Bible21 › Lukáš › 18

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

O vytrvalé vdově1 Vy­právěl jim také podo­ben­ství, jak je po­tře­ba stále se mod­lit a ne­vzdávat se: 2 „V jednom městě byl je­den soud­ce, který se Boha ne­bál a člověka si ne­vážil. 3 V tom městě byla také jed­na vdova. Cho­di­la za ním a říka­la: ‚Zjednej mi právo pro­ti mé­mu odpůrci!‘ 4 Dlouho se mu ne­ch­tělo, ale po­tom si ře­kl: ‚­Bo­ha se ne­bo­jím, člověka si ne­vážím, 5 ale ta vdova mi ne­dává pokoj. Zjednám jí právo, aby mi na­ko­nec ne­zniči­la pověst!‘“ 6 Teh­dy Pán ře­kl: „S­lyše­li jste, co ře­kl ten ne­sprave­dlivý soud­ce?! 7 A Bůh snad ne­zjedná právo svým vy­vo­leným, kteří k ně­mu vo­lají dnem i no­cí? Mys­lí­te, že jim bude otálet po­mo­ci? 8 Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rych­le. Až ale při­jde Syn člověka, na­jde na zemi víru?“ O farizeovi a výběrčím daní9 Také něk­terým z těch, kdo spo­léha­li na svou vlastní sprave­dlnost a ostatní­mi po­hrda­li, vy­právěl podo­ben­ství: 10 „Dva li­dé se šli do chrá­mu mod­lit; je­den byl fa­ri­ze­us a druhý výběrčí daní. 11 Fa­ri­ze­us se po­stavil a tak­to se sám pro sebe mod­lil: ‚­Bože, dě­ku­ji ti, že nejsem jako ostatní li­dé, vy­dři­du­chové, ne­sprave­dliví, cizo­ložníci, tře­ba jako tenhle výběrčí daní. 12 Po­stím se dva­krát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘ 13 Výběrčí daní zůstal úplně vza­du. Ne­od­važoval se ani vzhlédnout k ne­bi, ale bil se do prsou: ‚­Bože, smi­luj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘ 14 Říkám vám, že ten­to muž, niko­li tam­ten, ode­šel do­mů osprave­dlněn. Každý, kdo se po­vyšuje, bude ponížen, a kdo se po­nižuje, bude povýšen.“ Kdo vejde do Království15 Přináše­li k ně­mu také ne­mluvňa­ta, aby se jich do­týkal. Když to uvi­dě­li učedníci, okři­kova­li je. 16 Ježíš si je ale za­vo­lal a ře­kl: „Nech­te dě­ti při­cházet ke mně a ne­braň­te jim – vž­dyť právě ta­kovým patří Boží králov­ství! 17 Amen, říkám vám, že kdoko­li ne­při­jme Boží králov­ství jako dítě, nikdy do něj nevejde.“ 18 Teh­dy se ho je­den přední muž ze­ptal: „Dob­rý mi­s­tře, co mám udělat, abych se stal dě­dicem věčného života?“ 19 Ježíš mu ale ře­kl: „Pro­č mi říkáš dob­rý? Nikdo není dob­rý – jen je­diný, Bůh. 20 Přikázání znáš: ‚Ne­cizo­lož, ne­zabíjej, ne­kraď, ne­lži, cti svého otce i matku.‘“ 21 On od­po­věděl: „To všech­no jsem do­držoval odmalička.“ 22 „­Chybí ti jen jedno,“ ře­kl mu Ježíš, když to us­lyšel. „Pro­dej všech­no, co máš, roz­dej to chudým, a bu­deš mít poklad v ne­bi. Po­jď a násle­duj mě.“ 23 Jeho však ta slova ve­lice za­rmou­ti­la. Byl to­tiž ne­smírně bo­hatý. 24 Když Ježíš uvi­děl, jak se ve­lice za­rmou­til, ře­kl: „Jak ne­s­na­dno ve­jdou do Božího králov­ství ti, kdo mají bo­hatství! 25 To spíše pro­jde vel­bloud uchem jeh­ly než bo­háč do Božího království.“ 26 „Kdo tedy může být spasen?“ pta­li se ti, kdo to slyše­li. 27 „Co je u li­dí ne­možné, je možné u Boha,“ od­po­věděl jim. 28 „Pohleď,“ ozval se teh­dy Petr, „my jsme všech­no opusti­li a šli jsme za tebou.“ 29 „A­men, říkám vám,“ od­po­věděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bra­t­ry nebo ro­diče nebo dě­ti kvů­li Boží­mu králov­ství 30 a ne­při­jal by v tom­to ča­se mno­hem více a v na­d­cházejícím věku věčný život.“ Blížíme se k Jeruzalému31 Teh­dy vzal k sobě svých Dvanáct a ře­kl jim: „Hle, blíží­me se k Je­ruzalé­mu. Tam se na­plní všech­no, co je o Synu člověka psáno skrze pro­roky. 32 Bude vy­dán po­hanům, bude ze­směšněn, po­haněn a po­pliván. 33 Zbičují ho a za­bi­jí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“ 34 Oni však nic z toho ne­po­chopi­li. Smy­sl toho výroku jim zůstal skryt, takže ne­ro­zumě­li, o čem mluví. Pane, ať vidím!35 Když při­cházel k Je­ri­chu, je­den slepec tam seděl u ces­ty a že­bral. 36 Us­lyšel pro­cházející zástup a ptal se, co se to děje. 37 Když mu po­vědě­li, že tudy jde Ježíš Na­za­retský, 38 za­čal křičet: „Ježíši, Synu Davi­dův, smi­luj se nade mnou!“ 39 Ti, kdo šli před Ježíšem, ho na­po­mína­li, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davi­dův, smi­luj se nade mnou!“ 40 Ježíš se za­stavil a ne­chal ho k sobě přivést. Když přistou­pil, Ježíš se ho ze­ptal: 41 „Co mám pro tebe udělat?“ „Pane, ať vidím!“ zvo­lal. 42 „Prohlédni,“ ře­kl mu Ježíš. „Tvá ví­ra tě uzdravila.“ 43 A on ihned pro­hlé­dl. Po­tom šel za ním, oslavoval Boha a vše­chen lid, který to vi­děl, vzdal chválu Bo­hu.