Bible21 › Ezechiel › 20

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Dějiny vzpoury1 Desátého dne pátého měsíce sedmého roku se něk­teří ze stařešinů Iz­rae­le přiš­li do­tazovat Hos­po­di­na a po­sa­di­li se pře­de mnou. 2 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 3 „Synu člověčí, řekni iz­rael­ským stařešinům to­to: Tak praví Panovník Hos­po­din – Vy že se při­chází­te se mnou ra­dit? Ja­kože jsem živ, ne­bu­du od­po­vídat na vaše mod­lit­by, praví Panovník Hos­po­din! 4 Obviň je, synu člověčí, jen je obviň. Po­věz jim, jaké ohavnosti pá­cha­li je­jich ot­cové. 5 Řekni jim: Tak praví Panovník Hos­po­din – V den, kdy jsem vy­vo­lil Iz­rael, složil jsem přísahu po­tom­stvu Jáko­bova domu a dal jsem se jim po­znat v Egyptě. Přísahal jsem jim se slovy: Já jsem Hos­po­din, váš Bůh. 6 V ten den jsem přísahal, že je vy­ve­du z Egyp­ta do země, kte­rou jsem pro ně vy­hledal, do země oplývající mlékem a me­dem, do země nejkrásnější ze všech. 7 Ře­kl jsem jim: Za­hoď­te každý ty ne­chutné ob­ra­zy, ke kterým upírá­te oči, a ne­po­sk­vrňuj­te se egyptský­mi mod­la­mi! Já jsem Hos­po­din, váš Bůh. 8 Oni se ale pro­ti mně vzbouři­li a ne­ch­tě­li mě po­s­lou­chat. Ne­za­ho­di­li ty ne­chutné ob­ra­zy, ke kterým upíra­li oči, a ne­opusti­li egyptské mod­ly. Ře­kl jsem si te­dy, že na ně vy­li­ji svůj hněv, že pro­ti nim vy­buch­nu roz­hořčením v Egyptě. 9 Kvů­li své­mu jménu jsem je ale z Egyp­ta vy­ve­dl. Udělal jsem to, aby mé jméno ne­bylo zne­váženo v očích národů, mezi ni­miž byd­le­li a před je­jichž oči­ma jsem se jim dal po­znat. 10 Vy­ve­dl jsem je tedy z Egyp­ta a přive­dl je na poušť. 11 Dal jsem jim svá pravi­dla a ozná­mil jim své záko­ny (které kdo plní, díky nim bude žít). 12 Dal jsem jim také své so­bo­ty, aby byly zna­mením mezi mnou a ji­mi, aby vědě­li, že já jsem Hos­po­din, je­jich Po­svě­ti­tel. 13 Dům Iz­rae­le se ale na pouš­ti pro­ti mně vzbouřil. Neří­di­li se mý­mi pravi­dly, za­vrh­li mé záko­ny (které kdo plní, díky nim bude žít) a vel­mi zne­svěcova­li mé so­bo­ty. Ře­kl jsem si te­dy, že na ně na pouš­ti vy­li­ji svůj hněv, že s nimi skon­cu­ji. 14 Kvů­li své­mu jménu jsem se ale po­sta­ral, aby ne­bylo zne­váženo v očích národů, před je­jichž oči­ma jsem je vy­ve­dl. 15 Na oné pouš­ti jsem jim však také přísahal, že je ne­u­ve­du do země, kte­rou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a me­dem, do země nejkrásnější ze všech, 16 pro­tože za­vrh­li mé záko­ny, neří­di­li se mý­mi pravi­dly a zne­svěcova­li mé so­bo­ty, ne­boť v srd­cích následova­li své hnu­sné mod­ly. 17 Přesto mi bylo líto je zničit, a tak jsem s nimi na té pouš­ti ne­s­kon­coval. 18 Je­jich synům jsem na pouš­ti ře­kl: Neřiď­te se pravi­dly svých ot­ců, ne­do­držuj­te je­jich záko­ny a ne­po­sk­vrňuj­te se je­jich mod­la­mi! 19 Já jsem Hos­po­din, váš Bůh. Řiď­te se mý­mi pravi­dly, do­držuj­te mé záko­ny a jednej­te pod­le nich. 20 Svěť­te mé so­bo­ty, ať jsou zna­mením mezi mnou a vá­mi, abys­te vědě­li, že já jsem Hos­po­din, váš Bůh. 21 I tito synové se ale pro­ti mně vzbouři­li. Neří­di­li se mý­mi pravi­dly, ne­do­držova­li mé záko­ny, ne­jedna­li pod­le nich (ačko­li kdo je plní, díky nim bude žít) a zne­svěcova­li mé so­bo­ty. Ře­kl jsem si te­dy, že na ně na pouš­ti vy­li­ji svůj hněv. 22 Kvů­li své­mu jménu jsem ale svou ruku za­držel, aby mé jméno ne­bylo zne­váženo v očích národů, před je­jichž oči­ma jsem je vy­ve­dl. 23 Na oné pouš­ti jsem jim však také přísahal, že je roz­ptýlím mezi náro­dy a roz­práším je po zemích, 24 pro­tože ne­plni­li mé záko­ny, má pravi­dla za­vrh­li, zne­svěcova­li mé so­bo­ty a upíra­li oči k mod­lám svých ot­ců. 25 Dal jsem jim tedy ne­dob­rá pravi­dla a záko­ny, které jim život ne­dají. 26 Ne­chal jsem je, aby se po­sk­vrni­li svý­mi obětní­mi da­ry, když ne­cháva­li všech­ny své prvo­ro­zené pro­jít pla­me­ny. To abych je na­plnil zděšením, aby po­zna­li, že já jsem Hos­po­din. 27 Pro­to, synu člověčí, mluv k domu Iz­rae­le a řekni jim: Tak praví Panovník Hos­po­din – Vaši ot­cové mě dále hano­bi­li tím, jak mi byli ne­věrní. 28 Přive­dl jsem je do země, o níž jsem přísahal, že jim ji dám. Jenže oni, jakmi­le tam uvi­dě­li kde­jaké vy­šší návrší a kde­jaký ze­lenající se strom, už tam obětova­li ty své obě­ti a přináše­li tam své uráž­livé da­ry, podkuřova­li jim vůně­mi a vy­léva­li ú­lit­by. 29 Ptal jsem se: K jaké výšině to špl­há­te? (Až dodneška se jí říká Bá­ma, Výši­na.) 30 Pro­to řekni domu Iz­rae­le: Tak praví Panovník Hos­po­din – Když se po­sk­vrňujete tak jako vaši ot­cové tím, že smilní­te s je­jich ne­chutný­mi ob­ra­zy, 31 když se až dodnes po­sk­vrňujete tím, že všem těm svým hnu­sným mod­lám da­rujete své dě­ti, které ne­chává­te pro­jít pla­me­ny, to mám snad od­po­vídat na vaše mod­lit­by, dome iz­rael­ský? Ja­kože jsem živ, praví Panovník Hos­po­din, už vás nevyslyším!“ Budoucí obnova32 „Říká­te: ‚Chce­me být jako jiné náro­dy, jako kme­ny všech zemí – chce­me uctívat dře­vo a kamení.‘ Co jste si usmys­li­li, se ale nikdy ne­stane. 33 Ja­kože jsem živ, praví Panovník Hos­po­din, budu vám kralovat v kypícím hněvu, pevnou ru­kou a na­přaženou paží. 34 V kypícím hněvu vás pevnou ru­kou a na­přaženou paží vy­ve­du z národů a shro­máždím ze zemí, do ni­chž jste byli za­hnáni. 35 Přive­du vás na poušť národů a budu vás tam sou­dit tváří v tvář. 36 Jako jsem sou­dil vaše otce na pouš­ti Egyp­ta, tak budu sou­dit vás, praví Panovník Hos­po­din. 37 Ne­chám vás pro­cházet pod pastýřs­kou ho­lí a přive­du vás do svaz­ku smlou­vy. 38 Vzbouřen­ce a zrád­ce mezi vá­mi vy­třídím; vy­ve­du je ze země, ve které po­býva­li, na iz­rael­s­kou pů­du ale ne­vkročí. Tak po­zná­te, že já jsem Hos­po­din. 39 Nuže, dome Iz­rae­le, toto vám praví Panovník Hos­po­din: Jdě­te si každý uctívat své hnu­sné mod­ly! Ale pak, i když mě odmítá­te po­s­lou­chat, přestanete zne­svěcovat mé svaté jméno svý­mi obětní­mi dary a hnu­sný­mi mod­la­mi. 40 Ano, ce­lý dům Iz­rae­le mi bude sloužit na mé svaté hoře, na vy­soké hoře Iz­rae­le, praví Panovník Hos­po­din. Každý z nich se vrátí zpět do vlasti a tam si je ob­líbím. Tam budu stát o vaše obě­ti a vy­brané dary ze vše­ho, co jste za­svě­ti­li. 41 Až vás vy­ve­du z národů a shro­máždím ze zemí, do ni­chž jste byli za­hnáni, ob­líbím si vás jako příjemnou vůni a pro­kážu na vás svou sva­tost před oči­ma národů. 42 Teh­dy po­zná­te, že já jsem Hos­po­din – až vás přive­du na pů­du Iz­rae­le, do země, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim ot­cům. 43 Tam si vzpo­menete na své způso­by, na všech­ny skutky, který­mi jste se po­sk­vrňova­li, a kvů­li vše­mu tomu zlu, které jste pá­cha­li, se bu­dete sami sobě ošklivit. 44 Teh­dy po­zná­te, že já jsem Hos­po­din – až s vá­mi kvů­li své­mu jménu naložím ne pod­le vašich zlých způsobů a zkažených skutků, dome Iz­rae­le, praví Panovník Hospodin.“