Bible21 › Ezechiel › 10

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Sláva odchází1 Podíval jsem se a hle – nad klen­bou nad hlava­mi che­ru­bů bylo cosi jako safírový trůn. 2 „Ve­jdi do sou­ko­lí pod cheruby,“ ře­kl ono­mu muži oděné­mu plátnem. „Naber zpro­střed che­ru­bů plné hrsti žhavých uhlíků a roz­syp je po městě.“ A on tam před mý­ma oči­ma vešel. 3 Che­ru­bové stá­li vpravo od chrá­mu, a když mezi ně ten muž vešel, vni­třní nádvoří na­plnil ob­lak. 4 Vtom se Hos­po­di­nova sláva zve­dla ze svého mís­ta nad che­ru­by a přenes­la se k prahu chrá­mu. Chrám byl na­plněn ob­la­kem a i nádvoří za­li­la záře Hos­po­di­novy slávy. 5 Še­lest che­ru­bích kří­del se roz­léhal až k vnější­mu nádvoří – znělo to, jako když mluví Vše­mo­hou­cí Bůh. 6 Když bylo ono­mu muži oděné­mu plátnem přikázáno: „Naber oheň ze sou­ko­lí, zpro­střed cherubů,“ vešel mezi ně a po­stavil se ke ko­lu. 7 Je­den z che­ru­bů natáhl ruku k ohni mezi che­ru­by, nabral jej a podal do dlaní muže oděného plátnem. Ten ho vzal a ode­šel. 8 (Che­ru­bům byly pod křídly vi­dět ja­ko­by lid­ské ru­ce.) 9 Podíval jsem se a hle – ve­dle che­ru­bů byla čtyři ko­la, u každého che­ru­ba po jednom ko­le. Na­po­hled se ta kola třpy­ti­la jako ká­men chry­so­lit. 10 Všech­na čtyři se podo­ba­la jedno druhé­mu, ja­ko­by vž­dy bylo kolo upro­střed ko­la. 11 Když se po­hy­bova­la, moh­la jet na všech­ny čtyři stra­ny a cestou ne­zatáče­la. Kamko­li se ob­rá­ti­la hlava, tam jela kola a cestou ne­zatáče­la. 12 Ce­lá je­jich tě­la včetně zad, ru­kou a kří­del byla ko­lem doko­la plná očí stejně jako ta čtyři ko­la. 13 Za­s­le­chl jsem, že se ta kola na­zývají Sou­ko­lí. 14 Každý z nich měl čtyři tváře. První byla tvář che­ru­ba, druhá byla tvář lid­ská, třetí byla tvář lví a čtvr­tá byla tvář or­lí. 15 Vtom se che­ru­bové zve­dli. Byli to tytéž bytosti, které jsem spatřil u průplavu Ke­bar. 16 Když se che­ru­bové po­hy­bova­li, hýba­la se kola s ni­mi, a když che­ru­bové zve­dli kříd­la, aby se vznes­li nad zem, ani teh­dy se od nich kola ne­vzdá­li­la, ale zůsta­la u nich. 17 Když stá­li, stá­la, když se zveda­li, zveda­la se s ni­mi, ne­boť v nich byl duch živo­ta. 18 Hos­po­di­nova sláva se teh­dy vzdá­li­la od prahu chrá­mu a stanu­la nad che­ru­by. 19 Che­ru­bové zve­dli kříd­la a před mý­ma oči­ma se vznes­li od země a ta kola s ni­mi. Za­stavi­li se u vcho­du východní brá­ny Hos­po­di­nova domu a sláva Boha Iz­rae­le byla nad ni­mi. 20 Byly to tytéž bytosti, které jsem spatřil pod Bo­hem Iz­rae­le u průplavu Ke­bar, a po­znal jsem, že to byli che­ru­bové. 21 Každý z nich měl čtyři tváře a čtyři kříd­la a pod křídly cosi podobného lid­ským rukám. 22 Také je­jich tváře vy­pa­daly stejně jako ony tváře, které jsem spatřil u průplavu Ke­bar. Všich­ni se po­hy­bova­li pří­mo vpřed.