Bible21 › Lukáš › 12

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Nebojte se jich1 Me­zi­tím se shro­máž­dil mno­ha­tisícový dav, takže li­dé po sobě šlapa­li. Ježíš pro­mlu­vil pře­devším ke svým učedníkům: „Dávej­te si po­zor na fa­ri­zej­ský kvas, jímž je pokry­te­ctví. 2 Není to­tiž nic skrytého, co ne­bu­de zje­veno, ani nic tajného, co ne­bu­de po­znáno. 3 Co jste říka­li ve tmě, bude slyšet na svět­le, a co jste ve svých poko­jích šepta­li do ucha, se bude hlásat ze střech. 4 Vám, svým přá­te­lům, říkám: Ne­boj­te se těch, kdo za­bíjejí tělo a po­tom ne­mají, co by uděla­li víc. 5 Ukážu vám, koho se má­te bát: Boj­te se To­ho, který když za­bi­je, má moc uvrh­nout do pek­la. Ano, říkám vám, Toho se boj­te. 6 Ne­pro­dává se snad pět vrab­ců za dva haléře? Při­tom ani je­den z nich není před Bo­hem za­po­menut. 7 Vám jsou ale spočítá­ny i všech­ny vla­sy na hlavě! Pro­to se ne­boj­te. Jste dražší než mno­ho vrab­ců. 8 Říkám vám: Kdoko­li mě vy­zná před lid­mi, toho i Syn člověka vy­zná před Boží­mi an­děly. 9 Kdo mě ale před lid­mi za­pře, ten bude za­přen před Boží­mi an­děly. 10 Každé­mu, kdo řekne slovo pro­ti Synu člověka, bude odpuštěno, ale to­mu, kdo by se rouhal Du­chu svaté­mu, odpuštěno ne­bu­de. 11 Když vás po­vedou do shro­máždění a před vrch­nosti a vlá­dy, ne­sta­rej­te se, čím a jak se má­te há­jit a co ří­kat. 12 Duch svatý vás v tu chví­li naučí, co má­te říci.“ O bohatém bláznu13 Někdo z davu ho požádal: „­Mis­tře, řekni mé­mu bra­t­rovi, ať se se mnou roz­dělí o dědictví!“ 14 „Člověče,“ od­po­věděl mu Ježíš, „kdo mě us­tanovil vaším soud­cem nebo rozhodčím?“ 15 Teh­dy všem ře­kl: „­Dej­te si po­zor, va­ruj­te se veškeré cham­tivosti! Život pře­ce ne­spočívá v hro­madění majetku.“ 16 Po­tom jim vy­právěl podo­ben­ství: „Po­le jedno­ho bo­hatého člověka při­nes­lo hojnou úro­du. 17 Přemýš­lel: ‚Co si počnu? Vž­dyť nemám kam shro­máž­dit úrodu!‘ 18 Pak si ře­kl: ‚Udělám to­hle – zbořím své stodo­ly, po­stavím větší a do nich shro­máždím všech­no své obi­lí a záso­by. 19 Pak si budu moci říci: Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Od­dech­ni si, jez, pij, užívej!‘ 20 Bůh mu ale ře­kl: ‚­Ty bláz­ne! Dnes v noci umřeš. Čí bu­de, co sis nachystal?‘ 21 Tak je to, když někdo hro­madí pro se­be, ale ne­bo­hatne v Bohu.“ Nemějte starosti22 Po­tom se ob­rá­til ke svým učedníkům: „Říkám vám, neměj­te sta­rost o svůj život ani o své tělo – co bu­dete jíst a co si ob­lečete. 23 Život je pře­ce víc než jídlo a tělo víc než ob­lečení. 24 Podívej­te se na havra­ny. Ne­sejí ani nežnou, ne­mají spíže ani stodo­ly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu má­te vy než ptáci! 25 Copak si někdo z vás samý­mi sta­rost­mi pro­dlouží život o je­diný den? 26 Když ne­z­můžete ani to nejmenší, pro­č se stará­te o to ostatní? 27 Podívej­te se na li­lie, jak rostou. Ne­pracují ani ne­předou, ale říkám vám, že ani Šalo­moun ve vší své slávě ne­byl ob­lečen jako jed­na z nich. 28 Když Bůh tak­to ob­léká trávu, která je dnes na lou­ce a zít­ra bude ho­ze­na do pe­ce, čím spíše vás, vy malověrní?! 29 Ne­zabývej­te se tím, co bu­dete jíst a co pít, ani se tím ne­zne­kli­dňuj­te. 30 Všech­ny ty věci vy­hledávají po­hané to­ho­to svě­ta, ale váš Otec ví, že je po­tře­bujete. 31 Hle­dej­te radě­ji jeho králov­ství a toto vše vám bude při­dáno. 32 Ne­boj se, malé stá­dečko. Vaše­mu Otci se za­lí­bi­lo dát vám králov­ství. 33 Pro­dávej­te svůj majetek a dávej­te chudým. Pořiď­te si měšce, které ne­z­chátrají, ne­hynou­cí poklad v ne­bi, kam zloděj ne­při­jde a kde mol neničí. 34 Vž­dyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ Buďte připraveni35 „Měj­te přepásaná bed­ra a roz­svícené lampy. 36 Buď­te jako li­dé očekávající, kdy se je­jich pán vrátí ze svat­by, aby mu otevře­li, hned jak při­jde a za­tlu­če. 37 Blaze služebníkům, které pán při svém přícho­du za­stih­ne bdící. Amen, říkám vám, že se opáše zástěrou, po­sadí je za stůl, přistoupí a bude jim sloužit. 38 Při­jde-li upro­střed noci nebo před svítáním a za­stih­ne je připra­vené, blaze jim. 39 Po­chop­te, že kdy­by hos­podář věděl, v ja­kou ho­di­nu má při­jít zloděj, ne­dovo­lil by mu vlou­pat se do do­mu. 40 Pro­to i vy buď­te připra­veni, ne­boť Syn člověka při­jde v ho­di­nu, o které netušíte.“ 41 „Pane,“ ze­ptal se ho Petr, „říkáš to podo­ben­ství jen nám, nebo i všem ostatním?“ 42 Pán od­po­věděl: „Kdo je ten věrný a moud­rý správ­ce, kterého pán us­tanoví nad svým služebnictvem, aby jim v patřičný čas dával vy­měřený pokrm? 43 Blaze služebníku, kterého jeho pán při přícho­du za­stih­ne, že tak jedná. 44 Vprav­dě vám říkám, že ho us­tanoví nad vším svým majetkem. 45 Kdy­by si ale ten služebník v srd­ci ře­kl: ‚Můj pán dlouho nejde‘ a za­čal by bít sluhy a služky a jíst, pít a opíjet se, 46 pak jeho pán při­jde v den, kdy to nečeká, a v ho­di­nu, kte­rou ne­zná, od­halí ho a vy­káže ven mezi ne­věrné. 47 Služebník, který znal vů­li svého pá­na, ale ne­připravil se a ne­jednal pod­le jeho vůle, bude hodně bit. 48 Ten, který ji ne­znal, bude bit méně, i když dělal tre­stuhodné věci. Ko­mu­ko­li je hodně dáno, od toho bude hodně vy­žádáno. Komu svěři­li hodně, od toho vy­žádají víc. 49 Přišel jsem na zem za­ložit oheň a jak toužím, aby už hořel! 50 Mám ale pod­stou­pit křest a jak je mi úzko, dokud se ne­vy­koná! 51 Mys­lí­te si, že jsem přišel, abych na zem při­ne­sl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale roz­dělení! 52 Od nynějška jich bude pět roz­děleno v jednom do­mě: tři pro­ti dvě­ma a dva pro­ti třem. 53 Otec bude pro­ti synu a syn pro­ti ot­ci, matka pro­ti dceři a dce­ra pro­ti mat­ce, tchyně pro­ti snaše a sna­cha pro­ti tchyni.“ Znamení času54 Po­tom se ob­rá­til k zástupům: „Když vi­dí­te od zápa­du při­cházet ob­lak, hned říká­te: ‚Blíží se liják,‘ a je to tak. 55 Když fouká jižní vítr, říká­te: ‚Bu­de horko,‘ a bývá. 56 Pokryt­ci! Umí­te ro­ze­z­nat úka­zy na zemi i na ne­bi; jak to, že ne­ro­ze­z­ná­te, jaký je teď čas? 57 A pro­č ani sami ne­po­zná­te, co je správné? 58 Když jdeš se svým odpůrcem k vrch­nosti, snaž se s ním cestou vy­pořádat. Ji­nak tě po­táh­ne k soud­ci, soud­ce tě vy­dá biřici a biřic tě vsadí do vězení. 59 Říkám ti: Nikdy od­tud ne­vy­jdeš, dokud ne­vrátíš po­slední haléř.“