Bible21 › Lukáš › 5

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Jeď na hlubinu1 Jednou, když stál na bře­hu Gene­za­retského je­ze­ra a li­dé se na něj tlači­li, aby slyše­li Boží slovo, 2 uvi­děl po­blíž stát dvě lo­di. Vy­stou­pi­li z nich rybáři a pra­li sítě. 3 Do jedné z těch lodí, která patři­la Ši­mo­novi, na­stou­pil a po­prosil ho, aby po­od­jel kou­sek od bře­hu. Po­tom se po­sa­dil a učil zástu­py z lo­di. 4 Když do­mlu­vil, ře­kl Ši­mo­novi: „Jeď na hlu­bi­nu. Tam roz­táhně­te sítě k lovu.“ 5 „Mistře,“ ře­kl mu na to Ši­mon, „dře­li jsme ce­lou noc a nic jsme ne­chy­ti­li. Ale když to říkáš ty, spustím sítě.“ 6 Jakmi­le to uděla­li, nabra­li ta­kové množství ryb, že se jim sítě za­čaly tr­hat. 7 Za­máva­li pro­to na své spo­lečníky na druhé lo­di, ať jim jedou na po­moc. A když připlu­li, na­plni­li obě lo­di, až se po­nořovaly. 8 Když to Ši­mon Petr uvi­děl, padl před Ježíšem na ko­le­na. „O­de­jdi ode mě, Pane!“ zvo­lal. „Jsem jen hříšný člověk!“ 9 Spo­lu s ostatní­mi byl to­tiž pře­možen úža­sem nad tím úlovkem ryb; 10 stejně tak i Ši­mo­novi spo­lečníci, Zeb­e­de­ovi synové Ja­kub a Jan. Ježíš ale Ši­mo­novi ře­kl: „Ne­boj se. Od nynějška bu­deš lovit lidi.“ 11 Jakmi­le s lodě­mi při­razi­li ke bře­hu, všech­no opusti­li a šli za ním. Kdybys jen chtěl12 Jednou byl v jednom městě a hle, byl tam muž plný malo­mo­cen­ství. Když uvi­děl Ježíše, padl na tvář a pro­sil ho: „Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě očistit.“ 13 Ježíš vztáhl ru­ku, do­tkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ a malo­mo­cen­ství ho hned opusti­lo. 14 Po­tom mu naří­dil: „Niko­mu to neříkej, ale na svě­de­ctví pro ně se jdi ukázat knězi a obě­tuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš.“ 15 Zpráva o něm se ale šíři­la stále více a li­dé se scháze­li v ohrom­ných zástu­pech, aby ho slyše­li a byli od něj uz­dra­veni ze svých ne­mo­cí. 16 On pak od­cházel do pustin a mod­lil se. Co je snadnější?17 Jedno­ho dne, když vy­učoval, sedě­li tam fa­ri­ze­ové a vy­k­la­dači Záko­na, kteří se seš­li ze všech ga­li­lej­ských i jud­ských ves­nic i z Je­ruzalé­ma, a Hos­po­di­nova moc byla přítom­na, aby je uz­dravoval. 18 A hle, nějací muži nes­li na lehátku ochrnutého člověka. Snaži­li se ho vnést dovni­tř a po­ložit před něj, 19 ale když kvů­li davu nenaš­li ji­nou možnost, vy­lez­li na stře­chu a spusti­li ho skrze hliněné tašky i s lehátkem rovnou před Ježíše. 20 Když Ježíš uvi­děl je­jich ví­ru, ře­kl: „Člověče, tvé hří­chy jsou ti odpuštěny.“ 21 Znal­ci Písma a fa­ri­ze­ové se ale za­ča­li do­ha­dovat: „Co je za­č, že se tak rouhá? Kdo jiný může odpustit hří­chy než sa­motný Bůh?“ 22 Ježíš po­znal, co si mys­lí, a od­po­věděl jim: „Jak to přemýšlí­te? 23 Co je sna­dnější? Říci: ‚Tvé hří­chy jsou ti odpuštěny,‘ ane­bo: ‚Vstaň a choď‘? 24 Ale abys­te vědě­li, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hří­chy“ – teh­dy po­věděl ochrnuté­mu – „říkám ti, vstaň, vez­mi si lehátko a jdi domů.“ 25 A ten muž před nimi hned vstal, vzal, na čem ležel, ode­šel do­mů a cestou chvá­lil Bo­ha. 26 Všich­ni za­ča­li v na­pro­stém ohro­mení oslavovat Bo­ha. Na­plněni bázní říka­li: „Dnes jsme vi­dě­li něco neuvěřitelného!“ Nové víno27 Ježíš šel dál. Když uvi­děl v celnici sedět výběrčího daní jménem Levi, ře­kl mu: „Po­jď za mnou.“ 28 A on všech­no opustil, vstal a šel za ním. 29 Levi mu pak ve svém do­mě vy­stro­jil ve­likou hosti­nu a byla tam spous­ta výběrčích daní i jiných hostů. 30 Fa­ri­ze­ové a je­jich znal­ci Písma si kvů­li tomu jeho učedníkům stěžova­li: „Jak to, že jí­te a pi­jete s výběrčí­mi daní a hříšníky?“ 31 Ježíš jim od­po­věděl: „Lékaře ne­po­tře­bují zdraví, ale ne­mo­cní. 32 Ne­přišel jsem vo­lat k pokání sprave­dlivé, ale hříšné.“ 33 Teh­dy mu řek­li: „Janovi učedníci se často po­stí a mod­lí, stejně jako učedníci fa­ri­zeů, ale tvo­ji jedí a pijí.“ 34 Od­po­věděl jim: „Můžete snad nu­tit ženi­chovy přá­te­le k půs­tu, dokud je ženich ještě s ni­mi? 35 Při­jdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a teh­dy, v těch dnech, se bu­dou postit.“ 36 Ře­kl jim ještě další podo­ben­ství: „Nikdo ne­přišívá zápla­tu z nového pláště na starý. Mu­sel by tr­hat nový plášť a zápla­ta z nového se ke staré­mu stejně ne­hodí. 37 Nikdo ne­li­je nové víno do starých měchů. Ji­nak to nové víno mě­chy roz­trh­ne, víno se roz­li­je a nádo­by se zničí. 38 Nové víno se má lít do nových měchů. 39 Nikdo, kdo pil staré, ovšem ne­chce nové. Říká to­tiž: ‚Staré je dobré.‘“