moud­rý­mi a ro­zumný­mi a zjevil jsi je ne­mluvňatům. 26 Jis­tě, Otče, ne­boť tak se ti za­lí­bi­lo. 27 Všech­no je mi dáno od mého Otce a nikdo ne­zná Sy­na, je­dině Otec, a ani Otce nikdo ne­zná, je­dině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit. 28 Po­jď­te ke mně, všich­ni upracovaní a ob­těžkaní, a já vám dám odpoči­nout. 29 Vez­mě­te na sebe mé jho a uč­te se ode mě, ne­boť jsem mírný a pokorný v srd­ci, a vaše duše na­jdou odpoči­nutí. 30 Mé jho je to­tiž příjemné a mé bře­meno lehké.“