Bible21 › Ezechiel › 11

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

1 Vtom se mě zmo­cnil Duch a přene­sl mě k východní bráně Hos­po­di­nova do­mu, k té, která je ob­rácená na východ. A hle – v průcho­du brá­ny stálo pět­a­dvacet mužů. Upro­střed nich jsem uvi­děl vůd­ce lidu Jaazaniáše, syna Azu­rova, a Pe­la­tiáše, syna Benajášova. 2 „Synu člověčí,“ ře­kl mi Hos­po­din, „­ti­to muži plánují hanebnosti a do­mlou­vají zlá roz­hodnutí pro město. 3 Ří­kají: ‚Ne­mají se právě teď stavět do­my? Má­me se ve městě jako masíčko v hrnci.‘ 4 Pro­to pro­ro­kuj pro­ti nim. Pro­ro­kuj, synu člověčí!“ 5 Teh­dy na mě padl Duch Hos­po­dinův. „Mluv!“ ře­kl mi. „Tak praví Hos­po­din: To­hle říká­te, dome iz­rael­ský; já ale vím i to, co vás v du­chu na­padá. 6 Po­vraž­di­li jste v tom­to městě to­lik li­dí, že ve všech ulicích leží mrt­vo­ly! 7 Pro­to tak praví Panovník Hos­po­din: Mrt­vo­ly, které jste ne­cha­li padnout ve městě, ty jsou to maso a město je ten hrnec; já vás z něj ale vy­ženu. 8 Bá­li jste se meče a já na vás meč uve­du, praví Panovník Hos­po­din. 9 Vy­ženu vás z měs­ta ven a vy­dám vás do ru­kou cizáků. Tak nad vá­mi vy­konám své roz­sudky. 10 Padnete mečem. Budu vás sou­dit na iz­rael­ském území a teh­dy po­zná­te, že já jsem Hos­po­din. 11 Už vám ne­bu­de ve městě jako masíčku v hrn­ci. Budu vás sou­dit na iz­rael­ském území 12 a teh­dy po­zná­te, že já jsem Hos­po­din. Neřídí­te se to­tiž mý­mi pravi­dly a ne­plní­te mé záko­ny, ale řídí­te se pravi­dly národů ve vašem okolí!“ 13 A za­tím­co jsem pro­ro­koval, Pe­la­tiáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem pro­to na tvář a hla­si­tě jsem úpěl: „Ach ne, Hos­po­di­ne, Pane můj! To chceš skon­covat s po­zůstatkem Izraele?“ Opět vás shromáždím14 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 15 „Synu člověčí! Obyva­te­lé Je­ruzalé­ma ří­kají o tvých bra­t­rech, o tvých vlastních příbuzných a vůbec o ce­lém domu Iz­rae­le: ‚Jsou dale­ko od Hos­po­di­na. Země teď patří nám.‘ 16 Pro­to řekni: Tak praví Panovník Hos­po­din – Ano, za­hnal jsem je dale­ko mezi náro­dy, ano, roz­prášil jsem je po zemích. V zemích, kam přiš­li, se jim ale sám na­krátko stanu sva­tyní. 17 Pro­to řekni: Tak praví Panovník Hos­po­din – Shro­máždím vás z národů a po­sbírám vás ze zemí, do ni­chž jste byli roz­ptýleni, a dám vám iz­rael­s­kou ze­mi. 18 Až tam při­jdou, od­straní od­tud všech­ny ohavnosti a ne­chutnosti. 19 Dám jim jedno srd­ce a do nit­ra jim vložím nového du­cha. Vez­mu jim z tě­la srd­ce z ka­mene a dám jim srd­ce z ma­sa, 20 aby se ří­di­li mý­mi pravi­dly, do­držova­li mé záko­ny a jedna­li pod­le nich. Teh­dy bu­dou mým li­dem a já budu je­jich Bo­hem. 21 Ale těm, je­jichž srd­ce tíh­ne k ohavnos­tem a ne­chutnos­tem, ta­kovým ob­rátím je­jich ces­ty na hlavy, praví Panovník Hospodin.“ 22 Vtom che­ru­bové s koly po bo­cích a se slávou Boha Iz­rae­le nad se­bou zve­dli kříd­la. 23 Hos­po­di­nova sláva se vznes­la zpro­střed měs­ta a stanu­la nad ho­rou východně od měs­ta. 24 Ve vi­dění, které jsem do­stal od Božího Du­cha, se mě Duch zmo­cnil a přene­sl mě k vy­hnan­cům v Babylo­nii. Po­tom mi to vi­dění zmize­lo 25 a já jsem vy­hnan­cům po­věděl všech­no, co mi Hos­po­din ukázal.