Bible21Lukáš14

Lukáš

Kdo se ponižuje, bude povýšen1 Jednou, když v so­bo­tu přišel jíst do domu jedno­ho z předních fa­ri­zeů, peč­livě ho sledova­li. 2 A hle, pří­mo před ním seděl člověk po­stižený vodna­telností. 3 Ježíš se přítomných znal­ců Záko­na a fa­ri­zeů ze­ptal: „S­mí se v so­bo­tu uz­dravovat, nebo ne?“ 4 Mlče­li, a tak ho vzal, uz­dravil a pro­pustil. 5 Po­tom se jich ze­ptal: „Kdy­by něko­mu z vás v so­botní den spa­dl syn ane­bo vůl do stud­ny, copak bys­te ho hned nevytáhli?“ 6 Ne­zmoh­li se na žádnou od­po­věď. 7 Když si vši­ml, jak si hosté vy­bírají přední mís­ta, vy­právěl jim toto podo­ben­ství: 8 „Když jsi po­zván na svat­bu, ne­se­dej si na přední místo, ne­boť mohl být po­zván někdo váženější než ty. 9 Teh­dy by přišel váš hosti­tel a ře­kl ti: ‚U­volni mu místo.‘ S ostu­dou by sis pak sedl úplně vza­du. 10 Když jsi po­zván, radě­ji si jdi sednout někam do­za­du. Tvůj hosti­tel pak může při­jít a říci ti: ‚Po­jď do­pře­du, příteli.‘ Tak bu­deš po­ctěn před oči­ma všech hostů. 11 Každý, kdo se po­vyšuje, bude ponížen, a kdo se po­nižuje, bude povýšen.“ 12 Po­tom se ob­rá­til ke své­mu hosti­te­li: „Když pořádáš oběd nebo večeři, ne­z­vi své přá­te­le, bra­t­ry, příbuzné ani bo­haté sou­se­dy. Moh­li by to­tiž na oplátku zase po­zvat te­be. 13 Když pořádáš hosti­nu, radě­ji po­z­vi chudé, chro­mé, zmrzačené a slepé. 14 Blaze to­bě, ne­boť ti ne­mají čím odpla­tit, ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ Kdo bude hodovat v Království15 Když to us­lyšel je­den z hostů, ře­kl mu: „Blaze to­mu, kdo bude hodovat v Božím království.“ 16 Ježíš od­po­věděl: „Je­den člověk vy­stro­jil ve­likou večeři a po­zval mno­ho hostů. 17 V čas večeře pak po­slal svého sluhu, aby po­zvaným ře­kl: ‚Po­jď­te, vše už je připraveno.‘ 18 Všich­ni se ale je­den jako druhý za­ča­li vy­mlou­vat. První ře­kl: ‚Kou­pil jsem pole a mu­sím se na ně jít podívat. Pro­sím tě, omluv mě.‘ 19 Druhý ře­kl: ‚Kou­pil jsem pět párů vo­lů a jdu je vy­zkoušet. Pro­sím tě, omluv mě.‘ 20 Další ře­kl: ‚Oženil jsem se, a pro­to ne­mo­hu přijít.‘ 21 Sluha se tedy vrá­til a vy­ří­dil to své­mu pánovi. Hos­podář se rozhněval. ‚Vyjdi rych­le do ulic a uliček,‘ ře­kl sluhovi. ‚Přiveď sem chudé, chro­mé, zmrzačené a slepé.‘ 22 Sluha se vrá­til se slovy: ‚Pane, stalo se, jak jsi přikázal, a ještě je místo.‘ 23 Pán teh­dy sluhovi po­ručil: ‚Vyjdi na ces­ty a mezi plo­ty a při­nuť lidi při­jít, ať je můj dům plný. 24 Říkám vám, že nikdo z původně po­zvaných ne­oku­sí mou večeři!‘“ Spočítej náklad25 Šly s ním ve­liké zástu­py li­dí. Ježíš se ob­rá­til a ře­kl jim: 26 „Kdo chce při­jít ke mně, ale ne­přestane lpět na svém otci a mat­ce, ženě a dě­tech, bra­t­rech a se­strách, a dokon­ce na vlastním živo­tě, nemůže být mým učedníkem. 27 Kdo není ocho­ten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem. 28 Když někdo z vás bude chtít po­stavit věž, ne­sedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení? 29 Ji­nak, kdy­by po­ložil zákla­dy, ale ne­mohl stav­bu dokončit, všich­ni oko­lo by se mu po­smíva­li: 30 ‚­Tenhle člověk za­čal stavět a ne­mohl to dokončit!‘ 31 Ane­bo když nějaký král po­táh­ne do boje pro­ti jiné­mu, ne­sedne si nejdříve, aby se po­ra­dil, zda může s deseti tisíci če­lit to­mu, kdo pro­ti ně­mu táh­ne s dvaceti tisíci? 32 Ji­nak to­tiž k ně­mu pošle po­sel­stvo, dokud bude ještě dale­ko, a bude vy­jednávat o mí­ru. 33 Tak tedy žádný z vás, kdo se ne­zřekne vše­ho, co má, nemůže být mým učedníkem. 34 Sůl je dob­rá. Kdy­by však i sůl ztra­ti­la svou chuť, čím se zas oso­lí? 35 Ne­hodí se do země ani do hno­je; mu­sí se vy­ho­dit. Kdo má uši k slyšení, slyš.“

Bible21Lukáš14

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček