Bible21 › Lukáš › 19

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Zacheus1 Ježíš přišel do Je­ri­cha a pro­cházel jím. 2 A hle, byl tam muž jménem Za­cheus, hlavní výběrčí daní a ve­liký bo­háč. 3 Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvů­li davu ne­mohl, ne­boť byl malé po­stavy. 4 Běžel tedy na­před a vy­le­zl na planý fí­kovník, aby ho uvi­děl, až tudy půjde. 5 Když tam Ježíš do­razil, vzhlé­dl a ře­kl mu: „Za­chee, po­jď rych­le do­lů. Dnes mu­sím zůstat u tebe doma.“ 6 Rych­le tedy sle­zl a ra­dostně ho při­jal. 7 Všich­ni, kdo to vi­dě­li, si ale stěžova­li: „To šel na návštěvu k ta­kové­mu hříšní­kovi?! 8 Za­cheus po­tom vstal a ře­kl Pánu: „­Podívej se! Po­lovi­nu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a ko­hoko­li jsem ne­sprave­dlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně.“ 9 „Dnes přišlo do to­ho­to domu spasení,“ ře­kl mu na to Ježíš. „I on je pře­ce syn Abrahamův! 10 Syn člověka to­tiž přišel hledat a za­chránit, co bylo ztracené.“ O hřivnách11 Teh­dy vy­právěl svým po­s­lu­chačům další podo­ben­ství, pro­tože se blížil k Je­ruzalé­mu a oni si mys­le­li, že se už nyní má zjevit Boží králov­ství. 12 Ře­kl jim: „Je­den uro­zený člověk ode­šel do daleké země, aby se od­tam­tud vrá­til jako král. 13 Před­tím si za­vo­lal deset svých služebníků, dal jim deset hři­ven a ře­kl jim: ‚Hos­podař­te s tím, dokud nepřijdu.‘ 14 Jeho krajané ho ale nenávi­dě­li a hned vy­s­la­li po­sel­stvo, aby vy­ří­di­lo: ‚Ne­chce­me ho za krále!‘ 15 Když se pak vrá­til jako král, za­vo­lal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, ko­lik kdo vy­dělal. 16 Přišel první a ře­kl: ‚Pane, tvá hřiv­na vy­nes­la deset hřiven.‘ 17 Král od­po­věděl: ‚Vý­borně, můj dob­rý služebníku! Pro­tože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘ 18 Přišel druhý a ře­kl: ‚Pane, tvá hřiv­na vy­děla­la pět hřiven.‘ 19 Od­po­věděl mu: ‚­Ty buď vlád­cem pě­ti měst.‘ 20 Po­tom přišel další a ře­kl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku, 21 ne­boť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vy­bíráš, co sis ne­uložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ 22 Král mu ře­kl: ‚Soudím tě pod­le tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vy­bírám, co jsem ne­uložil, a sklízím, co jsem ne­za­sel? 23 Pro­č jsi tedy ne­dal mé peníze směnárníkům, abych si je po návra­tu vy­bral i s úroky?‘ 24 Teh­dy ře­kl své družině: ‚Vez­mě­te mu tu hřivnu a dej­te ji to­mu, který má deset hřiven.‘ 25 ‚Pane,‘ namít­li, ‚vž­dyť už má deset hřiven.‘ 26 Říkám vám: ‚Každé­mu, kdo má, bude dáno, ale to­mu, kdo nemá, bude vza­to i to, co má. 27 A ty mé ne­přá­te­le, kteří ne­ch­tě­li, abych byl je­jich králem, přiveď­te sem a po­bij­te je pře­de mnou.‘“ Král na oslíku28 Po těch slovech se vy­dal kupře­du, vzhů­ru k Je­ruzalé­mu. 29 Když se při­blížil k Betfagé a k Bet­a­nii u hory zvané Olivetská, po­slal dva ze svých učedníků 30 se slovy: „Jdě­te do ves­nice před vá­mi. Jakmi­le tam při­jdete, na­jdete přivázané os­látko, na kterém ještě nikdy nikdo ne­seděl. Od­važ­te ho a přiveď­te. 31 Kdy­by se vás někdo ptal, pro­č ho od­vazujete, od­po­věz­te: ‚Pán ho potřebuje.‘“ 32 Po­s­lové ode­š­li a nalez­li vše tak, jak jim ře­kl. 33 Když od­vazova­li os­látko, ma­ji­te­lé se jich pta­li: „Pro­č to os­látko odvazujete?“ 34 „Pán ho potřebuje,“ od­po­vědě­li. 35 Od­ve­dli os­látko k Ježíši, přikry­li je svý­mi pláš­ti a Ježíše po­sa­di­li na ně. 36 A jak jel, pro­stíra­li své pláště na ces­tu. 37 Když se blížil k hře­beni Olivetské ho­ry, odkud ces­ta klesá do­lů, za­čalo ce­lé množství učedníků hla­si­tě a ra­dostně chvá­lit Boha za všech­ny zá­zra­ky, které vi­dě­li. 38 Volali: „Požehnaný král, jenž při­chází v Hos­po­di­nově jménu! Pokoj na ne­bia sláva na výsostech!“ 39 V davu byli i něk­teří fa­ri­ze­ové. Řek­li mu: „­Mis­tře, na­po­meň své učedníky!“ 40 Od­po­věděl jim: „Říkám vám, že kdy­by zmlk­li, křiče­lo by kamení!“ Doupě lupičů41 Když do­razil na hře­ben a uvi­děl město, roz­pla­kal se nad ním: 42 „Ó kdybys po­znalo aspoň v ten­to svůj den, co by ti při­nes­lo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto. 43 Při­jdou na tebe dny, kdy tě tví ne­přá­te­lé obklíčí valem a ob­leh­nou tě. Sevřou tě ze všech stran 44 a srovnají tě se zemí, i tvé dě­ti v to­bě. Nene­chají v to­bě ká­men na ka­meni, pro­tože jsi ne­po­znalo čas svého navštívení.“ 45 Po­tom přišel do chrá­mu a za­čal z něj vy­hánět ty, kdo tam pro­dáva­li. 46 „Je psáno,“ říkal jim, „ ‚Můj dům je do­mem modlitby,‘ ale vy jste z něj uděla­li ‚doupě lupičů‘!“ 47 Každý den pak učil v chrá­mu. Vrch­ní kněží, znal­ci Písma a přední muži z lidu za­tím hleda­li způsob, jak ho zničit. 48 Ne­vědě­li ale, jak to pro­vést, pro­tože vše­chen lid mu vi­sel na rtech.