Bible21 › Lukáš › 20

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Jakým právem1 Jedno­ho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evange­li­um, přiš­li vrch­ní kněží, znal­ci Písma a starší 2 se slovy: „Řekni nám, jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmo­cnil?! 3 Od­po­věděl jim: „Já se vás také na něco ze­ptám. Po­věz­te mi, 4 byl Janův křest z ne­be, nebo z lidí?“ 5 Za­ča­li se spo­lu do­ha­dovat: „Když řekne­me, že z ne­be, řekne nám: ‚Tak pro­č jste mu nevěřili?‘ 6 Když řekne­me, že z li­dí, vše­chen lid nás uka­menuje, pro­tože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“ 7 Na­ko­nec mu řek­li: „Ne­ví­me, odkud.“ 8 „Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ od­po­věděl jim Ježíš. O zlých vinařích9 Teh­dy se ob­rá­til k li­dem a vy­právěl jim toto podo­ben­ství: „Je­den člověk vy­sa­dil vi­nici, pro­najal ji vi­nařům a na dlouho od­cestoval. 10 V přís­lušný čas pak po­slal k těm vi­nařům služebníka, aby mu dali díl z úro­dy vi­nice. Vi­naři ho však zbi­li a po­sla­li pryč s prázdnou. 11 Po­slal tedy dalšího služebníka. I toho však zbi­li, zo­havi­li a po­sla­li pryč s prázdnou. 12 Po­slal tedy třetího, ale i toho zrani­li a vy­hna­li. 13 Na­ko­nec si pán vi­nice ře­kl: ‚Co mám dělat? Pošlu svého mi­lovaného sy­na. Snad se před ním zastydí.‘ 14 Když ho ale vi­naři uvi­dě­li, do­mlu­vi­li se spo­lu: ‚To­hle je dě­dic. Za­bi­jme ho, a dě­dictví bude naše!‘ 15 Pak ho vy­vlek­li z vi­nice ven a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vi­nice? 16 Při­jde, ty vi­naře za­hu­bí a vi­nici dá jiným.“ „To snad ne!“ zvo­la­li, jakmi­le to us­lyše­li. 17 Podíval se na ně a ře­kl: „Co tedy zna­mená to, co je psáno: ‚Kámen stavi­te­li za­vrženýstal se ka­menem úhelným‘? 18 Kdoko­li na ten ká­men padne, ten se roz­tříští. Na koho ten ká­men padne, toho rozdrtí.“ 19 Znal­ci Písma a vrch­ní kněží se ho v tu chví­li chtě­li chopit, ale bá­li se li­du. Po­zna­li to­tiž, že to podo­ben­ství vy­právěl o nich. Čí je ten obraz?20 Dali ho tedy sledovat. Po­sla­li špe­hy, kteří se mě­li tvářit jako sprave­dliví a snažit se ho chy­tit za slovo, aby ho moh­li vy­dat vládě a pravo­mo­ci řím­ského pro­kuráto­ra. 21 Ze­pta­li se ho: „­Mis­tře, ví­me, že mluvíš i učíš správně a že niko­mu ne­straníš, ale prav­divě vy­učuješ Boží cestě. 22 Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“ 23 Ježíš po­znal je­jich záludnost. Ře­kl jim: 24 „Ukaž­te mi denár. Čí nese ob­raz a nápis?“ „Císařův,“ od­po­vědě­li. 25 „­Dej­te tedy císaři, co je císařovo, a Bo­hu, co je Boží,“ ře­kl jim. 26 A tak ho ne­dokáza­li veřejně chy­tit za slovo a v úža­su nad jeho od­po­vědí zmlk­li. Bůh je Bohem živých27 Teh­dy k ně­mu přiš­li něk­teří ze sa­du­ceů (kteří po­pírají vzkříšení) a ze­pta­li se ho: 28 „­Mis­tře, Mo­jžíš nám na­psal, že když ženatý muž zemře bez­dětný, má si jeho ženu vzít jeho bra­tr, aby své­mu brat­ru zplo­dil po­tomka. 29 Bylo sedm bra­trů. První se oženil a zemřel bez­dětný. 30 Po­tom si ji vzal druhý, 31 třetí a tak dále. Všech sedm jich zemře­lo, aniž by za­ne­cha­li dě­ti. 32 Na­ko­nec pak zemře­la i ta že­na. 33 Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až při­jde vzkříšení? Vž­dyť ji mělo všech sedm!“ 34 Ježíš jim od­po­věděl: „Synové to­ho­to věku se žení a vdávají. 35 Ti, kdo bu­dou hodni do­sáhnout příštího věku a vzkříšení z mrt­vých, se už ale ženit a vdávat ne­bu­dou. 36 Také už ne­bu­dou moci zemřít – bu­dou to­tiž jako an­dělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 37 A to, že mrt­ví vstávají, ukázal už Mo­jžíš u ono­ho keře, když Hos­po­di­na na­zývá Bo­hem Abraha­ma, Bo­hem Izáka a Bo­hem Jáko­ba. 38 On pře­ce není Bo­hem mrt­vých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“ 39 „­Mis­tře, to jsi ře­kl dobře,“ po­zna­mena­li něk­teří znal­ci Písma. 40 Tam­ti už se ho to­tiž ne­od­važova­li na nic ptát. Syn, nebo Pán?41 Ježíš se jich ze­ptal: „Jak mo­hou ří­kat, že Mesiáš je Davi­dův syn? 42 Sám David říká v knize Žalmů: ‚Hospodin ře­kl mé­mu Pánu: Seď po mé pravici, 43 než ti tvé ne­přá­te­lek no­hám položím.‘ 44 Když ho tedy David na­zývá Pánem, jak to může být jeho syn?“ 45 Pře­de vše­mi lid­mi pak ře­kl svým učedníkům: 46 „­Dej­te si po­zor na znal­ce Písma, kteří rá­di chodí ve slavnostních pláštích, mi­lu­jí zdra­vení na tržištích, přední seda­dla ve shro­mážděních a čestná mís­ta na večeřích 47 a kteří vy­jídají vdov­ské domy pod zá­minkou dlouhých mod­li­teb. Ta­kové čeká nej­těžší trest!“