Bible21Ezechiel1

Ezechiel

Vidění Boží slávy1 Ve třiceti letech jsem byl mezi vy­hnan­ci u průplavu Ke­bar. Pátého dne čtvr­tého měsíce se otevře­la ne­besa a já jsem spatřil vi­dění Boží. 2 Ano, čtvr­tého dne pátého měsíce toho roku (to­tiž pátého roku vy­hnan­ství krále Jo­a­ki­na) 3 do­stal Eze­chiel, syn kněze Bu­zi­ho, u průplavu Ke­bar v babylon­ské zemi slovo Hos­po­di­novo. Tam na něm spoči­nu­la ruka Hos­po­di­nova. 4 Hle – spatřil jsem, jak se od se­ve­ru žene větrná bouře: ob­rovi­tý mrak šle­hající bles­ky, obklopený jasnou září a zpro­střed toho žá­ru ja­ko­by třpyt žhnou­cího vzácného kovu. 5 Zpro­střed vy­stu­po­valy ja­ko­by čtyři bytosti. Na­po­hled se podo­baly člověku, 6 ale každá z nich mě­la čtyři tváře a čtyři kříd­la. 7 Nohy měly rovné, ale cho­di­dla měly jako býčí kopy­ta, třpytící se jako vy­leštěný bronz. 8 Ze všech čtyř stran měly pod křídly lid­ské ru­ce. Měly čtveřice tváří i kří­del 9 a tě­mi křídly se do­týkaly navzájem. Všech­ny se po­hy­bovaly pří­mo vpřed, cestou se ne­o­táče­ly. 10 Je­jich tváře vy­pa­daly tak­to: Každá z té čtveřice mě­la ze­pře­du tvář lid­s­kou, zprava tvář lví, zle­va tvář býka a ze­za­du tvář or­la. 11 Ta­kové měly tváře. Kříd­la měly roz­pjatá vzhů­ru; dvě­ma se všech­ny do­týkaly navzájem a dvě­ma si přikrývaly tělo. 12 Každá se po­hy­bova­la pří­mo vpřed. Kamko­li za­mířil Duch, tam šly, cestou se ne­o­táče­ly. 13 Na­po­hled se ty bytosti podo­baly žhavé­mu uhlí nebo po­chodním. Mezi bytost­mi planul jasně zářivý pla­men, z něhož se blýs­kalo 14 a ty bytosti se míhaly sem tam jako bles­ky. 15 Díval jsem se na ně a hle – při každé z těch bytostí se čtyř­mi tváře­mi stálo na zemi jedno ko­lo. 16 Je­jich vzhled a složení bylo násle­dující: Třpy­ti­la se jako chry­so­lit a všech­na čtyři vy­pa­da­la stejně. Složení mě­la ta­kové, že na­po­hled bylo ja­ko­by kolo upro­střed ko­la. 17 Když se po­hy­bova­la, moh­la jet na všech­ny čtyři stra­ny, cestou ne­zatáče­la. 18 Lou­ko­tě mě­la ohrom­né, až z nich šla hrůza, a každá z těch čtyř lou­ko­tí byla ko­lem doko­la plná očí. 19 Když se bytosti po­hy­bovaly, hýba­la se kola s ni­mi, a když se bytosti vznáše­ly nad zemí, vznáše­la se i ko­la. 20 Kamko­li za­mířil Duch, tam šly – kamko­li Duch za­mířil. Kola se s nimi také vznáše­la, ne­boť ta kola mě­la v sobě du­cha živo­ta. 21 Když se bytosti po­hy­bovaly, kola se hýba­la; když stály, stá­la, když se vznáše­ly nad zemí, vznáše­la se i kola spo­lu s ni­mi, ne­boť ta kola mě­la v sobě du­cha živo­ta. 22 Na­hoře nad hlava­mi těch bytostí se pro­stíralo cosi jako třpy­tivá křišťálová klen­ba, budící hrů­zu. 23 Pod tou klen­bou bytosti vzpínaly kříd­la k sobě navzájem a každá z nich mě­la ještě dvě kříd­la, ji­miž si přikrýva­la tělo. 24 Slyšel jsem zvuk je­jich kří­del jako zvuk mo­hutných vod, jako hlas Vše­mo­hou­cího. Když se po­hy­bovaly, znělo to jako hřmění, jako hluk ar­má­dy. Když se za­stavi­ly, kříd­la složi­ly. 25 Stály tam se spuštěný­mi křídly, když vtom se nad klen­bou nad je­jich hlava­mi ozval hluk. 26 Na­hoře nad klen­bou nad je­jich hlava­mi bylo cosi podobného safírové­mu trůnu a na­hoře na tom trůnu – kdo­si podobný člověku. 27 Ja­ko­by od jeho pasu vzhů­ru jsem vi­děl cosi jako třpyt žhnou­cího vzácného kovu; ko­lem doko­la byl obklopen jakým­si ohněm. Rovněž ja­ko­by od jeho pasu do­lů jsem vi­děl jakýsi oheň, vy­dávající jasnou zář ko­lem doko­la. 28 Jako duha na mracích v deš­tivý den, tak vy­pa­da­la ta jasná záře ko­lem dokola. Takové bylo zje­vení podo­by Hos­po­di­novy slávy. Jakmi­le jsem to spatřil, padl jsem na tvář a teh­dy jsem slyšel pro­mlu­vit hlas.

Bible21Ezechiel1

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček