Bible21 › Matouš › 7

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Jak chcete, aby se chovali k vám…1 „Ne­suď­te, abys­te ne­by­li sou­zeni. 2 Jakým sou­dem to­tiž soudí­te, ta­kovým bu­dete sou­zeni, a ja­kou mírou měří­te, ta­kovou vám bude odměřeno. 3 Pro­č vi­díš třís­ku v oku svého bra­t­ra, ale trá­mu ve vlastním oku si ne­všímáš? 4 Jak můžeš říci své­mu brat­ru: ‚Nech mě, ať ti vy­táhnu z oka třísku,‘ a při­tom máš sám v oku trám! 5 Pokrytče, vy­táhni nejdříve trám z vlastního oka, a teh­dy pro­hlédneš, abys vy­táhl třís­ku z oka svého bra­t­ra. 6 Ne­dávej­te svaté věci psům a ne­házej­te své per­ly pra­satům; ji­nak je za­šlapou, otočí se a roz­tr­hají vás. 7 Pro­s­te a bude vám dáno, hle­dej­te a nalez­nete, tlu­č­te a bude vám otevřeno. 8 Ne­boť každý, kdo pro­sí, do­stává; kdo hledá, nalézá, a to­mu, kdo tlu­če, bude otevřeno. 9 Kdo z vás je ta­kový člověk, že podá své­mu synu ká­men, když tě pro­sí o chléb? 10 Nebo když pro­sí o rybu, dáš mu snad ha­da? 11 Jest­liže tedy vy, kteří jste zlí, umí­te svým dě­tem dávat dob­ré da­ry, čím spíše váš Otec v ne­besích dá dob­ré věci těm, kdo ho pro­sí? 12 Chovej­te se k li­dem přes­ně tak, jak chcete, aby se oni chova­li k vám. Právě v tom spočívá Zákon i Proroci.“ Poznáte je po ovoci13 „Vcházej­te těsnou branou. Pro­storná brá­na a ši­roká ces­ta vede do záhu­by a kdekdo tudy kráčí. 14 Těsná brá­na a úzká ces­ta však vede k živo­tu a málokdo ji na­chází. 15 Dávej­te si po­zor na falešné pro­roky, kteří k vám při­cházejí v ovčím rouše, ale uvni­tř jsou to draví vl­ci. 16 Po­zná­te je po je­jich ovo­ci. Sklízejí se snad hroz­ny z trní a fíky z bod­láčí? 17 Tak tedy každý dob­rý strom nese dob­ré ovo­ce a špatný strom nese zlé ovo­ce. 18 Dob­rý strom nemůže nést zlé ovo­ce, stejně jako špatný strom nemůže nést dob­ré ovo­ce. 19 Každý strom, který nene­se dob­ré ovo­ce, bývá vy­ťat a vho­zen do ohně. 20 A tak te­dy: po­zná­te je po je­jich ovo­ci. 21 Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘ , ve­jde do ne­bes­kého králov­ství, ale ten, kdo koná vů­li mého Otce v ne­besích. 22 Mno­zí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu ne­pro­ro­kova­li? Ne­vy­míta­li jsme ve tvém jménu dé­mo­ny? Ne­děla­li jsme ve tvém jménu mno­ho zázraků?‘ 23 A teh­dy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás ne­znal. Ode­jdě­te ode mě vy, kdo páchá­te zlo!‘ 24 Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moud­ré­mu muži, který po­stavil svůj dům na skále. 25 Pak padl déšť, přišly záplavy, strh­ly se vichřice a udeři­ly na ten dům, ale ten ne­spa­dl, pro­tože byl za­ložen na skále. 26 Každý, kdo slyší tato má slova a ne­plní je, bude však podobný bláz­nu, který svůj dům po­stavil na pís­ku. 27 Pak padl déšť, přišly záplavy, strh­ly se vichřice a udeři­ly na ten dům, a ten spa­dl a jeho pád byl hrozný.“ 28 Když Ježíš dokončil tuto řeč, zástu­py žas­ly nad jeho učením. 29 Učil je to­tiž jako ten, kdo má zmo­cnění, a ne jako znal­ci Písma.