Bible21 › Ezechiel › 21

Ezechiel

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24
• 25
• 26
• 27
• 28
• 29
• 30
• 31
• 32
• 33
• 34
• 35
• 36
• 37
• 38
• 39
• 40
• 41
• 42
• 43
• 44
• 45
• 46
• 47
• 48

Proroctví proti Negevu1 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 2 „Synu člověčí, ob­rať se na jih. Kaž pro­ti jihu a pro­ro­kuj pro­ti les­naté­mu kra­ji v Nege­vu. 3 Řekni negev­ské­mu lesu: Slyš slovo Hos­po­di­novo. Tak praví Panovník Hos­po­din: Hle – za­žeh­nu v to­bě oheň a ten v to­bě spálí každý strom, ať ze­lený či su­chý. Ten planou­cí pla­men ne­zhas­ne a ožeh­ne všech­ny tváře od jihu až na se­ver. 4 Všich­ni li­dé teh­dy uvi­dí, že jsem ten ne­uha­si­telný oheň za­že­hl já Hospodin.“ 5 Teh­dy jsem zvo­lal: „Ach ne, Hos­po­di­ne, Pane můj! Už tak o mně ří­kají: ‚Vykládá jen samé hádanky.‘“ Boží meč6 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 7 „Synu člověčí, ob­rať se pro­ti Je­ruzalé­mu. Kaž pro­ti jeho sva­ty­ni a pro­ro­kuj pro­ti iz­rael­ské ze­mi. 8 Řekni iz­rael­ské ze­mi: Tak praví Hos­po­din. Hle – jsem pro­ti to­bě! Vy­tasím svůj meč z po­chvy a vy­hladím z tebe sprave­dlivé i ničemné. 9 Chci vy­hla­dit sprave­dlivé i ničemné, a tak vy­tasím svůj meč z po­chvy pro­ti všem od jihu až na se­ver. 10 Teh­dy všich­ni li­dé po­znají, že já Hos­po­din jsem tasil z po­chvy meč a ne­vrátí se zpět. 11 Vzdy­chej, synu člověčí. Vzdy­chej jim před oči­ma jako člověk zdrcený trpkým zár­mutkem. 12 Až se tě ze­ptají: ‚Nad čím tak vzdycháš?‘ od­po­víš: ‚Nad zprávou, která přichází.‘ Teh­dy se v každém za­staví srd­ce, ochabnou všech­ny ru­ce, každý člověk ztratí dech a každé steh­no bude zmáčené. Hle – už to při­chází, už se to děje, praví Panovník Hospodin!“ 13 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 14 „Pro­ro­kuj, synu člověčí. Řekni – Tak praví Panovník: Meč, meč! Naostřený, jen se leskne, 15 naostřený k porážce, lesk má jako blesk! Nejásejme nad žezlem ‚mého syna‘. Ten meč se i všem stro­mům vy­smívá. 16 Už je naleště­na padne do dlaně, ostrý a vy­leštěný meč – jen ho podat ruce ka­tově! 17 Kví­lej a křič, synu člověčí, neboť udeří na můj lidi na všech­ny, kdo vládnou Izraeli. Ti bu­dou před­ho­zeni mečia s nimi i můj lid. Bij se do hru­di­nad tím neštěstím! 18 Ano, je to zkouška. Co když ale z toho směšného žez­la nic ne­z­bu­de? praví Panovník Hos­po­din. 19 Pro­ro­kuj, synu člověčí, a tleskni do dlaní: Ten meč sekne tam a sema potřetí, meč hroz­ných jatek, meč vraždění! Už krouží ko­lem nich, 20 aby plnil srd­ce zděšením, aby se mno­zí hroutili. Proti každé z je­jich branjsem po­stavil meč na jatka – ach ne, už je vyleštěn, nabroušen, aby za­bíjel! 21 Ru­bej zprava, se­kej zleva, kamkoli se podíváš. 22 Já sám budu tak­to tles­kat do dlaní, než se můj hněv utiší! To říkám já Hospodin.“ 23 Do­stal jsem slovo Hos­po­di­novo: 24 „Synu člověčí, vy­znač dvě ces­ty, který­mi půjde meč babylon­ského krále. Obě vy­jdou ze stejné země. Vy­rob ukaza­tel a po­stav ho na roz­cestí před měs­tem. 25 Vy­znač směr, kterým půjde meč: do Raby Amon­ců ane­bo do Jud­s­ka s opevněným Je­ruzalé­mem. 26 Babylon­ský král se to­tiž za­staví na křižovat­ce, kde se obě ces­ty roz­dělují, a bude si žádat zna­mení. Bude třást šípy, ptát se bůžků a věš­tit z vni­třností. 27 Do pravice mu padne los pro Je­ruzalém. Tam má po­stavit be­rani­dla, dát roz­kaz k vraždění, spustit válečný pokřik, po­stavit be­rani­dla pro­ti branám, navršit násep a vy­bu­dovat val. 28 Jim to bude připa­dat jako mylná věšt­ba – vž­dyť se mu za­váza­li přísahou! On je však usvědčí z jejího po­rušení a vez­me je do za­jetí. 29 Nuže, tak praví Panovník Hos­po­din: Sami se usvědčujete z vi­ny! Ukazuje se, jak jste ne­věrní, a všech­ny vaše skutky zje­vují váš hřích. Sami sebe jste usvědči­li, a tak bu­dete mo­cí za­ja­ti. 30 Vlád­ce Iz­rae­le, ty sprostý lo­tře, na­dešel tvůj den, čas zúčtování s tvým zloči­nem! 31 Tak praví Panovník Hos­po­din: Strh­ni si turban, sejmi ko­ru­nu! Nic už ne­bu­de jako dřív: Ponížení bu­dou po­výšeni a po­výšení sníženi. 32 Tros­ky! Tros­ky! Způsobím tros­ky jako nikdy dřív, než při­jde Ten, je­muž náleží soud a je­hož po­věřím. 33 Pro­ro­kuj, synu člověčí. Řekni: Tak praví Panovník Hos­po­din ohledně Amon­ců a je­jich po­směšků – ­Meč, meč! Je ta­sen, aby porážel, vyleštěn je k záhubě, lesk má jako blesk! 34 Mě­li o to­bě falešná vi­děnía věš­ti­li ti lži. Onen meč do­padne­sprostým lotrům na šíje – už na­dešel je­jich den, čas zúčtování s je­jich zloči­nem! 35 Meči, zpět do pochvy! Na místě, kde tě vyrobili, v ze­mi, z níž pocházíš, tam tě od­soudím. 36 Vy­li­ji na tebe své rozhořčení, zachvátím tě pla­menem svého zuření, vydám tě do ru­kou li­dí ukrutných, zkušených v díle záhu­by. 37 Staneš se po­travou pro plameny, tvá krev bude crčet po zemi, nezůstane po to­bě ani památky! To říkám já Hospodin.“