Bible21 › Ezechiel › 3

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

1 „Synu člověčí,“ ře­kl mi, „sněz, co máš před se­bou. Sněz ten­to svi­tek. Po­tom jdi a mluv k domu Izraele.“ 2 Otevřel jsem tedy ús­ta a on mi dal ten svi­tek sníst. 3 „Synu člověčí,“ ře­kl mi, „tímhle svi­tkem, který ti dávám, si na­syť žalu­dek, na­plň si jím břicho.“ Sně­dl jsem jej tedy a v ús­tech mi chutnal slad­ce jako med. 4 „Synu člověčí,“ ře­kl mi, „jdi teď k domu Iz­rae­le a vy­řiď jim má slova. 5 Nejsi pře­ce po­s­lán k lidu po­divné řeči a těžkého jazyka, ale k domu Iz­rae­le – 6 ne k ve­likým národům po­divné řeči a těžkého jazyka, je­jichž slovům bys ne­ro­zuměl. Kdybych tě to­tiž po­slal k ta­kovým, po­s­lech­li by tě. 7 Dům Iz­rae­le tě ale ne­bu­de chtít po­s­lou­chat, pro­tože ne­ch­tějí po­s­lou­chat mě. Ce­lý dům Iz­rae­le je tvrdo­hlavý a za­rpu­ti­lý. 8 Hle, způsobím, že bu­deš právě tak neústupný a tvrdý jako oni. 9 Dávám ti tvář tvrdou jako di­a­mant, tvrdší než kře­men. Ne­boj se jich a je­jich po­hledů se ne­le­kej – vž­dyť je to ban­da vzbouřenců.“ 10 „Synu člověčí,“ ře­kl mi ještě, „každé slovo, které ti řeknu, si vez­mi k srd­ci a dobře je po­s­lou­chej. 11 Jdi teď ke svým krajanům ve vy­hnan­ství a mluv k nim. Ať už po­s­lech­nou nebo ne, řekni jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘“ 12 Vtom se mě zmo­cnil Duch a us­lyšel jsem za se­bou ob­rov­ský hluk. To se Hos­po­di­nova sláva zveda­la ze svého mís­ta. 13 Ozýval se še­lest kří­del oněch bytostí, jak se otíra­la jedno o druhé, a rachot kol, jež se vznáše­la spo­lu s nimi – ob­rov­ský hluk. 14 Duch se mě zmo­cnil a vzal mě pryč. Šel jsem roz­trpčen a roz­hořčen v du­chu, ale ruka Hos­po­di­nova na mně mo­cně spočíva­la. 15 Přišel jsem k vy­hnan­cům usazeným v osadě Tel-aviv u průplavu Ke­bar a sedm dní jsem tam zůstal sedět otřesen. Ustanovil jsem tě strážcem16 Když těch sedm dní uplynulo, do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo. 17 „Synu člověčí,“ ře­kl, „us­tanovil jsem tě strážcem domu Iz­rae­le. Jakmi­le us­lyšíš slovo z mých úst, vy­řiď jim mé va­rování. 18 Když řeknu niče­movi: ‚­Mu­síš zemřít,‘ a ty ho ne­va­ruješ, ne­pro­mluvíš, abys tomu niče­movi za­chránil život tím, že bys jej va­roval před jeho zlou cestou – pak ten niče­ma zemře za své vi­ny, ale za jeho krev budu vo­lat k od­po­vědnosti te­be. 19 Pokud jsi však niče­mu va­roval a on se ne­od­vrá­til od své ničem­nosti ani od své zlé ces­ty – pak zemře za své vi­ny, ale ty se za­chráníš. 20 Podobně když se sprave­dlivý od­vrátí od své sprave­dlnosti a bude pá­chat bez­práví, po­ložím mu do ces­ty překážku a zemře. Pro­tožes ho ne­va­roval, zemře ve svém hří­chu a jeho sprave­dlivé skutky ne­bu­dou ani vzpo­menu­ty – za jeho krev ale budu vo­lat k od­po­vědnosti te­be. 21 Pokud jsi však toho sprave­dlivého va­roval, aby ne­hřešil, a on hřešit přestane – pak zůstane živ, pro­tože při­jal va­rování, a i ty se zachráníš.“ 22 Teh­dy na mně spoči­nu­la ruka Hos­po­di­nova. „Vstaň a jdi na pláň,“ ře­kl mi. „Tam k to­bě promluvím.“ 23 Vstal jsem tedy a šel na pláň. A hle – stá­la tam Hos­po­di­nova sláva! Právě ta­ková sláva, ja­kou jsem vi­děl u průplavu Ke­bar. Padl jsem na tvář. 24 Vstou­pil však do mě Duch a po­stavil mě na no­hy. Teh­dy ke mně pro­mlu­vil. „Jdi a za­vři se doma,“ ře­kl mi. 25 „Synu člověčí, vezmou na tebe pro­va­zy a svážou tě ji­mi, takže ne­bu­deš moci vy­jít mezi ně. 26 Jazyk ti při­lepím na pa­tro, takže bu­deš němý a ne­bu­deš je už kárat – vž­dyť je to ban­da vzbouřen­ců. 27 Až k to­bě ale pro­mluvím, otevřu ti ús­ta a řekneš jim: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘ Kdo chce po­s­lou­chat, ať slyší; kdo ne­chce, ať ne­chce – vž­dyť je to ban­da vzbouřenců.“