Bible21 › Lukáš › 24

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Není tu, vstal!1 Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připra­vené vonné masti a vy­daly se s další­mi žena­mi ke hro­bu. 2 Našly však ká­men od­valený od hro­bu, 3 a když vešly dovni­tř, nenašly tělo Pá­na Ježíše. 4 Ne­věděly, co si o tom mys­let, když vtom před nimi stanu­li dva muži v zářícím rou­chu. 5 Vy­le­kané že­ny sklo­ni­ly tváře k ze­mi, ale oni jim řek­li: „Pro­č hledá­te živého mezi mrt­vý­mi? 6 Není tu, vstal! Vzpo­meň­te si, jak vám ještě v Ga­li­le­ji říkal: 7 ‚Syn člověka mu­sí být vy­dán do ru­kou hříšných li­dí a být ukřižován, ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“ 8 Teh­dy si vzpo­mněly na jeho slova, 9 a když se vrá­ti­ly od hro­bu, vy­právěly to všech­no je­denácti učedníkům i všem ostatním. 10 Byly to Ma­rie Magdalé­na, Jo­ha­na, Ma­rie Ja­ku­bova a ostatní, které byly s ni­mi. Řek­ly to apošto­lům, 11 ale oni ta slova po­važova­li za tlachání a ne­věři­li jim. 12 Petr však vstal a roz­běhl se ke hro­bu. Když se na­klo­nil dovni­tř, spatřil tam jen plát­na. Vrá­til se tedy do­mů v ú­divu nad tím, co se stalo. Na cestě do Emauz13 Téhož dne se dva z nich vy­da­li do ves­nice jménem Emau­zy, vzdálené od Je­ruzalé­ma še­desát honů, 14 a po­vída­li si o všem, co se stalo. 15 Za­tím­co si po­vída­li a pro­bíra­li to, sám Ježíš se při­blížil a připo­jil se k nim. 16 Něco však bráni­lo je­jich očím, aby ho po­zna­li. 17 Ježíš se jich ze­ptal: „O čem si to cestou po­vídá­te, že jste tak smutní?“ 18 Je­den z nich, jménem Kle­ofáš, mu od­po­věděl: „­Ty jsi snad je­diný návštěvník Je­ruzalé­ma, který ne­ví o tom, co se tam v těch­to dnech stalo!“ 19 „O čem?“ ze­ptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ od­vě­ti­li. „Byl to pro­rok mo­cný ve skutcích i slovech před Bo­hem i pře­de vším li­dem. 20 Vrch­ní kněží a naši vůd­cové ho vy­da­li, aby byl od­sou­zen k smrti, a ne­cha­li ho ukřižovat. 21 My jsme ale doufa­li, že to je on, kdo má vy­kou­pit Iz­rael. Navíc je to už třetí den, co se to všech­no stalo. 22 Také nás překvapi­ly něk­teré z našich žen. Ráno byly u hro­bu 23 a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokon­ce měly vi­dění. An­dělé jim prý řek­li, že ži­je. 24 Něk­teří z našich šli ke hro­bu a naš­li všech­no tak, jak to že­ny vy­právěly, ale jeho neviděli.“ 25 Teh­dy jim ře­kl: „Jak jste ne­chápaví! Jak je vám za­těžko věřit vše­mu, co po­vědě­li pro­ro­ci! 26 Copak to všech­no ne­mu­sel Mesiáš vy­trpět, než ve­jde do své slávy?“ 27 Počínaje Mo­jžíšem a vše­mi pro­roky jim pak vy­kládal, co o něm bylo na­psáno ve všech Pís­mech. 28 Když doš­li k ves­nici, do níž míři­li, na­značil, že půjde dál. 29 Oni ho však pře­mlou­va­li: „Zůstaň s ná­mi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel tedy dovni­tř, že s nimi zůstane. 30 Když byli za sto­lem, vzal chléb, požeh­nal, lá­mal a podával jim. 31 Vtom se jim otevře­ly oči a po­zna­li ho, ale on jim náhle zmizel. 32 Teh­dy je­den druhé­mu řek­li: „Copak nám ne­hoře­lo srd­ce, když s ná­mi na cestě mlu­vil a ot­víral nám Písma?“ 33 Ihned vsta­li a vrá­ti­li se do Jeruzaléma. Tam naš­li oněch je­denáct shro­mážděných s ostatní­mi, 34 jak ří­kají: „Pán oprav­du vstal z mrt­vých. Ukázal se Šimonovi!“ 35 Vy­právě­li jim te­dy, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal po­znat při lámání chle­ba. Dotkněte se mě36 Za­tím­co o tom mlu­vi­li, stanul upro­střed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ ře­kl. 37 Oni si ale v hroz­ném úle­ku mys­le­li, že vi­dí du­cha. 38 Ře­kl jim te­dy: „Pro­č jste tak vy­le­kaní? Pro­č jste na po­chybách? 39 Podívej­te se na mé ruce a nohy – jsem to já! Do­tkně­te se mě a přesvědč­te se: duch pře­ce nemá maso a kosti; jak vi­dí­te, já je mám!“ 40 Po těch slovech jim ukázal ruce i no­hy. 41 Když stále ne­moh­li sa­mou ra­dostí uvěřit a jen se divi­li, ze­ptal se jich: „Má­te tu něco k jídlu?“ 42 Poda­li mu tedy kus pečené ry­by, 43 on si ji vzal a po­jedl před ni­mi. Jste svědkové44 Po­tom jim ře­kl: „Právě o tom­to jsem mlu­vil, dokud jsem ještě byl s vá­mi: Mu­sí se na­plnit všech­no, co je o mně psáno v Mo­jžíšově zákoně, v Pro­ro­cích a Žalmech.“ 45 Teh­dy jim otevřel my­sl, aby po­ro­zumě­li Pís­mům. 46 Ře­kl jim: „Tak je psáno – Mesiáš mu­sel trpět a třetího dne vstát z mrt­vých. 47 Počínaje od Je­ruzalé­ma pak v jeho jménu mu­sí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům. 48 Vy jste toho svěd­kové. 49 Hle, já na vás sešlu za­s­líbení svého Ot­ce. Zůstaň­te ale ve městě, dokud ne­bu­dete ob­lečeni mo­cí shůry.“ 50 Po­tom je od­ve­dl až k Bet­a­nii. Zve­dl ru­ce, aby jim požeh­nal, 51 a za­tím­co jim žeh­nal, za­čal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhů­ru do ne­be. 52 Klaně­li se mu a po­tom se s ve­likou ra­dostí vrá­ti­li do Je­ruzalé­ma. 53 Vše­chen čas trávi­li v chrá­mu, kde oslavova­li Bo­ha.