Bible21 › Lukáš › 13

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

O neplodném fíkovníku1 V tu dobu mu něk­teří z přítomných vy­právě­li o Ga­li­lej­cích, je­jichž krev Pi­lát smísil s je­jich oběť­mi. 2 Ježíš jim od­po­věděl: „Mys­lí­te si, že se jim to stalo, pro­tože byli větší hříšníci než všich­ni ostatní Ga­li­lej­ci? 3 Říkám vám, že niko­li. Ne­bu­dete-li či­nit pokání, za­hynete podobně všich­ni. 4 Mys­lí­te si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Si­loe a za­bi­la je, byli větší viníci než všich­ni ostatní obyva­te­lé Je­ruzalé­ma? 5 Říkám vám, že niko­li. Ne­bu­dete-li či­nit pokání, za­hynete podobně všichni.“ 6 Po­tom jim vy­právěl toto podo­ben­ství: „Je­den člověk vy­sa­dil na své vi­nici fí­kovník. Přišel a hledal na něm ovo­ce, ale marně. 7 Ře­kl tedy vi­naři: ‚­Podívej se, už tři roky při­cházím a hledám na tom fí­kovníku ovo­ce, ale marně. Po­raz ho. Pro­č tu má za­bírat místo?‘ 8 Vi­nař mu od­po­věděl: ‚Nech ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a po­hno­jím, 9 snad za­čne nést ovo­ce. Pokud ne, po­razíš ho pak.‘“ Uzdravení v sobotu10 V so­bo­tu pak učil v jedné syna­go­ze. 11 A hle, byla tam že­na po­stižená už osmnáct let du­chem ne­mo­ci; byla se­h­nutá tak, že se vůbec ne­moh­la na­rovnat. 12 Když ji Ježíš uvi­děl, za­vo­lal ji k sobě. „Ženo, tvá ne­moc je pryč,“ ře­kl jí. 13 Vložil na ni ru­ce, a ona se hned na­rovna­la a oslavova­la Bo­ha. 14 Před­sta­veného syna­go­gy však roz­hořči­lo, že Ježíš uz­dravoval v so­botní den, a tak ře­kl zástu­pu: „Je šest dní, kdy se má pracovat. Během nich při­cházej­te a nech­te se uz­dravovat, ale ne v sobotu!“ 15 „Pokrytče!“ od­po­věděl mu Pán. „Ne­od­vazuje snad každý z vás v so­bo­tu svého vola nebo osla od žlabu a ne­vodí ho na­pájet? 16 A tato dce­ra Abraha­mova, kte­rou sa­tan držel svázanou už osmnáct let, ne­smě­la být v so­bo­tu roz­vázá­na ze svého pouta?“ 17 Když to ře­kl, všich­ni jeho pro­tivníci se za­stydě­li, ale vše­chen zástup se ra­doval ze všech slavných skutků, které dělal. O hořčičném zrnku a kvasu18 Teh­dy ře­kl: „Če­mu se podobá Boží králov­ství? K če­mu ho při­rovnám? 19 Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal, ho­dil je do své za­hra­dy a vy­ros­tl z něj strom, v je­hož větvích se uhníz­di­li ptáci.“ 20 „K če­mu při­rovnám Boží království?“ opa­koval. 21 „Je podobné kva­su, který že­na vza­la a za­děla­la do tří měřic mou­ky, až na­ko­nec všech­no zkvasilo.“ Těsné dveře22 Na své pou­ti do Je­ruzalé­ma pro­cházel měs­ta i ves­nice a učil. 23 Někdo se ho ze­ptal: „Pane, bude spa­sen jen málokdo?“ Tehdy jim ře­kl: 24 „Snaž­te se vejít úzký­mi dveř­mi. Říkám vám, že mno­zí se bu­dou pokoušet vejít, ale ne­bu­dou mo­ci. 25 Když hos­podář vstane a za­vře dveře, zůstanete venku. Bu­dete tlou­ci na dveře: ‚Pane, otevři nám,‘ ale on vám od­po­ví: ‚Ne­znám vás. Ne­vím, odkud jste.‘ 26 Bu­dete ří­kat: ‚Je­dli jsme a pili s te­bou. Učil jsi na našich ulicích!‘ 27 On však od­po­ví: ‚Říkám vám, že vás ne­znám. Ne­vím, odkud jste. Ode­jdě­te ode mě, všich­ni, kdo páchá­te zlo!‘ 28 Bude tam pláč a skřípění zu­bů, až uvi­dí­te Abraha­ma, Izáka a Jáko­ba se vše­mi pro­roky v Božím králov­ství, ale sami bu­dete vy­hnáni ven. 29 Mno­zí při­jdou od výcho­du i od zápa­du, od se­ve­ru i od jihu a bu­dou sto­lovat v Božím králov­ství. 30 A hle, něk­teří po­slední bu­dou první a něk­teří první bu­dou poslední.“ Jeruzaléme, Jeruzaléme!31 V tu chví­li za ním přiš­li nějací fa­ri­ze­ové. „O­de­jdi odsud,“ říka­li mu. „Jdi pryč, He­ro­des tě chce zabít!“ 32 Od­po­věděl jim: „Jdě­te a vy­řiď­te té lišce: Dnes i zít­ra budu vy­mítat dé­mo­ny a uz­dravovat; třetího dne skončím. 33 Dnes, zít­ra i po­zítří mu­sím pokračovat v cestě. Kde jin­de by měl pro­rok zemřít než v Je­ruzalémě? 34 Je­ruzalé­me, Je­ruzalé­me, který za­bíjíš pro­roky a ka­menuješ ty, kteří jsou k to­bě po­síláni! Ko­likrát jsem chtěl shro­máž­dit tvé dě­ti, jako slepice shro­mažďuje svá kuřa­ta pod kříd­la, ale ne­ch­tě­li jste. 35 Hle, váš dům se vám za­ne­chává pustý. Říkám vám, že mě už ne­u­vi­dí­te, dokud ne­při­jde čas, kdy řeknete: ‚Požeh­naný, jenž při­chází v Hos­po­di­nově jménu!‘“