Bible21Ezechiel33

Ezechiel

Odvraťte se od svých cest1 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 2 „Synu člověčí, pro­mluv ke svým krajanům a řekni jim: Když přive­du na něk­te­rou zemi meč, lid té země ze svého stře­du vy­be­re jedno­ho muže a us­tanoví si ho za strážce. 3 Jakmi­le uvi­dí, že na tu zem jde meč, za­trou­bí na polnici a všech­ny va­ruje. 4 Když někdo us­lyší zvuk polnice, ale ne­dá na va­rování a ten meč při­jde a za­bi­je ho, jeho krev padne na jeho hlavu. 5 Slyšel zvuk polnice, ale ne­dal na va­rování – jeho krev padne na něj. Kdy­by dal na va­rování, mohl se za­chránit. 6 Pokud však strážce uvi­dí, že jde meč, ale ne­za­trou­bí na polnici, aby lid va­roval, a meč při­jde a něko­ho z nich za­bi­je, pak ta­kový zemře za své vi­ny, ale za jeho krev budu vo­lat k od­po­vědnosti toho strážce. 7 Synu člověčí, us­tanovil jsem tě strážcem domu Iz­rae­le. Jakmi­le us­lyšíš slovo z mých úst, vy­řiď jim mé va­rování. 8 Když řeknu niče­movi: ‚Niče­mo, mu­síš zemřít,‘ ale ty ne­pro­mluvíš, abys toho niče­mu va­roval před jeho cestou – pak ten niče­ma zemře za své vi­ny, ale za jeho krev budu vo­lat k od­po­vědnosti te­be. 9 Pokud jsi však niče­mu va­roval, ať se od­vrátí od své ces­ty, ale on se od ní ne­od­vrá­til – pak zemře za své vi­ny, ale ty se za­chráníš. 10 Synu člověčí, řekni domu Iz­rae­le – Mluví­te tak­to: ‚Naše přestupky a hří­chy na nás do­léhají a sko­mírá­me kvů­li nim. Jak bychom moh­li žít?‘ 11 Řekni jim: Ja­kože jsem živ, praví Panovník Hos­po­din, nemám za­líbení ve smrti niče­my. Chci radě­ji, aby se niče­ma od své ces­ty od­vrá­til a žil! Od­vrať­te se, od­vrať­te se od svých zlých cest! Pro­č má­te umírat, dome Iz­rae­le? 12 Synu člověčí, řekni svým krajanům: Jakmi­le se sprave­dlivý vzbouří, jeho sprave­dlnost ho ne­zachrání. Jakmi­le se niče­ma od­vrátí od své ničem­nosti, jeho ničem­nost ho ne­zničí. Jakmi­le sprave­dlivý za­čne hřešit, ne­bu­de už moci žít ze své sprave­dlnosti. 13 Řeknu-li sprave­dlivé­mu: ‚­Jis­těže bu­deš žít,‘ a on za­čne spo­léhat na svou sprave­dlnost a pá­chat bez­práví, žádné jeho sprave­dlivé skutky už ne­bu­dou vzpo­menu­ty. Zemře kvů­li bez­práví, je­hož se do­pustil. 14 Řeknu-li niče­movi: ‚­Mu­síš zemřít,‘ a on se od svého hří­chu od­vrátí a za­čne jednat po­ctivě a sprave­dlivě, 15 takže ten niče­ma vrátí, co vzal do zástavy, na­hradí, co ulou­pil, za­čne se ří­dit živo­todárný­mi pravi­dly a přestane pá­chat bez­práví – ta­kový ne­zemře, ta­kový jis­tě bude žít. 16 Žádné hří­chy, jichž se do­pustil, mu ne­bu­dou připo­míná­ny. Jednal po­ctivě a sprave­dlivě – jis­těže bude žít. 17 Tví krajané ale ří­kají: ‚Hos­po­din je ve svém jednání vrtkavý.‘ Jsou to však oni, kdo je vr­t­kavý ve svém jednání! 18 Když se sprave­dlivý od­vrátí od své sprave­dlnosti a páchá bez­práví, mu­sí kvů­li tomu zemřít. 19 Když se niče­ma od­vrátí od své ničem­nosti a jedná po­ctivě a sprave­dlivě, smí díky tomu žít. 20 Vy ale říká­te: ‚Hos­po­din je ve svém jednání vrtkavý.‘ Budu vás sou­dit, dome Iz­rae­le, každého pod­le jeho jednání!“ Měli mezi sebou proroka21 Pátého dne desátého měsíce dvanáctého roku naše­ho vy­hnan­ství ke mně přišel uprchlík z Je­ruzalé­ma se slovy: „Město padlo!" 22 Večer před jeho přícho­dem na mně spoči­nu­la ruka Hos­po­di­nova, a než ke mně ten uprchlík ráno přišel, Hos­po­din mi otevřel ús­ta. Má ús­ta se otevře­la a přestal jsem být němý. 23 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 24 „Synu člověčí! Obyva­te­lé roz­va­lin v iz­rael­ské zemi ří­kají: ‚Abraham byl sám a zís­kal tuto ze­mi. Nás je mno­ho a ta země nám patří!‘ 25 Nuže, řekni jim – Tak praví Panovník Hos­po­din: Jí­te maso s krví, vzhlíží­te ke svým hnu­sným mod­lám, pro­lévá­te krev, a ještě chcete vládnout ze­mi? 26 Spo­léhá­te se na svůj meč, páchá­te ohavnost, kdekdo przní manželku svého bližního, a ještě chcete vládnout ze­mi? 27 Řekni jim – Tak praví Panovník Hos­po­din: Ja­kože jsem živ, ti, kdo jsou v roz­va­linách, padnou mečem; ty, kdo jsou na ven­kově, dám za po­travu zvěři a ti, kdo se opevni­li ve skalách a jes­kyních, po­mřou mo­rem. 28 Ob­rátím tu zem v nejpustější pusti­nu a její pyšná moc teh­dy skončí. Iz­rael­ské hory na­to­lik zpustnou, že tudy nikdo ani ne­půjde. 29 Ob­rátím tu zem v nejpustější pusti­nu kvů­li všem ohavnos­tem, které pá­cha­li, a teh­dy po­znají, že já jsem Hos­po­din. 30 Synu člověčí! Tví krajané si o to­bě po­vídají mezi zdmi i u dveří a jedni druhým ří­kají: ‚Po­jď­te, po­s­lech­ne­me si, jaké slovo přišlo od Hospodina.‘ 31 Při­chází jich k to­bě ce­lé zástu­py a sedají si před te­bou jako můj lid, aby si po­s­lech­li tvá slova, ale ne­jednají pod­le nich. Ús­ta mají plná vrou­cí lás­ky, v srd­ci však násle­dují mrzký zisk. 32 Nejsi pro ně víc než zpěvák mi­lostných písní, co umí krásně zpívat a pěkně hrát; vy­s­lech­nou si tvá slova, ale ne­jednají pod­le nich. 33 Až to však při­jde – a hle, už to při­chází – teh­dy po­znají, že mě­li mezi se­bou proroka.“

Bible21Ezechiel33

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček