Bible21 › Ezechiel › 44

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Levitové a kněží1 Po­té mě znovu přive­dl k vnější bráně sva­tyně, ob­rácené k výcho­du. Byla za­vřená. 2 „Ta­to brá­na zůstane zavřená,“ ře­kl mi Hos­po­din. „Ne­bu­de se otevírat a nikdo jí ne­bu­de pro­cházet. Zůstane za­vřená, pro­tože jí pro­šel Hos­po­din, Bůh Iz­rae­le. 3 Je­dině vlád­ce, a pou­ze on, v ní smí sedat, aby jedl před Hos­po­di­nem. Bude při­cházet síní brá­ny a stejnou cestou bude odcházet.“ 4 Po­té mě přive­dl se­verní branou před chrám, a hle – spatřil jsem, jak Hos­po­dinův chrám na­plni­la Hos­po­di­nova sláva. Padl jsem na tvář. 5 „Synu člověčí,“ ře­kl mi Hos­po­din, „dobře si vší­mej, po­zorně se dívej a be­dlivě po­s­lou­chej všech­no, co ti řeknu o všech předpisech Hos­po­di­nova chrá­mu a o všech jeho záko­nech. Dobře si vší­mej vchodů do chrá­mu a všech východů ze sva­tyně. 6 Řekni těm vzbouřen­cům, domu Iz­rae­le: Tak praví Panovník Hos­po­din – Dost už bylo vašich ohavností, dome Iz­rae­le! 7 Přivádě­li jste cizin­ce s ne­obřezaným srd­cem a ne­obřezaným tělem do mé sva­tyně, a tak zne­svěcova­li můj chrám, za­tím­co jste mi jako pokrm přináše­li tuk a krev. Vše­mi svý­mi ohavnost­mi jste po­rušova­li mou smlou­vu. 8 Ne­d­rže­li jste stráž u mých svatých věcí a místo sebe jste na stráž u mé sva­tyně po­stavi­li jiné. 9 Tak praví Panovník Hos­po­din: Žádný cizi­nec s ne­obřezaným srd­cem a ne­obřezaným tělem ne­smí vstou­pit do mé sva­tyně, včetně všech cizin­ců ži­jících upro­střed synů Iz­rae­le. 10 Ovšem levi­té, kteří se ode mě vzdá­li­li, když Iz­rael blou­dil, a kteří ode mne za­blou­di­li za svý­mi hnu­sný­mi mod­la­mi, ti po­ne­sou svou vi­nu. 11 Bu­dou v mé sva­ty­ni sloužit jako stráže chrá­mových bran a bu­dou chrá­moví sluhové. Bu­dou pro lid porážet zápaly a obě­ti a bu­dou jim ne­u­stále k službám. 12 Pro­tože jim slouži­li u je­jich hnu­sných mo­del a sve­dli dům Iz­rae­le k hří­chu, pro­to jim přísahám, praví Panovník Hos­po­din, že po­ne­sou svou vi­nu. 13 Ne­při­blíží se ke mně, aby mi ko­na­li kněžs­kou službu, ne­při­blíží se k žádné z mých svatých ani sva­tosvatých věcí. Po­ne­sou svou hanbu za hanebnosti, které pá­cha­li. 14 Ne­chám je, aby drže­li stráž u chrá­mu, aby se sta­ra­li o všech­nu jeho službu a o všech­nu práci v něm. 15 Avšak levi­tští kněží, synové Sádo­kovi, kteří drže­li stráž u mé sva­tyně, když synové Iz­rae­le za­blou­di­li ode mne, ti bu­dou přistu­po­vat ke mně, aby mi slouži­li. Bu­dou stát pře­de mnou, aby mi přináše­li tuk a krev, praví Panovník Hos­po­din. 16 Bu­dou vcházet do mé sva­tyně, bu­dou přistu­po­vat k mé­mu sto­lu, aby mi slouži­li, a bu­dou u mě držet stráž. 17 Kdyko­li ve­jdou do bran vni­třního nádvoří, ob­léknou si lněná rou­cha. Kdyko­li bu­dou sloužit v branách vni­třního nádvoří nebo v chrá­mu, ne­smějí na sobě mít nic vlněného. 18 Na hlavách bu­dou mít lněné turba­ny a ko­lem be­der lněné spodky. Ať nenosí nic, v čem by se po­ti­li. 19 Kdyko­li bu­dou vy­cházet na vnější nádvoří, kde je lid, svléknou si rou­cha, ve kterých slouži­li, od­loží je ve svatých místnos­tech a pře­vléknou se do jiných šatů, aby svý­mi rou­chy ne­po­svě­ti­li lid. 20 Ne­smějí si ho­lit hlavu ani no­sit dlouhé vla­sy, ale bu­dou ostříhaní na­krátko. 21 Kdyko­li mají vejít do vni­třního nádvoří, ne­smí žádný z kněží pít víno. 22 Ne­smějí se oženit s vdovou ani za­pu­zenou ženou; mo­hou si vzít jen pannu ro­dem z iz­rael­ského domu nebo vdovu po knězi. 23 Bu­dou učit můj lid o roz­dílu mezi svatým a obyčejným a ukazovat jim roz­díl mezi čis­tým a nečis­tým. 24 Bu­dou roz­su­zovat spo­ry a roz­hodovat v nich pod­le mých předpisů. Bu­dou do­držovat mé záko­ny a má pravi­dla pro všech­ny mé slavnosti a bu­dou svě­tit mé so­bo­ty. 25 Ne­při­jdou k mrt­vé­mu člověku, aby se ne­po­sk­vrni­li. Je­dině kvů­li otci nebo mat­ce, kvů­li synovi nebo dceři a kvů­li bra­t­rovi nebo ne­pro­vdané se­stře se smějí tak­to po­sk­vrnit. 26 Až se očis­tí, odpočítá se mu ještě sedm dní. 27 V den, kdy pak ve­jde do vni­třního nádvoří sva­tyně, aby sloužil ve sva­ty­ni, ať při­ne­se svou oběť za hřích, praví Panovník Hos­po­din. 28 A toto bude je­jich dě­dictví: je­jich dě­dictví jsem já. Ne­dá­te jim v Iz­rae­li žádné vlastnictví; je­jich vlastnictví jsem já. 29 Bu­dou jíst moučné obě­ti, obě­ti za hřích i obě­ti odškodnění a připadne jim všech­no, co bude v Iz­rae­li za­svěceno Hos­po­di­nu. 30 To nej­lepší ze všech prvo­tin a každý z vašich obětních příspěvků připadne kněžím. Také ze svého těs­ta dá­te prvo­ti­ny knězi, aby na tvém do­mě spoči­nulo požeh­nání. 31 Kněží ne­smějí jíst nic zdechlého ani roz­sápaného, ať už z ptactva nebo ze zvěře.“