Bible21 › Matouš › 18

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Nejmenší jsou největší1 V tu dobu přiš­li učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v ne­bes­kém králov­ství největší?“ 2 Ježíš k sobě za­vo­lal malé dítě a po­stavil je do­prostřed 3 se slovy: „A­men, říkám vám, pokud se ne­ob­rátí­te a ne­bu­dete jako dě­ti, vůbec do ne­bes­kého králov­ství ne­při­jdete. 4 Kdoko­li se poníží a bude jako toto dítě, ten je v ne­bes­kém králov­ství nej­větší. 5 Kdoko­li by ta­kové dítě při­jal v mém jménu, při­jímá mě. 6 Kdoko­li by ale sve­dl jedno­ho z těch­to ma­ličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdy­by mu na krk po­věsi­li ve­liký mlýn­ský ká­men a utopi­li ho v mořské hlu­bině. 7 Běda svě­tu kvů­li po­horšením! Po­horšení sice mu­sejí při­cházet, ale běda člověku, skrze kterého po­horšení při­chází. 8 Svádí-li tě tedy tvá ruka nebo no­ha, usekni ji a za­hoď od se­be. Je pro tebe lepší, abys chro­mý nebo zmrzačený vstou­pil do živo­ta, než mít obě ruce nebo obě nohy a být uvržen do věčného ohně. 9 A jest­liže tě svádí tvé oko, vy­loup­ni je a za­hoď od se­be. Je pro tebe lepší vejít do věčného živo­ta jedno­oký, než mít obě oči a být uvržen do pe­kelného ohně. 10 Dej­te si po­zor, abys­te ne­po­hrda­li žádným z těch­to ma­ličkých. Říkám vám to­tiž, že je­jich an­dělé v ne­besích ne­u­stále hledí na tvář mého ne­bes­kého Ot­ce. 12 Co mys­lí­te, kdy­by nějaký člověk měl sto ov­cí a jed­na z nich by za­blou­di­la, nene­chá těch de­va­desát devět na horách a ne­půjde hledat tu bloudící? 13 A když ji ko­nečně na­jde, amen, říkám vám, že se z ní ra­duje více než z těch de­va­desá­ti deví­ti, které ne­zablou­di­ly. 14 Právě tak není vůle vaše­ho Otce v ne­besích, aby za­hynul je­diný z těch­to maličkých.“ Kolikrát mám odpustit?15 „Kdy­by tvůj bra­tr pro­ti to­bě zhřešil, jdi a na­po­meň ho mezi čtyř­ma oči­ma. 16 Jest­liže tě po­s­lech­ne, zís­kal jsi bra­t­ra. Pokud tě ne­po­s­lech­ne, vez­mi s se­bou ještě jedno­ho nebo dva bra­t­ry, aby každé slovo bylo po­tvrzeno vý­po­vědí dvou nebo tří svědků. 17 Ne­chce-li však po­s­lech­nout ani je, řekni to církvi. A pokud odmítne po­s­lech­nout i církev, ať je tedy pro tebe cizí jako po­han a výběrčí daní. 18 Amen, říkám vám, že coko­li svážete na ze­mi, bude svázáno v ne­bi, a coko­li roz­vážete na ze­mi, bude roz­vázáno v ne­bi. 19 Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně če­hoko­li, za co by pro­si­li, stane se jim to od mého ne­bes­kého Ot­ce. 20 Ne­boť kde­ko­li se shro­máždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já upro­střed nich.“ 21 Teh­dy k ně­mu přistou­pil Petr a ře­kl: „Pane, ko­likrát pro­ti mně může můj bra­tr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“ 22 Ježíš mu od­po­věděl: „Neříkám ti, že sedmkrát, ale sedma­se­dm­desátkrát. 23 Ne­bes­ké králov­ství se to­tiž podobá krá­li, který chtěl se svý­mi služebníky vy­rovnat úč­ty. 24 A když za­čal počítat, přive­dli mu jedno­ho, který mu dlužil deset tisíc hři­ven. 25 Když neměl čím za­pla­tit, po­ručil jeho pán, aby ho pro­da­li i se ženou, s dět­mi a se vším, co měl, a tím aby se za­pla­til dluh. 26 Služebník padl na ko­le­na a za­čal se mu klanět se slovy: ‚Měj se mnou strpení a všech­no ti zaplatím!‘ 27 Pán se tedy nad ním sli­toval, odpustil mu dluh a ne­chal ho jít. 28 Když ale ten služebník ode­šel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, po­pa­dl ho a za­čal ho škrtit se slovy: ‚Za­plať, co dlužíš!‘ 29 Ten padl na ko­le­na a pro­sil ho: ‚Měj se mnou strpení a za­platím ti!‘ 30 On ale ne­ch­těl. Ode­šel a dal ho do vězení, dokud ne­za­platí, co dluží. 31 Když jeho druhové vi­dě­li, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a po­vědě­li mu všech­no, co se stalo. 32 Jeho pán ho tedy za­vo­lal. ‚­Ty zlý služebníku!‘ ře­kl mu. ‚Odpustil jsem ti ce­lý dluh, pro­tože jsi mě pro­sil. 33 Neměl ses nad svým druhem sli­tovat, jako jsem se já sli­toval nad te­bou?! 34 Jeho pán se rozhněval a vy­dal ho muči­te­lům, dokud ne­za­platí ce­lý dluh. 35 To­též udělá i můj ne­bes­ký Otec vám, pokud každý ze srd­ce ne­odpustí­te své­mu bratru.“