Bible21 › Ezechiel › 7

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Je konec!1 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 2 „Synu člověčí, toto praví Panovník Hos­po­din o iz­rael­ské zemi: Konec! Ko­nec jese čtyř­mi kou­ty země! 3 Už s te­bou ko­nec je – svůj hněv sešlu na tebe. Budu tě sou­dit pod­le tvých cest, všechny tvé ohavnosti uvalím na te­be. 4 Nes­li­tu­ji se, neušetřím tě! Ano, uvalím tvé ces­ty na tebe, tvá ohavnost ve tvém stře­du vy­vstane a po­zná­te, že já jsem Hos­po­din. 5 Toto praví Panovník Hospodin: Zlo za zlem – hle, už tu je! 6 Je ko­nec, ko­nec je, tvůj ko­nec na­dešel – hle, už tu je! 7 Tvůj zánik nadešel, obyvateli země! Ten čas už tu je, blíží se onen den – místo jáso­tu je na horách děs! 8 Hned teď na tebe vy­li­ji svůj hněv, mé roz­hořčení padne na tebe. Budu tě sou­dit pod­le tvých cest, všechny tvé ohavnosti uvalím na te­be. 9 Nes­li­tu­ji se, neušetřím tě! Uvalím tvé ces­ty na tebe, tvá ohavnost ve tvém stře­du vy­vstane a po­zná­te, že já Hos­po­din jsem ten, kdo vás bi­je. 10 Hle, ten den – hle, už tu je! Zkáza propukla, hůl rozkvetla, pýcha vy­puče­la, 11 krutost vy­rost­la ve kmen zla. Nezbude nikdo z nich, nikdo z je­jich množství, nic z je­jich jmění, nic z je­jich nád­he­ry. 12 Ten čas už tu je, už na­stal onen den! Kdo ku­puje, nejásej, kdo pro­dává, ner­muť se – ­na ce­lý ten dav to­tiž padá hněv! 13 Kdo pro­dává, pokud snad přežije, nezíská, co pro­dal, nazpátek. Vidění o tom davu ne­bu­de vza­to zpět: Žádný z nich kvů­li své viněnaživu ne­u­drží se. 14 Na trubku trou­bí se, vše připra­veno je, nikdo však nejde do boje – ­na ce­lý ten dav do­padá můj hněv! 15 Venku je meč, doma hlad a mor; kdo je v kra­jině, mečem zahyne, kdo ve městě, hlad a mor zhltne jej. 16 Uniknou-li utečen­ci, do hor utečou, všichni však jako ho­lu­bi v roklích­naří­kat bu­dou nad vi­nou svou. 17 Každá ruka teh­dy ochabne a každé steh­no bude zmáčené. 18 Je­jich oděvem bude pyt­lovi­naa přikryje je hrůza; každá hlava bude oho­lenaa na všech tvářích han­ba. 19 Své stříbro vy­házejí do ulic, zlato bu­dou mít za odpadky. Jejich stříbro ani zla­to je ne­bu­de moci za­chránitv den Hos­po­di­nova zuření. Nebudou se jím moci nasytit, nenaplní si jím útro­by – způso­bi­lo jim jenom hřích. 20 Ze vší té nád­he­ry, kte­rou se chlubili, si vy­ro­bi­li své ohavné obrazy. Udělali z toho své hnu­sné modly, a já s tím naložím jako s odpadky. 21 Cizin­cům to vy­dám za kořist, ať to uloupí nej­horší lo­tři na zemi, jen ať to zne­světí! 22 Svou tvář od nich odvrátím, až zne­světí mou skrýš, až do ní vpadnou lu­pičia ce­lou ji zne­světí. 23 Připrav řetězy! Protože zemi na­plni­ly po­pravya ve městě je samé nási­lí, 24 přive­du nej­horší mezi národy, aby je­jich domy zabrali. S pýchou těch mo­cných skon­cu­jia je­jich sva­tyně bu­dou zne­svěce­ny. 25 Při­chází děs! Budou hledat pokoj – zby­tečně! 26 Valí se po­hro­ma za pohromou, zlá zpráva jed­na za druhou. Od pro­roka se bu­dou doža­dovat vi­děnía skončí vy­učování od kněžíi rady od starších. 27 Krá­li ne­z­bu­de než truchlení, kníže za­halí se zděšení­ma ruce pro­stých li­dí hrůza ochromí. Podle je­jich cest s nimi naložím; odsoudím je tak, jak sami soudili, a po­znají, že já jsem Hospodin.“