Bible21 › Ezechiel › 36

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Izrael se vrátí1 „Synu člověčí, pro­ro­kuj o iz­rael­ských horách. Řekni: Iz­rael­ské ho­ry, slyš­te slovo Hos­po­di­novo. 2 Tak praví Panovník Hos­po­din – Ne­pří­tel nad vá­mi vo­lal: ‚Ho­hó, ty dávné výši­ny teď patří nám!‘ 3 Pro­to pro­ro­kuj a řekni: Tak praví Panovník Hos­po­din. Pro­tože vás pustoši­li a drti­li ze všech stran, aby si vás zby­tek národů mohl ro­ze­b­rat, a pro­tože vás li­dé po­mlou­vají a očerňují vás, 4 pro­to, iz­rael­ské ho­ry, slyš­te slovo Panovníka Hos­po­di­na. Toto praví Panovník Hos­po­din horám a výšinám, stržím a roklinám, zpustošeným troskám a opuštěným městům, která se sta­la kořis­tí zbytku národů a všem doko­la jsou jen k po­smě­chu. 5 Nuže, tak praví Panovník Hos­po­din: Ano, mlu­vil jsem v planou­cím hor­lení pro­ti zbytku národů i pro­ti Edo­mu – pro­ti všem, kdo si s ne­zřízenou ra­dostí drze přivlastni­li mou ze­mi, aby ukořisti­li její pas­t­vi­ny. 6 Pro­to pro­ro­kuj o iz­rael­ské zemi a řekni horám a výšinám, stržím a roklinám: Tak praví Panovník Hos­po­din. Hle – mluvím zuřivě roz­hor­len, pro­tože se vám po­smíva­li po­hané. 7 Nuže, tak praví Panovník Hos­po­din: Přísahám, že po­hanům ko­lem vás se také bu­dou po­smívat! 8 Vy, iz­rael­ské ho­ry, se však bu­dete jen ze­lenat a po­ne­sete ovo­ce mé­mu li­du, Iz­rae­li, jenž se už brzy vrátí. 9 Vž­dyť já jsem pře­ce s vá­mi! Ob­rátím k vám svou tvář a bu­dou vás znovu orat a osívat. 10 Roz­množím vaše obyva­te­le – ce­lý a úplný dům Iz­rae­le – aby znovu obyd­le­li měs­ta a vy­stavě­li, co leží v troskách. 11 Roz­množím vaše lidi i zvířa­ta a bu­dou se množit a roz­máhat. Osídlím vás jako za sta­rodáv­na a budu k vám ještě štědřejší než kdy­si. Tak po­zná­te, že já jsem Hos­po­din. 12 Znovu k vám přive­du li­di; Iz­rael, můj vlastní lid, vás ob­sadí a bu­dete je­jich dě­dictvím. Už nikdy je ne­připraví­te o dě­ti. 13 Tak praví Panovník Hos­po­din. Pro­tože o to­bě ří­kají: ‚­Ta země požírá lidi a připravuje vlastní národ o děti,‘ 14 pro­to už ne­bu­deš požírat lidi a ne­bu­deš už připravovat svůj národ o dě­ti, praví Panovník Hos­po­din. 15 Nene­chám už tě po­s­lou­chat po­směch po­hanů, ne­bu­deš už mu­set snášet urážky národů a nikdy už ne­přive­deš svůj národ k pá­du, praví Panovník Hospodin.“ Dám vám nové srdce16 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 17 „Synu člověčí, když dům Iz­rae­le ještě žil ve vlastní ze­mi, svý­mi způso­by a skutky ji po­sk­vrnil. Je­jich způso­by byly v mých očích nečis­té jako žen­ské krvácení. 18 Vy­lil jsem tedy na ně svůj hněv, ne­boť v té zemi pro­léva­li krev a po­sk­vrni­li ji svý­mi hnu­sný­mi mod­la­mi. 19 Roz­ptý­lil jsem je mezi náro­dy, takže jsou roz­prášeni po zemích. Od­sou­dil jsem je za je­jich způso­by a skutky. 20 Kamko­li ale mezi náro­dy přiš­li, všu­de mé svaté jméno zne­svě­ti­li. Říkalo se to­tiž o nich: ‚Jsou Hos­po­dinův lid, ale z jeho země mu­se­li odejít.‘ 21 Pro­to jsem byl po­hnut lítostí nad svým svatým jménem, které dům Iz­rae­le zne­svě­til mezi náro­dy, kamko­li přiš­li. 22 Pro­to řekni domu Iz­rae­le – Tak praví Panovník Hos­po­din: Ne­dělám to kvů­li vám, dome Iz­rae­le, ale kvů­li své­mu svaté­mu jménu, které jste zne­svě­ti­li mezi náro­dy, kamko­li jste přiš­li. 23 Po­světím své ve­liké jméno, zne­svěcené mezi náro­dy, jméno, které jste mezi nimi zne­svě­ti­li. Teh­dy náro­dy po­znají, že já jsem Hos­po­din – až na vás před je­jich oči­ma pro­kážu, jak jsem svatý, praví Panovník Hos­po­din. 24 Po­sbírám vás z po­hanů, shro­máždím vás ze všech zemí a přive­du vás zpět do vlasti. 25 Pokropím vás čistou vodou a bu­dete čis­tí. Ode vší vaší nečisto­ty a ode všech vašich hnu­sných mo­del vás očis­tím. 26 Dám vám nové srd­ce a do nit­ra vám vložím nového du­cha. Vez­mu vám z tě­la srd­ce z ka­mene a dám vám srd­ce z ma­sa. 27 Vložím vám do nit­ra svého Du­cha a způsobím, abys­te se ří­di­li mý­mi pravi­dly, do­držova­li mé záko­ny a jedna­li pod­le nich. 28 Bu­dete byd­let v ze­mi, kte­rou jsem dal vašim ot­cům. Bu­dete mým li­dem a já budu vaším Bo­hem. 29 Ode vší vaší nečisto­ty vás za­chráním. Přivo­lám také obi­lí a roz­množím je. Ne­do­pustím už na vás hlad. 30 Roz­množím ovo­ce na stro­mech i polní úro­du, abys­te už mezi náro­dy ne­s­náše­li hanbu kvů­li hla­du. 31 Pak si vzpo­menete na své zlé ces­ty a ne­správné jednání a bu­dete se sami sobě ošklivit kvů­li svým vinám a své zvrh­losti. 32 Ne­dělám to kvů­li vám, praví Panovník Hos­po­din, toho si buď­te vědo­mi. Vy buď­te za­hanbeni a styď­te se za své způso­by, dome iz­rael­ský. 33 Toto praví Panovník Hos­po­din: V den, kdy vás očis­tím od všech vin, znovu obyd­lím vaše měs­ta, aby se vy­stavělo, co leží v troskách. 34 Zpustošená země bude ob­dělá­na, aby už před oči­ma všech ko­lemjdou­cích ne­leže­la pustá. 35 Řeknou: ‚Z té zpustošené země je teď úplná za­hra­da Eden! A ta roz­bořená měs­ta, jež leže­la opuštěná v troskách, jsou teď opevněná a obydlená.‘ 36 Tak po­znají náro­dy, které zbu­dou ve vašem oko­lí, že já Hos­po­din jsem vy­stavěl zbořeni­ny a znovu osázel pusti­ny. To říkám já Hos­po­din; já to učiním. 37 Tak praví Panovník Hos­po­din: Znovu od­po­vím na mod­lit­by domu Iz­rae­le a toto pro ně učiním: Roz­množím je­jich lid jako stádo ov­cí. 38 Bude jich jako stád po­svěcených ov­cí, jako ov­cí v Je­ruzalémě o svát­cích – tak se ta roz­bořená měs­ta za­plní lid­mi jako ov­ce­mi. Teh­dy po­znají, že já jsem Hospodin.“