Bible21 › Matouš › 25

Matouš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28

O deseti družičkách1 „­Teh­dy bude ne­bes­ké králov­ství podobné deseti družičkám, které vzaly své lampy a vy­šly na­pro­ti ženi­chovi. 2 Pět z nich bylo ro­zumných a pět bláhových. 3 Ty bláhové si s se­bou vzaly lampy, ale žádný olej. 4 Ty ro­zumné si kro­mě lamp vzaly také nádobky s ole­jem. 5 Když ženich dlouho nešel, za­čaly všech­ny podři­movat a usnuly. 6 O půlno­ci se str­hl křik: ‚Ženich je tu! Jdě­te mu naproti!‘ 7 Všech­ny družičky vstaly a připravi­ly si lampy. 8 Teh­dy řek­ly ty bláhové těm ro­zumným: ‚­Dej­te nám tro­chu svého ole­je, naše lampy hasnou.‘ 9 Ty ro­zumné jim ale od­po­věděly: ‚Ne­bu­de ho dost pro nás všech­ny. Jdě­te si radě­ji na­kou­pit k prodavačům.‘ 10 Když ode­šly ku­po­vat olej, přišel ženich a ty, které byly připra­vené, s ním šly na svat­bu. A dveře se za­vře­ly. 11 Když po­tom přišly ty zbylé družičky a říkaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ 12 od­po­věděl jim: ‚A­men, říkám vám, že vás neznám.‘ 13 Pro­to bdě­te, vž­dyť ne­zná­te den ani hodinu.“ O hřivnách14 „Je to, jako když si člověk při od­cho­du na ces­tu svo­lal své služebníky a svěřil jim svůj majetek. 15 Jedno­mu dal pět hři­ven, další­mu dvě a další­mu jednu, každé­mu pod­le jeho schopností, a ode­šel na ces­tu. 16 Ten, který do­stal pět hři­ven, ihned šel, ne­chal je vy­dělávat a zís­kal jiných pět. 17 Podobně ten, který do­stal dvě hřiv­ny, zís­kal jiné dvě. 18 Ten, který do­stal jednu, ale šel, za­kopal ji v ze­mi, a tak ukryl peníze svého pá­na. 19 Po dlouhé době se pán těch služebníků vrá­til a účtoval s ni­mi. 20 Když přistou­pil ten, který do­stal pět hři­ven, při­ne­sl dalších pět hři­ven a ře­kl: ‚Pane, dal jsi mi pět hři­ven a podívej, zís­kal jsem pět dalších.‘ 21 Jeho pán mu ře­kl: ‚Vý­borně, dob­rý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mno­ho. Sdí­lej ra­dost svého pána.‘ 22 Po­tom přistou­pil ten, který do­stal dvě hřiv­ny, a ře­kl: ‚Pane, dal jsi mi dvě hřiv­ny a podívej, zís­kal jsem další dvě.‘ 23 Jeho pán mu ře­kl: ‚Vý­borně, dob­rý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mno­ho. Sdí­lej ra­dost svého pána.‘ 24 Po­tom přistou­pil ten, který do­stal jednu hřivnu, a ře­kl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi přísný člověk, že sklízíš, kde jsi ne­za­sel, a sbíráš, kde jsi ne­roz­sypal. 25 A tak jsem ode­šel a ukryl tvou hřivnu v ze­mi, pro­tože jsem se bál. Podívej, zde máš, co ti patří.‘ 26 Jeho pán mu od­po­věděl: ‚­Ty zlý a líný služebníku! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem ne­za­sel, a sbírám, kde jsem ne­roz­sypal? 27 Měl jsi tedy dát mé peníze směnárníkům a já bych si po návra­tu vzal, co mi patří, i s úrokem! 28 Vez­mě­te mu tu hřivnu a dej­te ji to­mu, kdo jich má deset. 29 Každé­mu, kdo má, to­tiž bude dáno, a bude mít hojnost, ale to­mu, kdo nemá, bude vza­to i to, co má. 30 A toho ne­uži­tečného služebníka vy­hoď­te do té ven­kovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“ Ovce a kozli31 „Až při­jde Syn člověka ve své slávě a s ním všich­ni an­dělé, po­sadí se na trůnu své slávy. 32 Všech­ny náro­dy bu­dou shro­máždě­ny před ním a on je od­dělí jed­ny od druhých, jako pastýř od­děluje ovce od koz­lů. 33 Ovce po­staví po své pravici, ale koz­ly po levici. 34 Král teh­dy řekne těm po své pravici: ‚Po­jď­te, vy požeh­naní mého Ot­ce, při­jmě­te za dě­dictví Králov­ství, které je pro vás připra­veno od stvoření svě­ta. 35 Ne­boť jsem hla­dověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi na­pít, byl jsem cizin­cem a při­ja­li jste mě, 36 byl jsem na­hý a ob­lék­li jste mě, byl jsem ne­mo­cný a navštívi­li jste mě, byl jsem ve vězení a přiš­li jste za mnou.‘ 37 Teh­dy mu ti sprave­dliví od­po­ví: ‚Pane, kdy jsme tě vi­dě­li hla­dového a dali ti najíst ane­bo žíznivého a dali ti na­pít? 38 Kdy jsme tě vi­dě­li jako cizin­ce a při­ja­li tě ane­bo na­hého a ob­lék­li tě? 39 Kdy jsme tě vi­dě­li ne­mo­cného ane­bo v žaláři a přiš­li jsme k tobě?‘ 40 Král jim od­po­ví: ‚A­men, říkám vám, že coko­li jste uděla­li pro nejmenšího z těch­to mých bra­trů, to jste uděla­li pro mě.‘ 41 Těm po své levici teh­dy řekne: ‚Jdě­te ode mě, vy pro­klatí, do věčného ohně, který je připra­ven pro ďáb­la a jeho an­děly! 42 Ne­boť jsem hla­dověl, a ne­da­li jste mi najíst, měl jsem žízeň, a ne­da­li jste mi na­pít. 43 Byl jsem cizin­cem, a ne­při­ja­li jste mě, byl jsem na­hý, a ne­ob­lék­li jste mě, ne­mo­cný a ve vězení, a nenavštívi­li jste mě.‘ 44 Teh­dy mu od­po­ví: ‚Pane, kdy jsme tě vi­dě­li hla­dového nebo žíznivého nebo jako cizin­ce nebo na­hého nebo ne­mo­cného nebo ve vězení, a ne­po­s­louži­li ti?‘ 45 Po­ví jim: ‚A­men, říkám vám, že coko­li jste ne­u­děla­li pro nejmenšího z nich, to jste ne­u­děla­li pro mě.‘ 46 Ta­koví tedy půjdou do věčných muk, ale sprave­dliví do věčného života.“