Bible21 › Ezechiel › 13

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Falešní proroci1 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 2 „Synu člověčí, pro­ro­kuj pro­ti iz­rael­ským pro­rokům, kteří se věnují pro­ro­kování. Řekni těm, kteří pro­ro­kují své vlastní před­stavy: Slyš­te slovo Hos­po­di­novo. 3 Toto praví Panovník Hos­po­din: Běda zvráceným pro­rokům, kteří se řídí svým vlastním nutkáním a ne­vi­dí vůbec nic! 4 Tví pro­ro­ci, Iz­rae­li, jsou jako šaka­li mezi tros­ka­mi. 5 Ne­přistou­pi­li jste k trh­linám a ne­opravi­li hrad­bu iz­rael­ského do­mu, tak aby ob­stál v bo­ji, až při­jde Hos­po­dinův den! 6 Je­jich vi­dění jsou falešná a je­jich věštění je lež. Hos­po­din je ne­po­slal, ale oni ří­kají: ‚Tak praví Hospodin,‘ a če­kají, že se to slovo na­plní. 7 Nejsou ta vaše vi­dění falešná? Nejsou ty vaše věšt­by lež? Říká­te: ‚Tak praví Hos­po­din‘ – já jsem však ne­mlu­vil! 8 Nuže, tak praví Panovník Hos­po­din: Pro­tože jsou vaše slova falešná a vaše věštění je lež, hle – jsem pro­ti vám, praví Panovník Hos­po­din! 9 Má ruka je pro­ti pro­rokům, kteří mají falešná vi­dění a kteří věští lži. Přestanou být rád­ci pro můj lid, v sou­pisu domu Iz­rae­le ne­bu­dou za­psáni a na iz­rael­s­kou pů­du ne­vkročí. Teh­dy po­zná­te, že já jsem Panovník Hos­po­din. 10 To všech­no pro­to, že svádě­li můj lid, když říka­li: ‚Jen kli­d‘ – jenže klid ne­byl! Když li­dé po­staví cha­trnou zídku, tihle ji na­hazují omítkou. 11 Řekni těm omítačům: Spadne to! Při­jdou dešťové přívaly, bu­dou pa­dat krou­py jako ka­me­ny, strh­ne se větrná bouře, 12 a hle – ta zeď spadne! Teh­dy se vás nej­spíš ze­ptají: ‚Co zbylo z té vaší omítky?‘ 13 Nuže, tak praví Panovník Hos­po­din: Ve své zuřivosti roz­poutám větrnou bouři, ve svém hněvu spustím dešťové přívaly a ve své ničivé zuřivosti sešlu krou­py jako ka­me­ny. 14 Zbořím zeď, kte­rou jste na­hazova­li omítkou, a srovnám ji se zemí, až se obnaží její zákla­dy. Spadne a vy skončí­te pod ní – teh­dy po­zná­te, že já jsem Hos­po­din! 15 Až se vy­bouří můj hněv pro­ti té zdi a pro­ti těm, kdo ji omíta­li, řeknu vám: Zeď je pryč i s tě­mi svý­mi omítači, 16 s iz­rael­ský­mi pro­roky, kteří pro­ro­kova­li Je­ruzalé­mu a míva­li o něm vi­dění: ‚Jen klid.‘ – Žádný klid, praví Panovník Hos­po­din! 17 A teď, synu člověčí, se ob­rať pro­ti dcerám svého li­du, které pro­ro­kují své vlastní před­stavy, a pro­ro­kuj pro­ti nim. 18 Řekni: Tak praví Panovník Hos­po­din – Běda těm, které ši­jí pás­ky pro každé zápěstí a zho­tovují če­lenky na hlavy všech ve­likostí, aby lapaly duše do pasti! Mys­lí­te, že můžete hu­bit můj lid, a svou vlastní duši za­chránit? 19 Zne­u­ctívá­te mě před mým li­dem za hrst ječ­mene a kus žvan­ce! Lžete mé­mu li­du, který po­s­lou­chá vaše lži, a tak za­bíjí­te ty, kdo nemě­li zemřít, a drží­te naživu ty, kdo nemě­li žít. 20 Nuže, tak praví Panovník Hos­po­din: Hle, jsem pro­ti těm vašim páskám, ji­miž lapá­te lidi jako ptáky do pasti. Strhám vám je z paží a pro­pustím ty, které jste lapaly jako ptáky do pasti. 21 Strh­nu vám ty vaše če­lenky a svůj lid vy­svo­bodím z vaše­ho sevření, aby už ne­by­li vaší kořis­tí. Teh­dy po­zná­te, že já jsem Hos­po­din! 22 Pro­tože svou lží rmoutí­te srd­ce sprave­dlivých, ačko­li já je netrápím, a pro­tože po­vzbu­zujete niče­my, aby se ne­od­vrá­ti­li od své zlé ces­ty a moh­li žít, 23 pro­to už ne­bu­dete mít falešná vi­dění a ne­bu­dete pokračovat ve věštění. Vy­svo­bodím svůj lid z vaše­ho sevření a po­zná­te, že já jsem Hospodin.“