Bible21 › Matouš › 12

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

Pán soboty1 Jednou v so­bo­tu Ježíš pro­cházel obi­lím. Jeho učedníci do­sta­li hlad, a tak za­ča­li tr­hat kla­sy a jíst. 2 Když to uvi­dě­li fa­ri­ze­ové, řek­li mu: „­Podívej se, tvo­ji učedníci dělají, co se v so­bo­tu nesmí!“ 3 On jim však ře­kl: „Copak jste nečet­li, co udělal David, když se svý­mi muži do­stal hlad? 4 Jak vešel do Božího domu a jedl po­svátné chle­by pře­dložení, které ne­směl jíst on ani jeho muži, ale pou­ze sa­motní kněží? 5 A nečet­li jste v Zákoně ani to, že kněží svou so­botní prací v chrá­mu zne­svěcují so­bo­tu, a jsou ne­vinní? 6 Říkám vám ale, že zde je někdo větší než­li chrám. 7 Kdybys­te vědě­li, co zna­mená: ‚Chci mi­lo­sr­den­ství, ne oběti,‘ ne­od­su­zova­li bys­te ne­vinné. 8 Syn člověka je to­tiž pánem i nad sobotou.“ 9 Ode­šel od­tud a přišel do je­jich syna­go­gy. 10 Byl tu je­den člověk s ochrnutou ru­kou, a tak se Ježíše vy­ptáva­li: „S­mí se v so­bo­tu uzdravovat?“ Chtě­li ho to­tiž z něče­ho obvi­nit. 11 On jim však ře­kl: „Je snad mezi vá­mi ta­kový člověk, že kdy­by měl jednu ovci a ta by mu v so­bo­tu spadla do jámy, ne­vzal by ji a ne­vy­táhl? 12 O co cennější je člověk než ov­ce? A pro­to se v so­bo­tu smí ko­nat dobro.“ 13 Teh­dy ře­kl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá. 14 Fa­ri­ze­ové se pak ode­š­li ra­dit, jak by ho zniči­li. Hle, můj služebník15 Ježíš se to ale do­zvěděl a ode­šel od­tud. Šly za ním ve­liké zástu­py a on je všech­ny uz­dravil. 16 Přísně je však na­po­mínal, aby ho ne­u­vádě­li ve zná­most. 17 Tak se na­plni­lo slovo pro­roka Iza­iáše: 18 „Hle, můj služebník, je­hož jsem vyvolil, můj mi­lovaný, kterého jsem si oblíbil. Na něj po­ložím svého Ducha, on oznámí sprave­dlnost národům. 19 Ne­bu­de se hádat ani křičet, jeho hlas na ulicích slyšet ne­bu­de. 20 Nalo­menou tř­ti­nu ne­do­lo­mía doutnající knot neuhasí, dokud ne­dove­de sprave­dlnost k vítěz­ství. 21 A v jeho jménu bude na­děje národů.“ Ježíš a Belzebub22 Po­tom k ně­mu přive­dli slepého a němého člověka po­se­dlého dé­mo­nem a on ho uz­dravil, takže mlu­vil a vi­děl. 23 Všech­ny zástu­py žas­ly: „Není snad to­hle ten Syn Davidův?“ 24 Když to us­lyše­li fa­ri­ze­ové, řek­li: „­Tenhle ne­vy­mítá dé­mo­ny ji­nak než Belzeb­u­bem, knížetem démonů!“ 25 Ježíš ale znal je­jich myšlenky, a tak jim ře­kl: „Každé králov­ství roz­dělené samo pro­ti sobě zpustne a žádné město nebo dům roz­dělený pro­ti sobě ne­ob­sto­jí. 26 Vy­mítá-li sa­tan sa­ta­na, je roz­dělen sám pro­ti sobě. Jak tedy ob­sto­jí jeho králov­ství? 27 A pokud já vy­mítám dé­mo­ny Belzeb­u­bem, kým je vy­mí­tají vaši synové? Oni pro­to bu­dou vaši­mi soud­ci. 28 Vy­mítám-li však dé­mo­ny Božím Du­chem, jis­tě k vám přišlo Boží králov­ství. 29 Jak může někdo vejít do si­lá­kova domu a ulou­pit jeho majetek, pokud toho si­láka nejdříve ne­spoutá? Teprve teh­dy vy­loupí jeho dům. 30 Kdo není se mnou, je pro­ti mně; kdo ne­shro­mažďuje se mnou, roz­ptyluje. 31 Pro­to vám říkám: Každý hřích i rouhání bude li­dem odpuštěno, ale rouhání pro­ti Du­chu jim odpuštěno ne­bu­de. 32 Kdoko­li by ře­kl slovo pro­ti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdoko­li by mlu­vil pro­ti Du­chu svaté­mu, tomu ne­bu­de odpuštěno ani v tom­to věku, ani v bu­dou­cím. 33 Šlech­tě­te strom, a jeho ovo­ce bude dob­ré. Nech­te strom zplanět, a jeho ovo­ce bude zlé. Strom se pře­ce po­zná po ovo­ci. 34 Ple­meno zmi­jí! Jak bys­te moh­li mlu­vit dob­ré věci, když jste zlí? Co na srd­ci, to na jazyku! 35 Dob­rý člověk vy­náší ze svého dob­rého pokla­du to dob­ré, zlý člověk vy­náší ze zlého pokla­du zlé. 36 Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které li­dé řeknou, bu­dou skládat úč­ty v soudný den. 37 Svý­mi vlastní­mi slovy bu­deš osprave­dlněn, svý­mi vlastní­mi slovy bu­deš odsouzen.“ Zlé pokolení38 Teh­dy mu něk­teří ze znal­ců Písma a fa­ri­zeů od­po­vědě­li: „­Mis­tře, chce­me od tebe vi­dět nějaké znamení.“ 39 On jim však ře­kl: „Zlé a cizo­ložné poko­lení vy­ža­duje zna­mení, ale žádné zna­mení ne­do­stane – kro­mě zna­mení pro­roka Jonáše. 40 Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše ve­lry­by, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srd­ci země. 41 Obyva­te­lé Ni­nive po­vstanou na sou­du s tím­to poko­lením a od­soudí je, ne­boť po Jonášově kázání či­ni­li pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš. 42 Králov­na Jihu po­vstane na sou­du s tím­to poko­lením a od­soudí je, ne­boť při­je­la z kraje svě­ta, aby slyše­la Šalo­mou­novu moud­rost, a hle, zde je někdo víc než Šalo­moun. 43 Když nečis­tý duch vy­jde z člověka, bloudí po vy­prahlých mís­tech a hledá odpoči­nek, ale nena­chází. 44 Teh­dy si řekne: ‚Vrátím se do svého do­mu, odkud jsem vyšel.‘ A když při­jde a nalez­ne ho vy­metený a oz­do­bený, ale prázdný, 45 jde a při­be­re k sobě sedm jiných du­chů, horších než je sám. Pak ve­jdou dovni­tř, za­byd­lí se tam a na­ko­nec tomu člověku bude hůře než na za­čátku. Tak tomu bude i s tím­to zlým pokolením.“ Ježíšova rodina46 A za­tím­co ještě mlu­vil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stá­li venku, ne­boť s ním chtě­li pro­mlu­vit. 47 Někdo mu ře­kl: „Po­hleď, tvá matka a tví bratři sto­jí venku. Chtějí s te­bou mluvit.“ 48 On mu však od­po­věděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ 49 Ukázal ru­kou na své učedníky a ře­kl: „Po­hleď, má matka a mí bratři. 50 Kdoko­li plní vů­li mého ne­bes­kého Ot­ce, to je můj bra­tr, má sest­ra, má matka.“