Bible21 › Lukáš › 3

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Hlas volajícího1 Patnáctého roku vlá­dy císaře Ti­be­ria, když Pon­tius Pi­lát spravoval Ju­deu a He­ro­des byl tet­rar­chou Ga­li­le­je, jeho bra­tr Fi­lip tet­rar­chou na území Itu­re­je a Tracho­ni­ti­dy a Ly­saniáš tet­rar­chou Abi­lé­ny, 2 za ve­lekněze Annáše a Kaifáše, do­stal Jan, syn Za­cha­ri­ášův, na pouš­ti Boží slovo. 3 Pro­cházel pak ce­lým krajem ko­lem Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů, 4 jak je to po­psáno v knize výroků pro­roka Izaiáše: „Hlas vo­lajícího na poušti: Připravte Pánovu cestu! Napřimujte jeho stez­ky! 5 Každé údo­lí bude vy­plněnoa každá hora a paho­rek bu­dou sníženy. Křivé věci bu­dou přímé, hrbolaté ces­ty bu­dou hladké 6 a veškeré lid­stvo uvi­dí Boží spasení.“ 7 Zástupům li­dí, kteří se k ně­mu hrnu­li, aby se dali pokřtít, říkal: „Ple­meno zmi­jí! Kdo vám ukázal, jak utéci před při­cházejícím hněvem? 8 Radě­ji nes­te ovo­ce od­po­vídající vaše­mu pokání, než abys­te říka­li: ‚Má­me otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh může Abraha­movi vzbu­dit po­tomky z to­ho­to ka­mení! 9 Ke kořeni stro­mů už do­padá se­ke­ra. Každý strom, který nene­se dob­ré ovo­ce, bude po­ražen a vho­zen do ohně!“ 10 „Co má­me dělat?“ ptaly se ho zástu­py. 11 „Kdo má dvě koši­le, ať se roz­dělí s tím, kdo nemá žádnou,“ od­po­věděl jim, „a kdo má jídlo, ať udělá totéž.“ 12 Dokon­ce i výběrčí daní se při­cháze­li ne­chat pokřtít. „Mistře,“ pta­li se ho, „co má­me dělat?“ 13 „Ne­vy­bírej­te víc, než má­te nařízeno,“ od­po­věděl jim. 14 „A co má­me dělat my?“ pta­li se vojáci. „Nikoho ne­za­strašuj­te ani nevydírejte,“ od­po­věděl jim. „Spokoj­te se se svým žoldem.“ 15 Lid byl plný očekávání a všich­ni si o Janovi v srd­ci říka­li, jest­li to snad není Mesiáš. 16 Jan ale dal všem tuto od­po­věď: „­Jis­tě, já vás křtím vodou, ale při­chází někdo silnější než já. Jemu nejsem ho­den ani roz­vázat řemínek san­dálu. On vás bude křtít Du­chem svatým a ohněm. 17 Už drží v ruce lopa­tu, aby pro­čistil svůj mlat. Pšenici shro­máždí do své obilnice, ale plevy spálí ne­uha­si­telným ohněm.“ 18 Tak­to i mno­ha jiný­mi slovy na­po­mínal lid a ohlašoval ra­dostnou zprávu. 19 Když ale káral tet­rar­chu He­roda za jeho sňa­tek s He­ro­di­a­dou, manželkou jeho bra­t­ra, a za všech­no zlo, které na­pá­chal, 20 He­ro­des k tomu vše­mu při­dal ještě to, že Jana vsa­dil do vězení. Milovaný Syn21 Za­tím­co se kř­til vše­chen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se mod­lil, otevře­lo se nebe 22 a Duch svatý na něj se­stou­pil v těles­né podobě jako ho­lu­bice. Z nebe teh­dy za­zněl hlas: „­Ty jsi můj mi­lovaný Syn, v to­bě jsem našel zalíbení.“ 23 Když Ježíš za­čínal své půso­bení, bylo mu asi třicet let. Byl to (jak se mys­le­lo) syn Josefa, syna Elího, 24 syna Ma­ta­tova, syna Levi­ho, syna Mel­chi­ova, syna Janaje, syna Josefova, 25 syna Ma­ta­tiáše, syna Amo­sova, syna Na­hu­ma, syna Ches­li­ho, syna Nogaha, 26 syna Ma­cha­tova, syna Ma­ta­tiáše, syna Ši­me­i­ho, syna Jose­cha, syna Jo­ja­dova, 27 syna Jo­chana­na, syna Réšy, syna Ze­ru­bábe­la, syna Še­al­tie­lova, syna Ne­ri­ho, 28 syna Mel­chi­ho, syna Idova, syna Ko­sa­mova, syna El­ma­da­mova, syna Erova, 29 syna Ješuy, syna Elie­ze­rova, syna Jo­ri­mova, syna Ma­ta­tova, syna Levi­ho, 30 syna Ši­me­o­nova, syna Ju­dy, syna Josefova, syna Jo­na­mova, syna Eli­a­ki­mova, 31 syna Me­le­ova, syna Mena­mova, syna Ma­ta­ty, syna Nátanova, syna Davi­dova, 32 syna Jišajova, syna Obédova, syna Boázova, syna Sal­mo­nova, syna Na­chšo­nova, 33 syna Ami­na­da­ba, syna Ra­mova, syna Che­cro­na, syna Pe­resova, syna Ju­dy, 34 syna Jáko­bova, syna Izáka, syna Abraha­mova, syna Te­ra­cha, syna Nácho­rova, 35 syna Se­ruga, syna Reúova, syna Pe­lega, syna He­be­ra, syna Še­la­cha, 36 syna Ka­i­na­na, syna Arpakša­da, syna Se­mova, syna No­emova, syna Lá­me­chova, 37 syna Ma­tuzalé­ma, syna Eno­chova, syna Járeda, syna Mahala­le­lova, syna Kénanova, 38 syna Enoše, syna Setova, syna Ada­mova, syna Božího.