Bible21 › Ezechiel › 28

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Žalozpěv nad vládcem Týru1 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 2 „Synu člověčí, řekni vlád­ci Tý­ru: Tak praví Panovník Hos­po­din – Ve svo­jí pýše říkáš si: ‚Já jsem bůh! Zaujímám božský trůnupro­střed moří.‘ Přitom jsi člověk, žádný bůh, i když si mys­líš, jak jsi božský. 3 Zřejmě jsi moud­řejší než Danie­la žádné tajem­ství ti není záhadné. 4 Moud­rostí a po­znáním jsi zís­kal bohatství, zlatem a stříbrem sis truh­ly na­plnil. 5 V ob­chodování jsi byl tak šikovný, že jsi své jmění rozmnožil, a kvů­li vše­mu tomu bo­hatstvízpychl jsi. 6 Nuže, tak praví Panovník Hospodin: Protože si mys­líš, jak jsi božský, 7 hle – přive­du na tebe cizáky, ty nej­ukrutnější pohany. Vytasí meče pro­ti tvé skvělé moudrosti, tu tvo­ji nád­he­ru ti zne­světí. 8 Na­ko­nec tě srazí do jámy, zahyneš hroz­nou smr­tíupro­střed moří. 9 Bu­deš pak ještě ří­kat: ‚Já jsem bůh‘ tváří v tvář svým katům? Budeš jen člověk, žádný bůh, až padneš do ru­kou svých katů. 10 Za­hyneš smr­tí neobřezanců, rukama cizáků! Ano, tak jsem pro­mlu­vil, praví Panovník Hospodin.“ 11 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 12 „Synu člověčí, zpívej žalo­z­pěv nad králem Tý­ru a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin: Byl jsi pečetí dokonalosti, plný moud­rosti a doko­nale krásný. 13 Byl jsi v Edenu, Boží zahradě, všemi drahokamy oz­do­ben – ru­bínem, topa­sem a jaspisem, chrysolitem, onyxem a berylem, safírem, tyrky­sem a sma­rag­dem – to vše krásně osazené ve zlatěklenotnickým dílem tepaném, to vše připra­vené pro te­bev den, kdy jsi byl stvořen. 14 Byl jsi po­mazaným cherubem, určil jsem tě za ochránce. Byl jsi na Boží svaté hoře, mezi žhou­cí­mi ka­me­ny ses pro­cházel. 15 Byl jsi doko­nalý na cestách svýcho­de dne svého stvoření – než jsi byl shledán zlým. 16 Kvů­li množství tvého ob­chodováníse tvé nit­ro na­plni­lo krutostía zhřešil jsi. Proto jsem tě vy­kázal z Boží hory, cherube ochrán­ce, tebe jsem za­pu­dilz tvého mís­ta mezi žhou­cí­mi ka­me­ny! 17 Kvů­li své kráse zpychl jsi, kvůli své nád­heře jsi moud­rost zahodil. Proto jsem tě tedy srazil k zemi, před oči­ma králů, aby tě vi­dě­li. 18 Kvů­li to­mu, že máš to­lik vin, že jsi vlastní sva­tyně zne­svě­til­svý­mi špi­navý­mi obchody, vyvedl jsem z tebe plameny, aby tě strávily. Nechal jsem z tebe jen po­pel na zemi, před oči­ma všech, kdo tě vi­dě­li. 19 Všich­ni, kdo tě zna­li mezi národy, jsou z tebe zděšeni. Jsi od­strašujícím zna­mením – zani­kl jsi navěky!“ Proti Sidonu20 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 21 „Synu člověčí, ob­rať se pro­ti Si­do­nu. Pro­ro­kuj pro­ti ně­mu 22 a řekni – Tak praví Panovník Hospodin: Sidone, já jsem pro­ti to­bě a na to­bě se oslavím! Poznají, že já jsem Hospodin, až v něm vy­konám své rozsudky, až v něm do­sto­jím své sva­tosti. 23 Raním to město morem, na jeho ulicích bude krev, budou v něm pa­dat mrtvoly, kolem doko­la meč je obklíčí – a po­znají, že já jsem Hos­po­din! 24 Dům Iz­rae­le už ne­bu­de obklopen zlo­my­s­lný­mi sou­se­dy, kteří jej bodají jako trní a pí­chají jako bod­láčí. Teh­dy po­znají, že já jsem Panovník Hos­po­din. 25 Tak praví Panovník Hos­po­din: Až shro­máždím ce­lý dům Iz­rae­le z národů, mezi něž byli roz­ptýleni, pro­kážu na nich svou sva­tost před oči­ma po­hanů. Teh­dy pak bu­dou byd­let ve své ze­mi, kte­rou jsem dal své­mu služebníku Jáko­bovi. 26 Bu­dou v ní byd­let bez­pečně, bu­dou si stavět domy a sázet vi­nice. Bu­dou žít v bez­pečí, až vy­konám své roz­sudky nad vše­mi zlo­my­s­lný­mi sou­se­dy v je­jich oko­lí. A teh­dy po­znají, že já jsem je­jich Bůh, Hospodin.“