Bible21 › Ezechiel › 37

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Údolí suchých kostí1 Spoči­nu­la na mně ruka Hos­po­di­nova. Hos­po­din mě svým Du­chem od­ve­dl pryč a po­stavil mě do­prostřed údo­lí plného kostí. 2 Pro­váděl mě mezi nimi ko­lem doko­la a hle – ce­lá ta pláň jimi byla po­seta a byly úplně vy­schlé. 3 „Synu člověčí,“ ře­kl mi, „­mo­hou ty kosti ožít?“ „Panovníku Hospodine,“ od­po­věděl jsem, „to víš ty.“ 4 Teh­dy mi ře­kl: „Pro­ro­kuj o těch­to kos­tech a řekni jim: Su­ché kosti, slyš­te slovo Hos­po­di­novo! 5 Toto praví Panovník Hos­po­din těm­to kos­tem: Hle, já do vás přive­du du­cha, abys­te oži­ly. 6 Dám na vás šla­chy a pokry­ji vás ma­sem, po­táhnu vás kůží a vložím do vás du­cha, abys­te oži­ly. Teh­dy po­zná­te, že já jsem Hos­po­din." 7 Pro­ro­koval jsem te­dy, jak mi bylo přikázáno. A za­tím­co jsem pro­ro­koval, náhle se ozval hluk: kosti se s racho­tem za­čaly připo­jovat jed­na ke druhé. 8 Vi­děl jsem, jak se pokrývají šla­cha­mi a ma­sem a jak se svrchu po­tahují kůží. Du­cha však v sobě neměly. 9 Teh­dy mi ře­kl: „Pro­ro­kuj k du­chu. Pro­ro­kuj, synu člověčí, a řekni mu – Tak praví Panovník Hos­po­din: Při­jď, du­chu, ze čtyř stran a dech­ni do těch­to po­bi­tých, ať ožijí!“ 10 A když jsem pro­ro­koval, jak mi přikázal, vstou­pil do nich duch a oži­li. Po­stavi­li se na nohy a byl jich ob­rov­ský, ne­sčí­s­lný šik. 11 „Synu člověčí,“ ře­kl mi po­tom, „tyto kosti jsou ce­lý dům Iz­rae­le. Ří­kají: ‚Naše kosti vy­schly, nemá­me žádnou na­dě­ji, jsme ztraceni.‘ 12 Nuže, pro­ro­kuj a řekni jim – Tak praví Panovník Hos­po­din: Hle, já otevřu vaše hro­by; z těch hrobů vás vy­ve­du, lide můj, a přive­du vás do iz­rael­ské země. 13 Teh­dy po­zná­te, že já jsem Hos­po­din – až otevřu vaše hro­by a z těch hrobů vás vy­ve­du, lide můj. 14 Vložím do vás svého Du­cha, abys­te oži­li, a dám vám spoči­nout ve vaší ze­mi. Teh­dy po­zná­te, že já jsem Hos­po­din. Jak jsem ře­kl, tak učiním, praví Hospodin.“ Jeden národ, jeden král15 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 16 „Synu člověčí, vez­mi si kus dře­va a na­piš na něj: ‚Dře­vo Ju­dovo a jeho druhů ze synů Iz­rae­le‘. Pak vez­mi jiný kus a na­piš na něj: ‚Dře­vo Josefovo (to­tiž Efrai­movo) a jeho druhů z ce­lého domu Iz­rae­le‘. 17 Pak je spoj jedno s druhým v je­diné dře­vo, ať jsou v tvé ruce jedno. 18 Až se tě tví krajané ze­ptají: ‚Ne­po­víš nám, co to má pod­le tebe znamenat?‘ 19 řekni jim – Tak praví Panovník Hos­po­din: ‚Hle, já vez­mu dře­vo Josefovo (které je v ruce Efrai­mově) a jeho druhů z iz­rael­ských kmenů a při­ložím je ke dře­vu Ju­dovu. Spo­jím je v je­diné dře­vo a bu­dou v mé ruce jedno.‘ 20 Podrž ta po­psaná dře­va před je­jich oči­ma 21 a řekni jim – Tak praví Panovník Hos­po­din: Hle, já vez­mu syny Iz­rae­le z národů, kam ode­š­li. Shro­máždím je z ce­lého oko­lí a přive­du je zpátky do vlasti. 22 V té ze­mi, na iz­rael­ských horách, je učiním je­diným náro­dem a všem jim bude kralovat je­den král. Už to ne­bu­dou dva náro­dy, už se ne­bu­dou dě­lit na dvě králov­ství. 23 Už se ne­bu­dou po­sk­vrňovat svý­mi hnu­sný­mi mod­la­mi, svý­mi ne­chutný­mi ob­ra­zy a vše­mi ostatní­mi hří­chy. Za­chráním je ode­všad, kde ži­li a hřeši­li, a očis­tím je. Bu­dou mým li­dem a já budu je­jich Bo­hem. 24 Můj služebník David bude je­jich králem a všich­ni bu­dou mít je­diného pastýře. Bu­dou se ří­dit mý­mi záko­ny, do­držovat má us­tano­vení a jednat pod­le nich. 25 Bu­dou byd­let v ze­mi, kte­rou jsem dal své­mu služebníku Jáko­bovi a ve které byd­le­li je­jich ot­cové. Bu­dou v ní byd­let oni, je­jich dě­ti i dě­ti je­jich dětí až navěky a vůd­cem jim navěky bude můj služebník David. 26 Uzavřu s nimi smlou­vu poko­je; bude to věčná smlou­va s ni­mi. Za­sadím je a roz­množím a upro­střed nich zřídím navěky svou sva­ty­ni. 27 Můj příby­tek bude mezi ni­mi, já budu je­jich Bůh a oni bu­dou můj lid. 28 Teh­dy náro­dy po­znají, že já jsem Hos­po­din, Po­svě­ti­tel Iz­rae­le, až bude má sva­tyně navěky upro­střed nich.“