Bible21 › Ezechiel › 2

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Posílám tě k Izraelcům1 „Synu člověčí,“ ře­kl mi, „po­stav se na no­hy. Chci s te­bou mluvit.“ 2 Když ke mně pro­mlu­vil, vstou­pil do mě Duch a po­stavil mě na no­hy. Teh­dy jsem slyšel, jak ke mně pro­mlou­vá. 3 „Synu člověčí,“ ře­kl mi, „po­sílám tě k Iz­rael­cům, k těm vzpurným po­hanům, kteří se bouří pro­ti mně. Stejně jako je­jich ot­cové i oni mě až do dneška stále jen zrazova­li. 4 Synové, k ni­mž tě po­sílám, jsou pa­ličatí a zatvrze­lí. Pro­to jim řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin.‘ 5 Ať už po­s­lech­nou nebo ne – vž­dyť je to ban­da vzbouřen­ců – aspoň po­znají, že mě­li mezi se­bou pro­roka. 6 Ty, synu člověčí, se jich však ne­boj. Ne­boj se ani je­jich slov, i když jsi obklopen trním a bod­láčím a ži­ješ mezi ští­ry. Ne­boj se je­jich slov a ne­le­kej se je­jich po­hledů – vž­dyť je to ban­da vzbouřen­ců. 7 Vy­řiď jim má slova, ať už po­s­lech­nou nebo ne – vž­dyť jsou to vzbouřen­ci. 8 Ty, synu člověčí, však po­s­lou­chej, co ti řeknu. Ne­vzpírej se jako ta ban­da vzbouřen­ců. Otevři ús­ta a sněz, co ti dávám.“ 9 Podíval jsem se a hle – pro­ti mně na­tažená ruka a v ní svi­tek. 10 Roz­vi­nul ho pře­de mnou; ze­pře­du i ze­za­du byl ce­lý po­psán slovy nářků, úpění a bědování.