Bible21Matouš5

Matouš

Blaze vám1 Když Ježíš uvi­děl zástu­py, vy­stou­pil na ho­ru. Po­sa­dil se, a když k ně­mu přistou­pi­li jeho učedníci, 2 za­čal je učit: 3 „Blaze chudým v duchu, neboť jim patří ne­bes­ké králov­ství. 4 Blaze plačícím, neboť bu­dou po­těšeni. 5 Blaze mírným, neboť do­stanou zemi za dě­dictví. 6 Blaze těm, kdo hla­dovějí a žízní po spravedlnosti, neboť bu­dou na­sy­ceni. 7 Blaze milosrdným, neboť do­jdou mi­lo­sr­den­ství. 8 Blaze čis­tým v srdci, neboť uvi­dí Bo­ha. 9 Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť bu­dou na­zváni Boží­mi dět­mi. 10 Blaze pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jim patří ne­bes­ké králov­ství. 11 Blaze vám, když vám bu­dou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás vše­li­jaké zlé a lživé řeči kvů­li mně. 12 Ra­duj­te se a jásej­te, pro­tože vaše odpla­ta v ne­besích je ve­liká. Tak­to to­tiž pronásledova­li pro­roky, kteří byli před vá­mi. 13 Vy jste sůl země. Kdy­by sůl ztra­ti­la svou chuť, čím se zas oso­lí? Ne­bu­de už k niče­mu, jen se vy­hodí ven a li­dé ji pošlapou. 14 Vy jste svět­lo svě­ta. Město ležící na hoře nemůže být skryto. 15 Stejně tak se ne­roz­svěcí lampa, aby ji po­stavi­li pod vědro, ale na svícen a teh­dy svítí všem, kdo jsou v do­mě. 16 Tak ať vaše svět­lo září před lid­mi, aby vi­dě­li vaše dob­ré skutky a vzda­li slávu vaše­mu Otci v nebesích.“ Naplnění zákona17 „Ne­mys­lete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Pro­roky. Ne­přišel jsem je zrušit, ale na­plnit. 18 Amen, říkám vám: Dokud ne­po­mi­ne nebe a země, ne­po­mi­ne ani nejmenší pís­menko, ani je­diná čárka ze Záko­na, než se to všech­no na­plní. 19 Kdoko­li by zrušil jedno z těch­to nejmenších přikázání a tak by učil li­di, bude v ne­bes­kém králov­ství po­važován za nejmenšího. Ale kdoko­li by je plnil a učil, ten bude v ne­bes­kém králov­ství po­važován za ve­likého. 20 Říkám vám, že pokud vaše sprave­dlnost ne­bu­de o mno­ho převy­šovat sprave­dlnost znal­ců Písma a fa­ri­zeů, nikdy ne­vstoupí­te do ne­bes­kého králov­ství. 21 Slý­cha­li jste, že předkům bylo řečeno: ‚Nezabíjej,‘ a kdoko­li by něko­ho za­bil, bude vy­dán sou­du. 22 Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na svého bra­t­ra, bude vy­dán sou­du. Kdoko­li by své­mu brat­ru ře­kl: ‚Tupče!‘ bude vy­dán ve­le­ra­dě, a kdoko­li by mu ře­kl: ‚Blázne!‘ bude vy­dán pe­kelné­mu ohni. 23 Pro­to když bys přinášel na ol­tář svůj dar a tam si vzpo­mněl, že tvůj bra­tr má něco pro­ti to­bě, 24 nech svůj dar tam před ol­tářem a jdi se nejprve smířit se svým bra­t­rem. Teprve po­tom při­jď obětovat svůj dar. 25 Se svým odpůrcem se do­hodni rych­le, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce ne­vy­dal soud­ci a soud­ce zřízen­ci a byl bys vsazen do vězení. 26 Amen, říkám ti: Urči­tě od­tam­tud ne­vy­jdeš, dokud ne­vrátíš po­slední haléř. 27 Slý­cha­li jste, že bylo řečeno: ‚Necizolož.‘ 28 Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizo­ložil ve svém srd­ci. 29 Svádí-li tě tvé pravé oko, vy­loup­ni je a za­hoď pryč. Je pro tebe lepší, aby za­hynul je­den tvůj úd, než aby ce­lé tvé tělo bylo uvrženo do pek­la. 30 Svádí-li tě tvá pravá ru­ka, usekni ji a za­hoď pryč. Je pro tebe lepší, aby za­hynul je­den tvůj úd, než aby ce­lé tvé tělo přišlo do pek­la. 31 Také bylo řečeno: ‚Kdo chce za­pu­dit svou manželku, mu­sí jí dát roz­lu­kový list.‘ 32 Já vám však říkám, že každý, kdo za­pudí svou manželku (kro­mě přípa­du smil­stva), přivádí ji k cizo­ložství; a každý, kdo si za­pu­zenou vez­me, cizo­loží. 33 Slý­cha­li jste také, že předkům bylo řečeno: ‚Ne­bu­deš křivě přísahat‘ a ‚Své sli­by Hos­po­di­nu splň.‘ 34 Já vám však říkám, abys­te vůbec ne­přísaha­li, ani při ne­bi, pro­tože to je Boží trůn, 35 ani při ze­mi, pro­tože to je podnož jeho no­hou, ani při Je­ruzalé­mu, pro­tože to je město toho ve­likého Krále. 36 Ne­přísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš pře­ce je­diný svůj vlas udělat bílým nebo černým. 37 Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého. 38 Slý­cha­li jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub.‘ 39 Já vám však říkám, abys­te ne­odpo­rova­li zlé­mu člověku. Když tě někdo udeří do pravé tváře, na­stav mu i druhou. 40 Když se s te­bou někdo chce sou­dit, aby tě připravil o koši­li, nech mu i plášť. 41 Když tě někdo nutí jít s ním jednu mí­li, jdi dvě. 42 To­mu, kdo tě pro­sí, dej a od to­ho, kdo si od tebe chce půjčit, se ne­od­vracej. 43 Slý­cha­li jste, že bylo řečeno: ‚­Mi­luj svého bližního a svého ne­pří­te­le měj v nenávisti.‘ 44 Já vám však říkám: Mi­lu­j­te své ne­přá­te­le a mod­lete se za ty, kdo vás pronásle­dují. 45 Tak bu­dete synové svého Otce v ne­besích. On pře­ce dává své­mu slun­ci vy­cházet na dob­ré lidi i na zlé a po­sílá déšť na sprave­dlivé i ne­sprave­dlivé. 46 Ja­kou má­te odpla­tu, když mi­lu­jete jen ty, kdo mi­lu­jí vás? Ne­dělají snad to­též i výběrčí daní? 47 A co mi­mořádného dělá­te, když zdraví­te jen své bra­t­ry? Ne­dělají to snad i po­hané? 48 Buď­te tedy doko­nalí, jako je doko­nalý váš ne­bes­ký Otec.“

Bible21Matouš5

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček