Bible21 › Ezechiel › 34

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Vy jste mé ovce1 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 2 „Synu člověčí, pro­ro­kuj pro­ti pastýřům Iz­rae­le. Pro­ro­kuj a řekni těm pastýřům – Tak praví Panovník Hos­po­din: Běda vám, pastýři Iz­rae­le, kteří pa­sete sami se­be! Ne­mají se snad pastýři sta­rat o ov­ce? 3 Tva­roh jí­te, vlnou se ob­léká­te, vy­kr­mené kusy za­bíjí­te, ale o ovce se ne­stará­te. 4 Ne­mo­hou­cí ne­po­si­lu­jete, ne­mo­cné ne­léčí­te, zraněné ne­ovazujete, za­běhlé ne­přivádí­te zpět, ztracené ne­hledá­te, ale su­rově a krutě nad nimi panujete. 5 Rozu­tek­ly se, pro­tože neměly pastýře, a staly se po­travou kde­jaké divé zvěře. Rozu­tek­ly se – 6 mé ovce bloudí po všech kop­cích, po každém vy­šším návrší. Mé ovce jsou roz­ptýle­ny po vší zemi a nikdo je ne­hledá, nikdo nejde za ni­mi. 7 Pro­to, pastýři, slyš­te slovo Hos­po­di­novo: 8 Ja­kože jsem živ, praví Panovník Hos­po­din – Pro­tože se mé ovce bez pastýře staly kořis­tí a po­travou kde­jaké divé zvěře a pro­tože mí pastýři ne­hledají mé ov­ce, ale sta­rají se sami o se­be, a niko­li o mé ov­ce, 9 pro­to, vy pastýři, slyš­te slovo Hos­po­di­novo. 10 Tak praví Panovník Hos­po­din: Hle – jsem pro­ti těm pastýřům! Budu je vo­lat k od­po­vědnosti za své ovce a už je nene­chám dělat pastýře, takže se ti pastýři už ne­bu­dou moci sta­rat sami o se­be. Vy­rvu jim své ovce ze chřtánu; už se jimi živit ne­bu­dou! 11 Ano, tak praví Panovník Hos­po­din: Hle – já sám půjdu hledat své ovce a na­jdu je. 12 Jako pastýř shledává své stádo, když se mu ovce za­toulaly, tak vy­hledám své ovce a vy­svo­bodím je ze všech míst, kam byly roz­ptýle­ny v onen temný a chmurný den. 13 Vy­ve­du je z národů, shro­máždím je ze zemí a přive­du je zpátky do vlasti. Budu je pást na iz­rael­ských horách, při po­to­cích a u všech osad v je­jich ze­mi. 14 Budu je pást na dob­rých pas­t­vinách. Na výšinách iz­rael­ských hor pro ně bude pas­tva, tam bu­dou odpočívat na krásných loukách a pást se na vy­datných pas­t­vinách v iz­rael­ských horách. 15 Své ovce budu pást já sám a ne­chám je odpočívat, praví Panovník Hos­po­din. 16 Ztracenou vy­hledám, za­běhlou přive­du, zraněnou ovážu, ne­mo­cnou po­sílím, ale tučnou a silnou za­hu­bím. Budu je pást ve sprave­dlnosti. 17 Vám, svým ov­cím, pak Panovník Hos­po­din praví: Hle – budu sou­dit mezi jednot­livý­mi ov­ce­mi a mezi koz­ly a be­ra­ny. 18 Ne­stačí vám pást se na dob­rých pas­t­vinách? To mu­sí­te zby­tek pas­t­vin po­du­pat? Ne­stačí vám pít průzračnou vo­du? Mu­sí­te tu zbývající ka­lit no­ha­ma? 19 To se mé ovce mu­sí pást na tom, co jste zdu­pa­li, a pít, co jste no­ha­ma zka­li­li? 20 Nuže, Panovník Hos­po­din jim praví: Hle – já sám budu sou­dit mezi vy­kr­mený­mi a hu­bený­mi ov­ce­mi. 21 Pro­tože se tlačí­te boky i ra­me­ny a svý­mi rohy trká­te všech­ny ne­mo­hou­cí, až jste je ode­h­na­li pryč, 22 pro­to své ovce za­chráním, aby už ne­byly za kořist. Budu sou­dit mezi jednot­livý­mi ov­ce­mi. 23 Us­tanovím nad nimi jedno­ho pastýře, který je bude pást – svého služebníka Davi­da. On bude je­jich pastýřem a bude se o ně sta­rat. 24 Já Hos­po­din budu je­jich Bo­hem a můj služebník David bude mezi nimi vůd­cem. To říkám já Hos­po­din. 25 Uzavřu s nimi smlou­vu poko­je a od­straním z je­jich země dravou zvěř, takže bu­dou i na pustině byd­let v bez­pečí a spát i po lesích. 26 Učiním je i ce­lé oko­lí své hory požeh­náním. V patřičný čas jim sešlu déšť; požeh­nání bude pršet jako průtrže! 27 Stro­my v sadu vy­dají ovo­ce, země vy­dá úro­du a bu­dou žít ve své vlasti v bez­pečí. Teh­dy po­znají, že já jsem Hos­po­din, až roz­lá­mu je­jich jho na kusy a vy­svo­bodím je z moci těch, kdo je drže­li v ot­ro­ctví. 28 Už ne­bu­dou kořis­tí pro po­ha­ny, ne­bu­dou po­travou divé zvěři. Bu­dou žít v bez­pečí a nikdo je ne­vy­děsí. 29 Způsobím, že je­jich set­ba slavně po­ros­te. Ne­bu­dou už v té zemi trpět hla­dem a ne­bu­dou už snášet po­směch po­hanů. 30 Teh­dy po­znají, že já Hos­po­din, je­jich Bůh, jsem s nimi a že oni, dům Iz­rae­le, jsou můj lid, praví Panovník Hos­po­din. 31 Vy jste mé ovce – lid­ské ovce na mé pas­t­vině – a já jsem váš Bůh, praví Panovník Hospodin.“