Bible21 › Lukáš › 15

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

O ztracené ovci1 Všich­ni výběrčí daní a hříšníci ho chodíva­li po­s­lou­chat. 2 Fa­ri­ze­ové a znal­ci Písma si ale stěžova­li: „On při­jímá hříšníky a jí s nimi!“ 3 Vy­právěl jim tedy toto podo­ben­ství: 4 „Kdy­by někdo z vás měl sto ov­cí a jednu z nich by ztra­til, nene­chá těch de­va­desát devět v pustině a ne­půjde za tou ztracenou, dokud ji nena­jde? 5 Jakmi­le ji na­jde, s ra­dostí ji vez­me na ra­me­na, 6 při­jde do­mů a svo­lá přá­te­le i sou­se­dy: ‚Ra­duj­te se se mnou, ne­boť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ 7 Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší ra­dost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad de­va­desá­ti deví­ti sprave­dlivý­mi, kteří pokání nepotřebují.“ O ztracené minci8 „Kdy­by nějaká že­na mě­la deset min­cí a jednu min­ci ztra­ti­la, ne­roz­svítí lampu, ne­vy­mete dům a ne­bu­de peč­livě hledat, dokud ji nena­jde? 9 Jakmi­le ji na­jde, svo­lá pří­tel­kyně a sou­sedky: ‚Ra­duj­te se se mnou, ne­boť jsem naš­la svou ztracenou minci!‘ 10 Říkám vám, že právě tak je ra­dost před Boží­mi an­děly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“ O ztraceném synu11 Ježíš pokračoval: „Je­den člověk měl dva sy­ny. 12 Ten mladší ře­kl ot­ci: ‚O­tče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim roz­dě­lil své jmění. 13 Za pár dní mladší syn všech­no pro­dal a ode­šel do daleké země, kde svůj majetek pro­mr­hal roz­maři­lým živo­tem. 14 Když všech­no utra­til, na­stal v té zemi ve­liký hlad a on za­čal trpět nou­zi. 15 Pozdě­ji se uchy­til u jedno­ho obča­na té země a ten ho po­slal na pole pást pra­sa­ta. 16 Toužil se najíst aspoň lu­sků, které žra­la ta pra­sa­ta, ale ne­do­stával ani to. 17 Na­ko­nec přišel k sobě. Ře­kl si: ‚Ko­lik ná­deníků má u mého otce jíd­la na­zbyt, a já tu umírám hla­dy! 18 Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem pro­ti nebi i pro­ti to­bě! 19 Už si ne­za­s­loužím být po­važován za tvého sy­na. Udě­lej mě jedním ze svých nádeníků.‘ 20 A tak vstal a vy­dal se ke své­mu otci. Otec ho spatřil už z ve­liké dálky. Po­hnut sou­ci­tem při­běhl, padl mu ko­lem krku a za­sypal ho po­libky. 21 ‚Otče,‘ ře­kl syn, ‚zhřešil jsem pro­ti nebi i pro­ti to­bě. Už si ne­za­s­loužím být po­važován za tvého syna.‘ 22 Otec však naří­dil svým služebníkům: ‚Při­nes­te nej­lepší ša­ty a ob­leč­te ho. Navlékně­te mu prs­ten a obuj­te ho. 23 Přiveď­te vy­kr­mené tele a po­raz­te je. Jez­me a oslavuj­me, 24 ne­boť ten­to můj syn byl mr­tev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak za­ča­li oslavovat. 25 Starší syn byl za­tím na po­li. Když se blížil do­mů, us­lyšel hud­bu a tanec. 26 Za­vo­lal si jedno­ho ze služebníků a ptal se, co to má být. 27 Ten mu ře­kl: ‚Přišel tvůj bra­tr. Tvůj otec po­razil tučné te­le, že ho má zpátky živého a zdravého.‘ 28 Ale on se rozhněval a ani ne­ch­těl jít dovni­tř. Když za ním vy­šel jeho otec a pro­sil ho, 29 od­po­věděl mu: ‚­Podívej se, ko­lik let ti sloužím! Nikdy jsem ne­zane­dbal je­diný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy ne­dal ani kůzle, abych se po­ve­se­lil s přá­te­li. 30 Když ale přišel tenhle tvůj syn, který pro­žral tvůj majetek s děv­ka­mi, po­razil jsi pro něj vy­kr­mené tele!‘ 31 ‚Synku,‘ ře­kl otec, ‚­ty jsi stále se mnou a všech­no, co mám, je tvé. 32 Ale oslavovat a ra­dovat se bylo namístě, ne­boť ten­to tvůj bra­tr byl mr­tev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“