Bible21 › Ezechiel › 24

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Hrnec masa1 Desátého dne desátého měsíce devátého roku jsem do­stal slovo Hos­po­di­novo: 2 „Synu člověčí, ten­to den si za­piš, přes­ně ten­to den. Právě dnes král babylon­ský ob­le­hl Je­ruzalém. 3 Po­věz té ban­dě vzbouřen­ců podo­ben­ství a řekni jim – Tak praví Panovník Hospodin! Postav hrnec na oheň, postav ho i s vodou v něm. 4 Nalož do něj kusy masa, pěkné ký­ty, krásná plecka. Naplň ho nej­lepší­mi porce­mi, 5 ber nej­vybranější jehněčí. Naskládej pod něj po­lenaa pak to prud­ce vař, ať to i s kost­mi kloko­tá! 6 Nuže, tak praví Panovník Hos­po­din: Běda tomu měs­tu vraždění! Běda hrn­ci plné­mu spáleni­ny, spáleni­ny, která ne­chce pustit! Vy­hazuj z něho kus po ku­se, jakko­li se ti na­mane. 7 To město je na­skrz krvavé! Ne­chávalo krev na ho­lé skále, ne­pro­lévalo ji na hlíně, kde by ji přikryl prach. 8 Aby se vzed­mul hněv, aby vzplá­la po­msta, ne­chám tu krev na ho­lé skále, aby ne­by­la přikry­ta! 9 Nuže, tak praví Panovník Hos­po­din: Běda tomu měs­tu vraždění! Já sám teď navrším hranici. 10 Více dříví, roz­dmý­chat pla­me­ny! Ať se to maso roz­vaří na kaši a kosti ať se připálí! 11 Prázdný hrnec ať se po­staví na žhavé uhlí, ať se roz­pálí a jeho měď se rozžhaví, ať se ta nečisto­ta v něm roz­taví a ta připáleni­na zmizí. 12 Marné snažení. Hrnec je plný spáleni­ny, která ne­pouští. Do ohně s tím! 13 Tvá nečisto­ta je ve zvrh­losti. Snažil jsem se tě očistit, ale ty ses ne­da­la. Pro­to ne­bu­deš zba­ve­na své nečisto­ty, dokud se ne­u­tiší můj hněv pro­ti to­bě. 14 To říkám já Hos­po­din. Už to při­chází, já to učiním. Nene­chám to být, nes­li­tu­ji se, ne­po­levím. Za tvé způso­by a skutky tě od­soudím, praví Panovník Hospodin.“ Nebudete truchlit15 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 16 „Synu člověčí, je­di­nou ranou tě zbavím po­tě­chy tvých očí. Ne­smíš však truch­lit ani pla­kat, ne­u­kápne ti ani slza. 17 Jen ti­ché sténání – ne­ko­nej žádné smu­teční obřa­dy. Hlavu si pokrývej jako obvykle, na no­hou si nech střevíce, neměj závoj přes ob­ličej a smu­teční chléb nejez.“ 18 Ráno jsem o tom říkal li­dem – a večer mi zemře­la že­na. Druhý den jsem udělal, co mi bylo přikázáno. 19 Li­dé mi říka­li: „Co to děláš? Ne­po­víš nám, co to má pro nás znamenat?“ 20 Od­po­věděl jsem jim: „Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 21 Řekni domu Iz­rae­le: Tak praví Panovník Hos­po­din – Hle, zne­světím svo­ji sva­ty­ni, tu pevnost, jíž jste se chlu­bi­li, po­tě­chu vašich očí a tužbu vašich duší. Až vaši synové a dce­ry, které jste po sobě ne­cha­li, padnou za oběť meči, 22 bu­dete dělat to, co já: žádný závoj přes ob­ličej, žádný smu­teční chléb, 23 hlavy pokryté jako obvykle a na no­hou střevíce. Žádné truch­lení, žádný pláč. Bu­dete jen sko­mírat ve svých vinách a mezi se­bou naří­kat. 24 Eze­chiel se vám stane zna­mením. Přes­ně co dělá on, bu­dete dělat i vy. Až to při­jde, po­zná­te, že já jsem Panovník Hos­po­din. 25 Po­s­lou­chej, synu člověčí. V den, kdy je zbavím je­jich pevnosti, je­jich ra­dosti a chlou­by, po­tě­chy je­jich očí a tuž­by je­jich duší, vez­mu jim také syny a dce­ry. 26 V ten den za te­bou při­jde uprchlík, aby ti to ozná­mil. 27 V den, kdy se s ním setkáš, se ti otevřou ús­ta a bu­deš s ním moci hovořit. Pro­mluvíš a přestaneš být němý. Tak se jim staneš zna­mením, aby po­zna­li, že já jsem Hospodin.“