Bible21 › Ezechiel › 16

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Nevěrná coura1 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 2 „Synu člověčí, ukaž Je­ruzalé­mu, jak je ohavný! 3 Řekni: Toto praví Panovník Hos­po­din Je­ruzalé­mu – Půvo­dem i ro­dem jsi Kananejka, tvůj otec byl Emo­re­j­ec a matka Chetejka. 4 A tvo­je na­ro­zení? Tenkrát, když ses na­ro­di­la, tvá pu­peční šňů­ra ne­by­la odříz­nu­ta, ne­bylas vodou do čis­ta omy­ta, so­lí jsi ne­by­la ošetře­na ani plen­ka­mi za­vi­nu­ta jsi ne­by­la. 5 Nikdo se nad te­bou nes­li­toval, aby pro tebe je­di­nou z těch věcí ze sou­ci­tu udělal. Tenkrát, když ses na­ro­di­la, po­ho­di­li tě někam ven jako odporný odpa­dek. 6 Šel jsem oko­lo a uvi­děl tě, jak se tam zmítáš v krvi. Jak jsi tam leže­la ve vlastní krvi, ře­kl jsem ti: ‚Žij!‘ Jak jsi tam leže­la ve vlastní krvi, ře­kl jsem ti: ‚Žij!‘ 7 Ne­chal jsem tě růst jako sazenici v po­li, a tak jsi rost­la a do­spíva­la, až ses vy­vi­nu­la do krásy. Na­rost­la ti ňa­d­ra, vy­raši­lo ochlu­pení, pořád jsi ale byla na­há a bosá. 8 Znovu jsem šel oko­lo a uvi­děl tě, a hle – přišel tvůj čas, čas mi­lování. Teh­dy jsem tě za­ha­lil cípem svého pláště a přikryl tvo­ji na­ho­tu. S přísahou jsem se ti za­s­lí­bil, vstou­pil jsem s te­bou do smlou­vy a od­da­la ses mi, praví Panovník Hos­po­din. 9 Umyl jsem tě vodou, opláchl tě od krve a po­mazal tě ole­jem. 10 Ob­lé­kl jsem ti vy­šívané ša­ty a obul san­dály z jemné kůže, ověnčil jsem tě kmen­tem a za­ha­lil vzácným závo­jem. 11 Oz­do­bil jsem tě šperky, na ruce ti dal náramky a náhr­delník na ší­ji. 12 Navlé­kl jsem ti nosní kroužek, do uší za­věsil náušnice a ko­ru­noval jsem tě skvostnou če­lenkou. 13 Zdo­bi­la ses zla­tem a stříbrem, nosi­la ša­ty z kmen­tu, vzácných lá­tek a výšivek a jedla pokr­my z jemné mou­ky s me­dem a ole­jem. Sta­la se z tebe ne­smírná kra­savice, oprav­dová králov­na! 14 Tvá doko­nalá krása pro­s­lu­la mezi náro­dy díky nád­heře, kte­rou jsem tě oz­do­bil, praví Panovník Hos­po­din. 15 Ty ses však na tu svou krásu spo­leh­la a ve své pro­s­lu­losti ses dala do smil­stva. Své smil­stvo jsi nabíze­la každé­mu ko­lemjdou­cí­mu; od­da­la ses mu. 16 Vza­la jsi svá rou­cha a vy­pará­di­la jimi obětní výši­ny a smilni­la jsi na nich tak, že to nemá ob­do­by. 17 Vza­la jsi své šperky ze zla­ta a stříb­ra, které jsem ti dal, a na­děla­la sis mužské podo­biz­ny, s ni­miž jsi smilni­la. 18 Vza­la jsi svá vy­šívaná rou­cha a ob­lék­la je ji­mi. Můj olej a mé ka­di­dlo jsi přináše­la jim. 19 Pokrm, jímž jsem tě sy­til – jemnou mou­ku s me­dem a ole­jem – jsi přináše­la jim, aby voněl před ni­mi. Tak to bylo! praví Panovník Hos­po­din. 20 Vza­la jsi dokon­ce své syny a dce­ry, které jsi mi po­ro­di­la, a obětova­la jsi jim je ke strá­vení! To ti ne­stači­lo smilnit? 21 Mu­se­la jsi ještě vraž­dit mé dě­ti? Ode­vzdáva­la jsi je jim, ne­cháva­la jsi je pro­jít pla­me­ny! 22 Při všech těch ohavnos­tech a smilnění sis ani ne­vzpo­mně­la na mládí, na dny, kdy jsi byla na­há a bosá a zmíta­la ses v krvi. 23 Běda! Běda ti! praví Panovník Hos­po­din. Kro­mě všech svých zločinů 24 sis na každém plácku roz­ba­li­la stánek a poří­di­la sva­tyňku. 25 Po­stavi­la sis sva­tyňku na každém rohu a zprzni­la svou krásu. Roz­tahova­la jsi nohy každé­mu ko­lemjdou­cí­mu a smilni­la jsi čím dál víc. 26 Smilni­la jsi s Egypťa­ny, tě­mi svý­mi sou­se­dy s naběhlý­mi ú­dy, a smilni­la jsi čím dál víc, až jsem se ro­ze­z­lil! 27 Hle – vztáhl jsem na tebe ruku a zmenšil jsem tvé území. Vy­dal jsem tě li­bovů­li tvých ne­přá­tel, fi­lištín­ských dcer, které jsi za­han­bi­la svou zvrh­lostí. 28 Smilni­la jsi také s Asyřa­ny, nemě­la jsi to­tiž dost; smilni­la jsi s ni­mi, ale nemě­la jsi dost. 29 Smilni­la jsi tedy čím dál víc, až ses do­sta­la k Babylo­nii, té zemi kramářů. Pořád jsi ale nemě­la ještě dost. 30 Zuřím pro­ti to­bě! praví Panovník Hos­po­din. Co všech­no to jako ne­stydatá coura pro­vádíš! 31 Roz­ba­li­la sis stánek na každém rohu a na každém plácku sis poří­di­la sva­tyňku. Na­roz­díl od cou­ry si ale za to ne­chceš ne­chat za­pla­tit. 32 Ne­věrnice! Místo svého manže­la k sobě be­reš cizí! 33 Všem courám se za to platí, ale svým mi­len­cům platíš ty – uplácíš je, aby za te­bou cho­di­li smilnit z ce­lého oko­lí! 34 Ve svém smil­stvu se tedy lišíš od cou­ry. Lišíš se tím, že o tvé služ­by nikdo ne­sto­jí, a tak ne­platí oni to­bě, ale ty jim. 35 Pro­to slyš slovo Hos­po­di­novo, ty cou­ro! 36 Tak praví Panovník Hos­po­din: Pro­tože ses ce­lá po­třísněná smil­stvem obnažova­la před vše­mi svý­mi mi­len­ci, před vše­mi svý­mi ohavný­mi mod­la­mi, a pro­tožes jim obětova­la krev svých dětí, 37 hle – já shro­máždím všech­ny tvé mi­len­ce, s ni­miž ses těši­la, ať už jsi je mi­lova­la, ane­bo nenávi­dě­la. Shro­máždím je pro­ti to­bě z ce­lého oko­lí a obnažím tě před ni­mi, aby tě vi­dě­li v ce­lé tvé na­ho­tě. 38 Budu tě sou­dit, jako se soudí cizo­ložnice a vražed­kyně. Vy­dám tě krvavé po­mstě vášnivého hněvu. 39 Vy­dám tě do je­jich ru­kou, aby zboři­li tvé stánky a zniči­li tvé sva­tyňky. Str­hají z tebe ša­ty, se­be­rou ti šperky a ne­chají tě na­hou a bosou. 40 Přivedou na tebe dav, aby tě ka­menova­li a pro­boda­li meči. 41 Tvé domy vy­pálí a před oči­ma mno­ha žen tě po­praví. Tak skon­cu­ji s tvým smilněním – už žádní za­placení mi­len­ci! 42 Teh­dy se můj hněv pro­ti to­bě vy­bouří a má žár­livost se utiší; teh­dy se uklidním a ne­chám zuření. 43 Pro­tože sis ani ne­vzpo­mně­la na dny svého mládí a po­buřova­la jsi mě tím vším, hle – já ti ty tvé způso­by odplatím, praví Panovník Hos­po­din! Copak jsi ve všech svých ohavnos­tech ne­do­spě­la k zvrh­losti? 44 Každý, kdo mluví v přís­lovích, o to­bě pro­hlásí: ‚Jaká matka, ta­ková dcera!‘ 45 Jsi dce­rou své matky, která ne­s­náší svého muže i dě­ti. Jsi sestrou svých ses­ter, které ne­s­nášejí své muže i dě­ti. Vaše matka byla Chetejka a váš otec Emo­re­j­ec. 46 Tvá starší sest­ra Sa­maří byd­le­la se svý­mi dce­ra­mi po tvé levici, po tvé pravici pak tvá mladší sest­ra Sodo­ma se svý­mi dce­ra­mi. 47 Copak ses neří­di­la je­jich způso­by? Ne­pá­cha­la jsi je­jich ohavnosti? Jako by to ale ne­bylo vůbec nic, zkazi­la ses v každém ohle­du ještě víc než ony! 48 Ja­kože jsem živ, praví Panovník Hos­po­din, ani tvá sest­ra Sodo­ma se svý­mi dce­ra­mi ne­pá­cha­la, co pácháš ty se svý­mi dce­ra­mi. 49 Hle, toto byla vina tvé se­st­ry Sodo­my: pý­cha, sytost a klidné po­hod­lí, které užíva­la se svý­mi dce­ra­mi, aniž po­moh­la chudým a ubo­hým. 50 Naopak, chovaly se po­výšeně a jednaly pře­de mnou ohavně, a pro­to jsem je od­stranil, jak jsi sama vi­dě­la. 51 Sa­maří při­tom ne­hřeši­la ani z po­lovi­ny jako ty! Ve srovnání s nimi ses chova­la tak ohavně, že tvé se­st­ry díky všem tvým ohavnos­tem vy­pa­dají ne­vinně. 52 Styď se – vž­dyť jsi tím svým se­strám po­s­kyt­la omlu­vu! Hřeši­la jsi mno­hem ohavně­ji než ony, takže teď vy­pa­dají ve­dle tebe ne­vinně. Styď se a han­bi se, ne­boť tvé se­st­ry díky to­bě vy­pa­dají ne­vinně! 53 Změním je­jich úděl, úděl Sodo­my a jejích dcer i úděl Sa­maří a jejích dcer. Zároveň ale změním i tvůj úděl, 54 aby ses mu­se­la stydět a han­bit za všech­no, co jsi spá­cha­la – vž­dyť je to pro tvé se­st­ry útě­cha! 55 Tvé se­st­ry, Sodo­ma se svý­mi dce­ra­mi a Sa­maří se svý­mi dce­ra­mi, bu­dou znovu tím, čím bývaly kdy­si. Ale i ty se svý­mi dce­ra­mi bu­deš znovu tím, čím jsi byla kdy­si. 56 Copak sis v dobách své pý­chy ne­bra­la svou sest­ru Sodo­mu do úst jako přís­loví, 57 než došlo k od­halení tvé vlastní špatnosti? Teď se ti ale vy­smívají Edomky i Fi­lištínky a všech­ny je­jich sou­sedky – po­hrdají te­bou všich­ni v oko­lí! 58 Po­ne­seš následky svých ohavných zvrh­lostí, praví Hos­po­din. 59 Toto praví Panovník Hos­po­din: Za­chovám se k to­bě pod­le to­ho, jak ses chova­la, ne­boť jsi po­hrd­la mou přísahou a smlou­vu jsi zruši­la. 60 Budu však pa­ma­tovat na svou smlou­vu s te­bou ze dnů tvého mládí a uzavřu s te­bou smlou­vu věčnou. 61 Teh­dy si vzpo­meneš na své způso­by a bu­deš se stydět, až vez­mu tvé starší i mladší se­st­ry a dám ti je za dce­ry, i když to ne­bylo součástí tvé smlou­vy. 62 Uzavřu s te­bou svo­ji smlou­vu a po­znáš, že já jsem Hos­po­din. 63 Teh­dy se roz­po­meneš a za­stydíš a sa­mou han­bou ani ne­o­tevřeš ús­ta, až tě očis­tím od vše­ho, co jsi pá­cha­la, praví Panovník Hospodin.“