Bible21 › Ezechiel › 26

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Proti Týru1 Je­denáctého měsíce dvanáctého roku, hned prvního dne toho měsíce, jsem do­stal slovo Hos­po­di­novo: 2 „Synu člověčí, pro­tože Týr nad Je­ruzalé­mem vo­lal, ‚Ho­hó, brá­na národů je roz­raže­na, otevře­la se mi dokořán, zbo­hatnu na tom, že je zničena,‘ 3 pro­to tak praví Panovník Hos­po­din: Týre, já jsem pro­ti to­bě! Jako moře žene své vl­ny, přiženu na tebe mno­hé náro­dy. 4 Hrad­by Tý­ru bu­dou zboře­ny a jeho věže strže­ny; vy­metu z něj všech­nu ze­mi­nu a ne­chám z něj jen ho­lou skálu. 5 Stane se os­t­růvkem v moři, mís­tem k sušení sítí! Ano, tak jsem pro­mlu­vil, praví Panovník Hos­po­din. Stane se kořis­tí pro náro­dy 6 a jeho osa­dy na pevnině bu­dou vy­vraždě­ny mečem. Teh­dy po­znají, že já jsem Hos­po­din. 7 Tak praví Panovník Hos­po­din: Hle – přivádím na Týr od se­ve­ru Nabukadne­za­ra, krále Babylo­nu, krále králů, s ko­ni, vo­zy, jezd­ci a s ne­sčetný­mi voj­s­ky. 8 Tvé osa­dy na pevnině vy­vraždí mečem, po­staví pro­ti to­bě ob­léhací val, navrší k to­bě násep a zvedne pro­ti to­bě štít. 9 Udeří na tvé hrad­by be­rani­dly a tvé baš­ty zboří svý­mi zbraně­mi. 10 Pokryje tě prach zvířený množstvím jeho koní a tvé hrad­by se bu­dou třást racho­tem jeho jíz­dy, kol a vozů, až při­táh­ne do tvých bran, jako se táh­ne do po­raženého měs­ta. 11 Kopy­ty svých koní zdu­pá všech­ny tvé ulice. Vy­vraždí tvůj lid mečem a tvé mo­cné slou­py se zhroutí na zem. 12 Vy­plení tvé bo­hatství, ukořis­tí tvé zboží, tvé hrad­by pro­lo­mí, tvé skvostné domy zboří a tvé ka­mení, dříví i su­ti­ny na­házejí do vo­dy. 13 Tvé zvučné písně umlčím a hlas tvé ci­te­ry už nikdy ne­za­zní. 14 Ne­chám z tebe jen ho­lou skálu, staneš se mís­tem, kde se suší sítě. Už nikdy ne­bu­deš vy­stavěno! To říkám já Hos­po­din, praví Panovník Hos­po­din. 15 Tak praví Panovník Hos­po­din: Týre, ce­lé po­břeží se bude třást racho­tem tvého pá­du a sténáním tvých zraněných v tom hroz­ném vraždění. 16 Všich­ni vlád­ci moří se­stoupí ze svých trůnů, od­loží pláště, svlečou si zdobné ša­ty a přikry­ti hrůzou usednou na ze­mi, kde se bu­dou třást bez ustání hrůzou nad te­bou. 17 Teh­dy ti za­zpívají ten­to žalozpěv: Ach, jak jsi zhynulo, obydlí mezi moři, proslulé město, kdysi moři vládnoucí! Se vše­mi, kdo v to­bě bydleli, jste šíři­li hrů­zu všu­de v oko­lí. 18 Teď se však chvěje ce­lé po­břežív den tvého zániku, děs jímá mořské os­t­rovy – už nejsi tu! 19 Nuže, tak praví Panovník Hos­po­din: Až tě učiním měs­tem opuštěným, jako jsou měs­ta, kde se ne­byd­lí, až se nad te­bou za­vře hlu­bi­na a mo­cné vody tě přikryjí, 20 teh­dy tě srazím jako mrt­vo­lu do jámy k těm, kdo už dávno ze­s­nu­li. Ne­chám tě byd­let hlu­boko v pod­světí mezi pradávný­mi tros­ka­mi spo­lu s tě­mi, kdo kles­li do jámy. Ne­bu­deš už obyd­leno, ne­ob­sto­jíš na zemi mezi živý­mi! 21 Učiním tě od­strašujícím zna­mením a za­nikneš. Bu­dou tě hledat, ale nikdo nikdy už tě nena­jde, praví Panovník Hospodin.“