Bible21 › Lukáš › 11

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Proste a bude vám dáno1 Jednou se na jednom místě mod­lil, a když přestal, je­den z jeho učedníků mu ře­kl: „Pane, nauč nás mod­lit se, jako to Jan učil své učedníky.“ 2 Po­věděl jim: „Když se mod­lí­te, říkejte: Otče, ať se po­světí tvé jméno! Ať při­jde tvé králov­ství! 3 Dávej nám denně náš denní chléb 4 a odpu­sť nám naše hří­chy – vž­dyť i my odpouští­me každému, kdo se pro­viňuje pro­ti nám. A ne­u­veď nás do pokušení.“ 5 Po­tom jim ře­kl: „Kdo z vás má pří­te­le, za kterým při­jde o půlno­ci s prosbou: ‚Pří­te­li, půjč mi tři chle­by – 6 navštívil mě pří­tel, který je na cestách, a nemám, co bych mu nabídl,‘ 7 a on mu ze­vni­tř od­po­ví: ‚Ne­ob­těžuj, dveře už jsou za­mčené a dě­ti jsou se mnou v po­ste­li; ne­mo­hu vstát a něco ti dávat‘? 8 Říkám vám: I kdy­by ne­vstal a ne­dal mu to kvů­li je­jich přá­tel­ství, zvedne se a dá mu, co po­tře­buje, kvů­li jeho ne­od­bytnosti. 9 A tak vám říkám: Pro­s­te a bude vám dáno, hle­dej­te a nalez­nete, tlu­č­te a bude vám otevřeno. 10 Každý, kdo pro­sí, do­stává, kdo hledá, nalézá a to­mu, kdo tlu­če, bude otevřeno. 11 Který z vás ot­ců podá své­mu synu ha­da, když tě po­prosí o rybu? 12 A když po­prosí o vej­ce, podáš mu snad ští­ra? 13 Jest­liže tedy vy, kteří jste zlí, umí­te svým dě­tem dávat dob­ré da­ry, čím spíše váš ne­bes­ký Otec dá Du­cha svatého těm, kteří ho prosí?“ Zlé pokolení14 Jednou Ježíš vy­mítal dé­mo­na ně­mo­ty. Když dé­mon vy­šel a ten němý za­čal mlu­vit, zástu­py užas­ly. 15 Něk­teří ale říka­li: „Vymítá dé­mo­ny Belzeb­u­bem, knížetem démonů!“ 16 Jiní ho zase pokouše­li tím, že od něj žáda­li zna­mení z ne­be. 17 On ale znal je­jich myšlenky, a tak jim ře­kl: „Každé králov­ství roz­dělené samo pro­ti sobě pustne a dům roz­dělený pro­ti domu padá. 18 Pokud je i sa­tan roz­dělen sám pro­ti sobě, jak ob­sto­jí jeho králov­ství? Říká­te pře­ce, že vy­mítám dé­mo­ny Belzeb­u­bem. 19 A pokud já vy­mítám dé­mo­ny Belzeb­u­bem, kým je vy­mí­tají vaši synové? Oni pro­to bu­dou vaši­mi soud­ci. 20 Vy­mítám-li však dé­mo­ny Božím prs­tem, jis­tě k vám přišlo Boží králov­ství. 21 Když silný oz­bro­jenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v kli­du. 22 Když ho ale na­padne někdo silnější a přemůže ho, vez­me mu všech­nu výz­broj, na kte­rou spo­léhal, a jeho kořist roz­dělí. 23 Kdo není se mnou, je pro­ti mně; kdo ne­shro­mažďuje se mnou, roz­ptyluje. 24 Když nečis­tý duch vy­jde z člověka, bloudí po vy­prahlých mís­tech a hledá odpoči­nek. Když ho nena­jde, řekne si: ‚Vrátím se do svého do­mu, odkud jsem vyšel.‘ 25 Když při­jde a nalez­ne jej vy­metený a oz­do­bený, 26 jde a při­be­re sedm jiných du­chů, horších, než je sám. Pak ve­jdou dovni­tř, za­byd­lí se tam a na­ko­nec tomu člověku bude hůře než na začátku.“ 27 Během jeho řeči jed­na že­na ze zástu­pu vy­křik­la: „Blaze lůnu, které tě nosi­lo, a prsům, jež jsi sál!“ 28 On na to ře­kl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a do­držují je.“ 29 Za­tím­co ko­lem něj houst­ly davy, Ježíš pokračoval: „To­to poko­lení je zlé. Vy­ža­duje zna­mení, ale žádné zna­mení ne­do­stane, kro­mě zna­mení Jonášova. 30 Jako se Jonáš stal zna­mením pro Ni­niv­ské, tak bude Syn člověka zna­mením pro toto poko­lení. 31 Králov­na Jihu po­vstane na sou­du s lid­mi to­ho­to poko­lení a od­soudí je, ne­boť při­je­la z kraje svě­ta, aby slyše­la Šalo­mou­novu moud­rost, a hle, zde je někdo víc než Šalo­moun. 32 Obyva­te­lé Ni­nive po­vstanou na sou­du s tím­to poko­lením a od­soudí je, ne­boť po Jonášově kázání či­ni­li pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš. 33 Nikdo ne­roz­svítí lampu, aby ji po­stavil do skrýše nebo pod nádo­bu. Staví ji na svícen, aby příchozí vi­dě­li svět­lo. 34 Tvé oko je lampou tě­la. Je-li tvé oko štědré, ce­lé tvé tělo je jasné. Když je však la­ko­mé, je i tvé tělo temné. 35 Dej tedy po­zor, ať svět­lo v to­bě není tmou. 36 Když bude ce­lé tvé tělo jasné a žádná jeho část ne­bu­de temná, pak bude ce­lé tak jasné, jako když tě lampa osvěcuje svým jasem.“ Pokrytci!37 Když do­mlu­vil, je­den fa­ri­ze­us ho po­zval k sobě na oběd. Ježíš přišel a hned za­mířil ke sto­lu. 38 Fa­ri­ze­us se po­divil, když uvi­děl, že se před obě­dem nejdříve ne­u­myl. 39 Pán mu na to ře­kl: „Vy fa­ri­ze­ové leští­te po­hár a mísu zvenku, ale vaše nit­ro je plné hra­bivosti a pod­losti. 40 Blázni! Copak Ten, který stvořil vnějšek, ne­stvořil také vni­třek? 41 Dej­te chudým, co má­te v mísách, a hle – všech­no vám bude čis­té! 42 Běda vám fa­ri­zeům, že dává­te desátky z má­ty a rou­ty a z kde­jaké by­li­ny, ale sprave­dlnost a Boží lás­ku opo­míjí­te. Těm­to věcem jste se mě­li věnovat a tam­ty ne­zane­d­bávat. 43 Běda vám fa­ri­zeům, ne­boť mi­lu­jete čestná seda­dla na shro­mážděních a zdra­vení na náměstích. 44 Běda vám, ne­boť jste jako ne­zřetelné hro­by – li­dé po nich chodí, ani to nevědí.“ 45 „Mistře,“ ozval se je­den ze znal­ců Záko­na, „když takhle mluvíš, urážíš i nás.“ 46 „Běda i vám znal­cům Zákona!“ od­po­věděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neúnosný­mi bře­me­ny, ale sami na ta bře­me­na ani prs­tem ne­sáh­nete. 47 Běda vám, že staví­te hro­by pro­roků, které za­bi­li vaši ot­cové! 48 Tím jen do­svědčujete a schvalujete skutky svých ot­ců. Oni je to­tiž za­bíje­li a vy jim staví­te hro­by. 49 Pro­to také Moud­rost Boží řek­la: ‚Pošlu k nim pro­roky a apošto­ly; něk­teré z nich za­bi­jí a jiné bu­dou pronásledovat.‘ 50 Toto poko­lení se pro­to bude zod­po­vídat za krev všech pro­roků, pro­lévanou od stvoření svě­ta – 51 od krve Ábe­lovy až po krev Za­cha­ri­áše, který za­hynul mezi ol­tářem a chrá­mem. Ano, říkám vám, toto poko­lení se bude zod­po­vídat. 52 Běda vám znal­cům Záko­na, že jste vza­li klíč k po­znání! Sami jste ne­veš­li a těm, kdo vcháze­li, jste zabránili.“ 53 Když pak ode­šel, za­ča­li ho znal­ci Písma a fa­ri­ze­ové zle na­pa­dat. Stále znovu se vrace­li k jeho výrokům 54 a snaži­li se vy­mys­let, jak by ho chy­ti­li za slovo.