Bible21 › Ezechiel › 12

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Do vyhnanství, do zajetí1 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 2 „Synu člověčí, byd­líš mezi ban­dou vzbouřen­ců. Mají oči k vi­dění, ale ne­vi­dí, mají uši k slyšení, ale nes­lyší, pro­tože je to ban­da vzbouřen­ců. 3 Synu člověčí, sbal si ranec jako vy­hnanec a před je­jich oči­ma ode­jdi za bílého dne do vy­hnan­ství. Před je­jich oči­ma ode­jdi z do­mova pryč do vy­hnan­ství. Snad tomu po­ro­zumí, i když jsou ban­da vzbouřen­ců. 4 Za bílého dne, před je­jich oči­ma vy­nes svůj ranec sbalený jako do vy­hnan­ství. K veče­ru se pak před je­jich oči­ma vy­dej na ces­tu, jako od­cházejí vy­hnan­ci. 5 Před je­jich oči­ma se pro­kopej zdí a vy­nes tudy své věci ven. 6 Vez­mi si je na záda a před je­jich oči­ma je po setmění odnes pryč. Měj za­halenou tvář, abys ne­vi­děl svou zem. Dal jsem tě to­tiž domu Iz­rae­le jako znamení.“ 7 Udělal jsem te­dy, co mi bylo přikázáno. Za bílého dne jsem vy­ne­sl svůj ranec sbalený jako do vy­hnan­ství, k veče­ru jsem se vlastní­ma ruka­ma pro­kopal zdí a po setmění jsem své věci před je­jich oči­ma odne­sl na zá­dech pryč. 8 Ráno jsem do­stal slovo Hos­po­di­novo: 9 „Synu člověčí, ptal se tě dům Iz­rae­le, ta ban­da vzbouřen­ců: ‚Co to děláš?‘ 10 Řekni jim: Tak praví Panovník Hos­po­din – Ten­to or­tel se týká vlád­ce v Je­ruzalémě a ce­lého domu Iz­rae­le, který zůstal ve městě. 11 Řekni jim: Já jsem zna­mení pro vás! Před­ve­dl jsem, co se stane jim. Půjdou do vy­hnan­ství, do za­jetí! 12 I je­jich vlád­ce si po setmění naloží věci na záda a ode­jde. Pro­kopou zeď, aby ho tudy vy­ve­dli. Bude mít za­halenou tvář, takže už ne­u­vi­dí svou zem. 13 Na­stražím na něj svo­ji past a uváz­ne v mé sí­ti. Od­ve­du ho do Babylo­nie, do země Chal­dej­ců, ani tu ale ne­u­vi­dí a zemře v ní. 14 Všech­ny, kdo jsou ko­lem něj, ce­lou jeho druži­nu i voj­sko roz­práším do všech stran a s ta­seným mečem je poženu. 15 Tak po­znají, že já jsem Hos­po­din – až je roz­ptýlím mezi náro­dy a roz­práším je po zemích. 16 Hrstku z nich ušetřím před mečem, hla­dem i mo­rem, aby mezi náro­dy, kam při­jdou, vy­právě­li o všech svých ohavnos­tech. Teh­dy po­znají, že já jsem Hospodin.“ 17 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 18 „Synu člověčí! Třes se, když bu­deš jíst, a chvěj se úzkostí, když bu­deš pít. 19 Řekni lidu země: Toto praví Panovník Hos­po­din o obyva­te­lích Je­ruzalé­ma v iz­rael­ské ze­mi: Svůj chléb bu­dou jíst v úzkos­tech a svo­ji vodu pít v hrůze, pro­tože je­jich země bude olou­pe­na o všech­no kvů­li nási­lí všech jejích obyva­tel. 20 Obyd­lená měs­ta zůstanou ležet v troskách a země bude zniče­na. Teh­dy po­zná­te, že já jsem Hospodin.“ Už žádné odklady!21 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 22 „Synu člověčí, co to má­te v iz­rael­ské zemi za přís­loví? Prý: ‚D­ny utí­kají, všech­na vi­dění selhávají.‘ 23 Pro­to jim řekni: Tak praví Panovník Hos­po­din – S tím­to přís­lovím skon­cu­ji! Už ho v Iz­rae­li nikdy ne­použi­jí. Naopak, řekni jim: Blíží se dny, kdy se všech­na vi­dění na­plní. 24 Z domu Iz­rae­le vy­mizí všech­na falešná vi­dění i li­cho­tivá věštění, 25 ne­boť já jsem Hos­po­din. Říkám, co říkám, a to slovo se na­plní. Už žádné odkla­dy! Za vašich časů, vy ban­do vzbouřen­ců, pro­mluvím a to slovo na­plním, praví Panovník Hospodin.“ 26 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 27 „Synu člověčí, dům Iz­rae­le říká: ‚­Ta jeho vi­dění se splní za dlouhé roky. Pro­ro­kuje o vzdálené budoucnosti.‘ 28 Pro­to jim řekni: Tak praví Panovník Hos­po­din – Žádné z mých slov už ne­s­ne­se odkla­dy. Coko­li řeknu, se na­plní, praví Panovník Hospodin.“