Bible21 › Jan › 1

Jan

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21

Prolog1 Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Bo­ha a to Slovo bylo Bůh. 2 To bylo na počátku u Bo­ha. 3 Všech­no po­vstalo skrze něja bez něj ne­po­vstalo nic, co je. 4 V něm byl živo­ta ten život byl svět­lem li­dí. 5 A to svět­lo svítí ve tměa tma je ne­po­hl­ti­la. 6 Od Boha byl po­s­lán člověk jménem Jan. 7 Přišel kvů­li svě­de­ctví, svědčit o tom Svět­le, aby všich­ni uvěři­li skrze něj. 8 On ne­byl to Svět­lo, ale přišel, aby o Svět­le vy­dal svě­de­ctví. 9 Ten­to byl to pravé Svět­lo osvěcující každého člověka při­cházejícího na svět: 10 Byl na světěa svět po­vstal skrze něj, ale svět ho ne­po­znal. 11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho ne­při­ja­li. 12 Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Boží­mi dět­mi – všem těm, kdo věří v jeho jméno. 13 Ta­koví nejsou na­ro­zeni z krve, ani z vůle tě­la, ani z vůle muže, ale z Bo­ha. 14 To Slovo se stalo těle­ma přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, ja­kou má od Otce jedno­ro­zený Syn, plný mi­losti a prav­dy. 15 Jan o něm vy­dával svě­de­ctví a vo­lal: „To­to je ten, o němž jsem ře­kl: Ten, který při­chází za mnou, je pře­de mnou, ne­boť byl dříve než já.“ 16 Z jeho plnosti jsme všich­ni přijali, a sice mi­lost za mi­lost. 17 Zákon byl vy­dán skrze Mojžíše, milost a prav­da však přiš­la skrze Mesiáše Ježíše. 18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Ot­cově náručí, ten jej vy­líčil. Hlas na poušti19 Toto je Janovo svě­de­ctví, když ži­dovští před­sta­vení po­sla­li z Je­ruzalé­ma kněze a levi­ty s otázkou: „Kdo jsi?“ 20 Ne­odmí­tl jim pří­mou od­po­věď. „Já nejsem Mesiáš,“ pro­hlásil. 21 „Kdo tedy jsi?“ ze­pta­li se ho. „Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ 22 Řek­li mu te­dy: „Kdo jsi? Ať může­me dát od­po­věď těm, kteří nás po­sla­li. Co o sobě říkáš?“ 23 Od­po­věděl jim slovy pro­roka Iza­iáše: „Jsem ‚hlas vo­lajícího na poušti: Vyrovnejte Pánovu cestu!‘“ 24 Ti vy­s­lan­ci patři­li k fa­ri­zeům. 25 Ze­pta­li se ho: „Pro­č tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“ 26 „Já křtím vodou,“ od­po­věděl Jan, „ale mezi vá­mi už po­vstal někdo, koho ne­zná­te. 27 To je ten, který při­chází po mně. Jemu nejsem ho­den ani roz­vázat řemínek sandálu.“ 28 Toto se stalo v Bet­a­nii za Jordánem, kde Jan kř­til. 29 Druhého dne Jan uvi­děl Ježíše, jak při­chází k ně­mu, a ře­kl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích svě­ta! 30 To je ten, o němž jsem ře­kl: Po mně při­chází muž, který je pře­de mnou, ne­boť byl dříve než já. 31 Já jsem ho ne­znal, ale přišel jsem křtít vodou pro­to, aby byl zje­ven Izraeli.“ 32 Jan vy­dal svě­de­ctví: „Vi­děl jsem Du­cha, jak se­stou­pil z nebe jako ho­lu­bice a zůstal na něm. 33 Já jsem ho ne­znal, ale Ten, který mě po­slal křtít vodou, mi ře­kl: ‚­Na koho spatříš se­stou­pit Du­cha a zůstat na něm, to je ten, který křtí Du­chem svatým.‘ 34 Já jsem to vi­děl a vy­dávám svě­de­ctví, že on je Boží Syn.“ Co hledáte?35 Druhého dne tam Jan znovu stál se dvě­ma ze svých učedníků. 36 Když uvi­děl Ježíše, jak pro­chází ko­lem, ře­kl: „Hle, Beránek Boží!“ 37 Jakmi­le ti dva učedníci us­lyše­li, co říká, ode­š­li za Ježíšem. 38 Ježíš se ob­rá­til a uvi­děl, jak jdou za ním. „Co hledáte?“ ze­ptal se jich. Řekli mu: „Rab­bi“ (což se překládá: Uči­te­li), „kde bydlíš?“ 39 „Po­jď­te se podívat,“ od­po­věděl jim. A tak se šli podívat, kde byd­lí, a toho dne už u něj zůsta­li. Bylo to ko­lem čtvr­té odpo­ledne. 40 Je­den z těch dvou, kteří to od Jana slyše­li a následova­li ho, byl On­dřej, bra­tr Ši­mo­na Pet­ra. 41 Ten jako první nale­zl svého bra­t­ra Ši­mo­na. Ře­kl mu: „Naš­li jsme Mesiáše!“ (což je v překla­du Kri­stus) 42 a přive­dl ho k Ježíši. Ježíš se na něj podíval a ře­kl: „­Ty jsi Ši­mon, syn Janův. Bu­deš se jmenovat Kéfa“ (což se překládá Petr). 43 Dalšího dne se Ježíš chtěl vy­dat do Ga­li­le­je. Našel Fi­lipa a ře­kl mu: „Po­jď za mnou.“ 44 (Fi­lip byl z Betsai­dy, měs­ta On­dře­jova a Pet­rova.) 45 Fi­lip našel Na­tanae­la a ře­kl mu: „Naš­li jsme to­ho, o kterém psal Mo­jžíš v Zákoně a pro­ro­ci – Ježíše, syna Josefova z Nazaretu!“ 46 „Co dob­rého může být z Nazaretu?“ opáčil Natanael. „Pojď se podívat,“ ře­kl mu Fi­lip. 47 Když Ježíš uvi­děl Na­tanae­la, jak jde k ně­mu, ře­kl o něm: „Hle, oprav­dový Iz­rae­li­ta, v němž není žádná lest!“ 48 „Odkud mě znáš?“ ze­ptal se Natanael. „Viděl jsem tě pod fíkovníkem,“ ře­kl mu Ježíš, „ještě než tě Fi­lip zavolal.“ 49 „Rabbi!“ zvo­lal Na­tanael, „­Ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!“ 50 Ježíš mu od­po­věděl: „Věříš pro­to, že jsem ti ře­kl: Vi­děl jsem tě pod fí­kovníkem? Uvi­díš ještě větší věci.“ 51 A do­dal: „A­men, amen, říkám vám: Uvi­dí­te otevřené nebe a Boží an­děly, jak vy­stu­pují a se­stu­pují na Syna člověka.“