Bible21 › Ezechiel › 23

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Ohola a Oholíba1 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 2 „Synu člověčí, byly jednou dvě se­st­ry, dce­ry jedné matky. 3 Ži­ly v Egyptě jako smilnice. Smilni­ly už od mládí. Ne­chaly si tam las­kat prsa, ne­chaly si osahávat své dívčí bra­davky. 4 Starší se jmenova­la Oho­la a její sest­ra Oho­lí­ba. Po­tom se vdaly za mne a ro­di­ly mi syny a dce­ry. Oho­la před­stavuje Sa­maří a Oho­lí­ba Je­ruzalém. 5 Oho­la mě ale smilně zra­di­la. Roz­touži­la se po asyr­ských mi­len­cích – po vo­jevůd­cích 6 ob­lečených purpu­rem, po hej­tmanech a ve­li­te­lích – samých kra­sav­cích, co jez­dí na koních. 7 Ve svém smil­stvu se dala každé­mu z výkvě­tu asyr­ských synů. Po­sk­vrni­la se s každým, po kom za­touži­la, se vše­mi je­jich hnu­sný­mi mod­la­mi. 8 Ne­přesta­la se svým smil­stvem, které se nauči­la v Egyptě, když tam s ní souloži­li ještě za­mla­da, když osaháva­li její dívčí bra­davky a vy­léva­li si na ní chtíč. 9 Vy­dal jsem ji pro­to do ru­kou jejích mi­len­ců, do ru­kou Asyřanů, po kterých to­lik touži­la. 10 Ti ji vy­svlék­li do­na­ha, vza­li jí syny i dce­ry a za­bi­li ji mečem. Kvů­li té po­pravě se sta­la po­věstnou mezi vše­mi žena­mi. 11 Její sest­ra Oho­lí­ba to všech­no vi­dě­la, ale ve svém chtíči a smil­stvu byla ještě horší než její sest­ra. 12 I ona se roz­touži­la po asyr­ských hej­tmanech a ve­li­te­lích, po vo­jevůd­cích v plné výstro­ji – samých kra­sav­cích, co jez­dí na koních. 13 Vi­děl jsem, jak se po­sk­vrni­la; chova­la se stejně jako ta druhá! 14 Ve svém smilnění ale za­š­la ještě dál, když uvi­dě­la nástěnné re­liéfy mužů, jasně rudé ob­ra­zy Chal­dej­ců. 15 Byli přepásaní na bed­rech, zdobné turba­ny na hlavě a každý z nich vy­pa­dal jako babylon­ský ve­li­tel, ro­ze­ný Chal­de­jec. 16 Na první po­hled se po nich roz­touži­la a po­sla­la za nimi do chal­dej­ské země vy­s­lan­ce. 17 Teh­dy k ní Babyloňané vlez­li do po­ste­le a po­sk­vrni­li ji svým chtíčem. Jakmi­le se však s nimi po­sk­vrni­la, hned se jí zne­chu­ti­li. 18 Smilni­la zjevně, obnažená ve své na­ho­tě, až se mi zne­chu­ti­la tak jako před­tím její sest­ra. 19 Smilni­la po­tom čím dál víc. Při vzpo­mín­ce na mládí pro­s­milněné v Egyptě 20 se roz­touži­la po souložnících s ú­dem, jako mají os­lové, a s výstřikem jako koně. 21 Stýs­kalo se ti po zvrh­los­tech tvého mládí, kdy ti Egypťané osaháva­li bra­davky a tvá mladá prsa las­ka­li! 22 Pro­to, Oho­lí­bo, tak praví Panovník Hos­po­din: Já pro­ti to­bě po­pudím ty tvé mi­len­ce, kteří se ti zne­chu­ti­li, a přive­du je pro­ti to­bě z ce­lého oko­lí: 23 Babyloňa­ny z ce­lé Chal­de­je, Pe­ko­du, Šoy a Koy a s nimi všech­ny kra­sav­ce z Asýrie – samé hej­tma­ny a ve­li­te­le, samé slavné válečníky, co jez­dí na koních. 24 Při­táhnou na tebe v plné zbro­ji, s jíz­dou a vozy a s voj­s­ky spo­jen­ců. Až tě obklíčí svý­mi pavéza­mi, ští­ty a přilba­mi, svěřím jim roz­su­dek, aby tě ztre­sta­li pod­le svých zvyk­lostí. 25 Až na tebe do­padne můj žár­livý hněv, za­chovají se k to­bě zběsi­le: Uřežou ti nos a uši a tvé po­tomky po­bi­jí meči. Vezmou tvé syny i dce­ry a spálí tvé po­tomky v ohni. 26 Str­hají z tebe ša­ty a se­be­rou ti šperky. 27 Tak skon­cu­ji s tvou zvrh­lostí a smil­stvem, které ses nauči­la v Egyptě. Teh­dy už po nich přestaneš pošilhávat; na Egypt ti ne­zůstane ani vzpo­mínka. 28 Tak praví Panovník Hos­po­din: Hle – vy­dávám tě do ru­kou těch, které nenávi­díš, do ru­kou těch, kdo se ti zne­chu­ti­li! 29 Vrh­nou se na tebe s nenávis­tí, aby tě obra­li o vše­chen zisk. Ne­chají tě svlečenou do­na­ha, aby se ukáza­la na­ho­ta tvého smil­stva. Tvá vlastní zvrh­lost a sprosto­ta 30 ti to způso­bi­la, pro­tože jsi cho­di­la smilnit s po­ha­ny a po­sk­vrňova­la ses je­jich hnu­sný­mi mod­la­mi. 31 Dávám ti do ru­kou ka­lich tvé se­st­ry, pro­tože ses chova­la stejně jako ona. 32 Tak praví Panovník Hospodin: Kalich své se­st­ry bu­deš pít, hluboký a široký. Je plný výs­mě­chu a opovržení, plný až k okra­ji. 33 Opi­ješ se až k zoufal­stvíka­li­chem hrů­zy a zděšení, kalichem své se­st­ry Sa­maří. 34 Až ho až do dna vyprázdníš, budeš hryzat jeho střepys prsy rozdrásanými. Ano, tak jsem pro­mlu­vil, praví Panovník Hos­po­din. 35 Nuže, toto praví Panovník Hos­po­din: Pro­tože jsi na mě za­po­mně­la a ho­di­la jsi mě za hlavu, po­ne­seš následky své zvrh­losti a svého smilnění.“ 36 „Synu člověčí,“ ře­kl mi Hos­po­din, „obviň Oho­lu a Oho­líbu! Jen jim vy­jmenuj je­jich ohavnosti. 37 Ži­ly jako cizo­ložnice a ruce mají od krve. Cizo­loži­ly se svý­mi hnu­sný­mi mod­la­mi a kr­mi­ly je dět­mi, které mi po­ro­di­ly. 38 Zároveň mi ještě pro­váděly to, že po­sk­vrňovaly mou sva­ty­ni a zne­svěcovaly mé so­bo­ty. 39 Téhož dne, kdy obětovaly své dě­ti mod­lám, vcháze­ly do mé sva­tyně, aby ji zne­svě­ti­ly. Ta­kové věci pro­váděly pří­mo v mém do­mě! 40 Navíc k sobě zvaly mužské zdale­ka, a hle, při­cháze­li, jakmi­le si pro ně po­slaly. Kvů­li nim ses kou­pa­la, oči si líči­la, šperky se zdo­bi­la, 41 na skvělém loži ses usa­di­la za pro­střený stůl, na který jsi na­kladla můj olej a má ka­di­dla. 42 Býva­la tam spous­ta li­dí, hluk a zábava. K té nej­různější ho­lo­tě přivádě­li ještě ožral­ce z pouště, kteří těm ženám navléka­li náramky a skvostné če­lenky. 43 Tenkrát jsem si o té staré běhně po­mys­lel: To s ní bu­dou souložit ještě teď? 44 Souloži­li s ní jako s cou­rou. Tak souloži­li s tě­mi zvrh­lice­mi Oho­lou a Oho­lí­bou. 45 Sprave­dliví soud­ci je ale od­soudí jako cizo­ložnice a vražed­kyně. Vž­dyť jsou to cizo­ložnice a ruce mají od krve! 46 Nuže, tak praví Panovník Hos­po­din: Ať se pro­ti nim sejdou davy! Ať pro­padnou děsu a plenění! 47 Ty davy je uka­menují a roz­se­kají meči, je­jich syny a dce­ry po­vraždí a je­jich domy vy­pálí. 48 Tak skon­cu­ji se zvrh­lostí v té ze­mi. Všech­ny ostatní že­ny se tím poučí, aby ne­byly zvrhlé jako vy. 49 Za vaši zvrh­lost vás po­tre­s­tají; po­ne­sete trest za své hříšné mod­lářství. Teh­dy po­zná­te, že já jsem Panovník Hospodin.“