Bible21 › Matouš › 14

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Přines mi jeho hlavu!1 V tu dobu us­lyšel zprávu o Ježíši i tet­rar­cha He­ro­des. 2 „To je Jan Křtitel!“ ře­kl svým služebníkům. „Vstal z mrt­vých, a pro­to se skrze něj dějí zázraky.“ 3 He­ro­des to­tiž Jana za­tkl, spoutal a uvěznil kvů­li He­ro­di­a­dě, manžel­ce svého bra­t­ra Fi­lipa, 4 pro­tože Jan mu říkal: „Tvůj sňa­tek s ní je nezákonný!“ 5 He­ro­des ho tedy chtěl za­bít, ale bál se zástu­pu, pro­tože ho mě­li za pro­roka. 6 Dce­ra té He­ro­di­a­dy pak na oslavě He­rodových na­ro­zenin tanči­la upro­střed hodovníků a He­rodovi se tak za­lí­bi­la, 7 že jí přísahal splnit jakéko­li přání. 8 Pře­dem nave­de­na svou matkou mu tedy řek­la: „Při­nes mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!“ 9 Krá­li se to ne­lí­bi­lo, ale kvů­li přísaze a kvů­li svým hostům po­ručil, ať jí to splní. 10 Po­slal tedy ka­ta, aby Jana ve vězení sťal. 11 Když na míse při­nes­li jeho hlavu, dali ji té dív­ce a ta ji odnes­la mat­ce. 12 Pozdě­ji přiš­li Janovi učedníci, vza­li tělo a po­chova­li je. Po­tom šli a po­vědě­li to Ježíšovi. Pět chlebů a dvě ryby13 Když to Ježíš us­lyšel, odplavil se od­tud o sa­mo­tě na pusté místo. Jakmi­le se to do­slechly zástu­py, vy­pravi­ly se za ním pěšky z měst. 14 Když vy­stou­pil z loďky a uvi­děl ve­liký zástup li­dí, byl na­plněn sou­ci­tem k nim a uz­dravoval je­jich ne­mo­cné. 15 Večer pak k ně­mu přiš­li učedníci a řek­li: „To­hle místo je pusté a už je dost pozdě. Pro­pu­sť zástu­py, ať si jdou do ves­nic kou­pit něco k jídlu.“ 16 „Ne­mu­sejí odcházet,“ od­po­věděl jim Ježíš. „Vy jim dej­te najíst.“ 17 „Nic tu nemáme,“ namít­li, „jen pět chle­bů a dvě ryby.“ 18 „Při­nes­te mi je,“ ře­kl jim. 19 Ne­chal zástup po­sa­dit na trávě, vzal těch pět chle­bů a dvě ry­by, vzhlé­dl k ne­bi, požeh­nal, lá­mal a dával ty chle­by učedníkům a učedníci zástupům. 20 A tak se všich­ni naje­dli do sytosti. Po­tom po­sbíra­li nalá­mané kous­ky, které zbyly: dvanáct plných košů. 21 Jedlo tam teh­dy ko­lem pě­ti tisíc mužů kro­mě žen a dětí. To jsem já!22 Hned po­tom při­měl učedníky, ať na­stoupí na loď a jedou na­před na druhou stranu, než on pro­pustí zástu­py. 23 Když zástu­py pro­pustil, vy­stou­pil o sa­mo­tě na ho­ru, aby se mod­lil. Pozdě večer tam zůstal sám. 24 Loď už byla dale­ko od bře­hu, zmítá­na vlna­mi, pro­tože vítr vál pro­ti ní. 25 Krát­ce před svítáním se k nim Ježíš vy­dal pěšky po hla­dině. 26 Když ho učedníci uvi­dě­li kráčet po je­zeře, vy­děsi­li se a křiče­li stra­chy: „To je přízrak!“ 27 „Vzchop­te se, to jsem já!“ pro­mlu­vil na ně hned Ježíš. „Ne­boj­te se.“ 28 „Pane, jest­li jsi to ty,“ od­po­věděl mu Petr, „přikaž, ať k to­bě při­jdu po vodě.“ 29 „Pojď!“ ře­kl mu. A Petr vy­stou­pil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. 30 Když ale vi­děl, jak silný je vítr, do­stal strach a za­čal se topit. „Pane, za­chraň mě!“ vy­kři­kl. 31 Ježíš ihned vztáhl ruku a chy­til ho. „Pro­č jsi po­chy­boval, malověrný?“ ře­kl mu. 32 Jakmi­le pak na­stou­pi­li na loď, vítr se utišil. 33 Ti, kdo byli na lo­di, se mu za­ča­li klanět a říka­li: „­Ty jsi oprav­du Boží Syn!“ 34 Když se přeplavi­li, přis­tá­li u Gene­za­retu. 35 Místní ho po­zna­li a ro­ze­s­la­li po­s­ly po ce­lém oko­lí. Při­nes­li k ně­mu všech­ny ne­mo­cné 36 a pro­si­li ho, aby se smě­li aspoň do­tknout cípu jeho rou­cha. A kdoko­li se ho do­tkl, byl uz­dra­ven.