Bible21 › Lukáš › 9

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Nic si s sebou neberte1 Ježíš pak svo­lal svých Dvanáct, dal jim sílu a moc vy­hánět všech­ny dé­mo­ny a uz­dravovat ne­mo­ci 2 a po­slal je ohlašovat Boží králov­ství a uz­dravovat ne­mo­cné. 3 Ře­kl jim: „Nic si na tu ces­tu ne­ber­te: ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze; ne­ber­te si ani náhradní koši­le. 4 Do kteréhoko­li domu ve­jdete, zůstaň­te tam a od­tud zas jdě­te dál. 5 Kde­ko­li by vás ne­při­ja­li, vy­jdě­te z toho měs­ta a setřes­te si prach z no­hou na svě­de­ctví pro­ti nim.“ 6 A tak vy­š­li a cho­di­li po okolních ves­nicích. Káza­li evange­li­um a všu­de uz­dravova­li. 7 Když se o všem, co se dělo, do­sle­chl i tet­rar­cha He­ro­des, ne­věděl, co si má mys­let. Něk­teří říka­li: „Jan vstal z mrtvých,“ 8 jiní, že prý se zjevil Eliáš, a další, že vstal je­den z dávných pro­roků. 9 „Ja­na jsem sťal,“ říkal si He­ro­des. „Kdo to tedy je, že o něm slyším ta­kové věci?“ A toužil se s ním setkat. Pět chlebů a dvě ryby10 Apošto­lové se po­tom vrá­ti­li za Ježíšem a vy­právě­li mu, co všech­no děla­li. Teh­dy je vzal s se­bou a ode­šel s nimi do ústraní po­blíž měs­ta jménem Betsai­da. 11 Jakmi­le se to do­zvěděly zástu­py, vy­daly se za ním. Při­jal je te­dy, vy­právěl jim o Božím králov­ství a uz­dravoval ty, kdo po­tře­bova­li uz­dravit. 12 Když se za­čalo chý­lit k veče­ru, přišlo za ním jeho Dvanáct. „Pro­pu­sť ten zástup,“ řek­li mu. „Ať se ro­ze­jdou do okolních ves­nic a statků a na­jdou si tam no­cleh a stravu, pro­tože tady jsme v pustině.“ 13 Od­po­věděl jim: „Vy jim dej­te najíst.“ „Nemáme víc než pět chle­bů a dvě ryby,“ namít­li. „Ledaže bychom šli a všem těm li­dem jídlo koupili.“ 14 (Jen mužů tam bylo ko­lem pě­ti tisíc. ) je ve sku­pinách asi po padesáti,“ ře­kl Ježíš učedníkům. 15 Když to uděla­li a všech­ny po­sa­di­li, 16 vzal těch pět chle­bů a dvě ry­by, vzhlé­dl k ne­bi, požeh­nal je, lá­mal a dával svým učedníkům, aby je předkláda­li zástu­pu. 17 Všich­ni se naje­dli do sytosti a se­bralo se ještě dvanáct košů nalá­maných kous­ků, které jim zbyly. Boží Mesiáš18 Jednou, když se ode­šel mod­lit do ústraní, ze­ptal se přítomných učedníků: „Za koho mě mají zástupy?“ 19 „Něk­teří za Jana Křtitele,“ od­po­vědě­li, „­jiní za Eliáše a další ří­kají, že vstal je­den z dávných proroků.“ 20 „A za koho mě má­te vy?“ ze­ptal se. „Za Božího Mesiáše!“ od­po­věděl mu Petr. 21 Teh­dy je přísně na­po­menul, aby to niko­mu neříka­li. 22 Po­věděl jim: „Syn člověka mu­sí mno­ho vy­trpět a být za­vržen starší­mi, vrch­ní­mi kněží­mi i znal­ci Písma, být za­bit a třetího dne vstát z mrtvých.“ 23 Všem pak ře­kl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám se­be, bere svůj kříž každý den a násle­duje mne. 24 Kdoko­li by si chtěl za­chránit život, ztratí jej, ale kdoko­li by ztra­til svůj život pro mě, ten jej za­chrání. 25 Co je člověku platné, kdy­by zís­kal ce­lý svět, ale sám sebe ztra­til nebo sám sobě uško­dil? 26 Kdoko­li by se styděl za mě a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až při­jde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých an­dělů. 27 Říkám vám po­prav­dě: Něk­teří z těch, kdo tu sto­jí, roz­hodně ne­za­ku­sí smrt, dokud ne­spatří Boží království.“ Ježíš, Mojžíš a Eliáš28 Asi po týdnu vzal k sobě Pet­ra, Ja­ku­ba a Jana a vy­stou­pil na ho­ru, aby se mod­lil. 29 Za­tím­co se mod­lil, změnil se vzhled jeho tváře, jeho oděv zbě­lel a rozzářil se. 30 A hle, mlu­vi­li s ním dva muži. Byli to Mo­jžíš a Eliáš, 31 kteří se ukáza­li ve slávě a mlu­vi­li o jeho od­cho­du, k ně­muž mělo do­jít v Je­ruzalémě. 32 Petr a jeho druhové však byli pře­moženi spánkem. Jakmi­le se pro­bu­di­li, uvi­dě­li jeho slávu a ty dva muže po jeho boku. 33 Když se od něj za­ča­li vzdalovat, Petr Ježíše os­lovil: „­Mis­tře, dobře, že jsme tu! Udělá­me tu tři stánky – je­den to­bě, je­den Mo­jžíšovi a je­den Eliášovi.“ Ne­věděl ale, co říká. 34 Než to doře­kl, ob­jevil se ob­lak a za­ha­lil je. Když se ocit­li v tom ob­la­ku, do­sta­li strach. 35 Z ob­la­ku se ozval hlas: „To­to je můj Syn, můj Vy­vo­lený. Toho poslouchejte.“ 36 Když ten hlas do­zněl, naš­li tam jen sa­motného Ježíše. Zůsta­li zti­cha a v těch dnech niko­mu ne­pro­zra­di­li, co vi­dě­li. Jak dlouho budu s vámi?37 Když pak druhý den se­stou­pi­li z ho­ry, vy­š­la mu na­pro­ti velká spous­ta li­dí. 38 Vtom je­den muž z davu vy­kři­kl: „­Mis­tře, pro­sím tě, smi­luj se nad mým synem – mám jenom je­ho! 39 Náhle ho na­padá zlý duch a zniče­ho­nic za­čne křičet. Zmítá jím, až má pěnu u úst. Sotva ho kdy opouští a hroz­ně ho trápí. 40 Pro­sil jsem tvé učedníky, aby ho vy­hna­li, ale nemohli!“ 41 „Vy ne­věřící a zvrácené pokolení!“ zvo­lal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu s vá­mi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“ 42 Než k ně­mu došel, dé­mon ho po­razil a za­čal jím zmítat. Ježíš okři­kl nečis­tého du­cha, uz­dravil chlap­ce a vrá­til ho jeho ot­ci. 43 Všich­ni byli ohro­meni Boží velkolepostí. Zatímco všich­ni žas­li nad vším, co udělal, Ježíš se ob­rá­til ke svým učedníkům: 44 „Dobře si pa­ma­tuj­te tato slova: Syn člověka bude vy­dán do lid­ských rukou.“ 45 Oni však ten výrok ne­po­chopi­li. Jeho smy­sl jim zůstal skryt, takže mu ne­ro­zumě­li, ale bá­li se ho ze­ptat. Kdo je největší46 Teh­dy mezi nimi vy­vsta­la otáz­ka, kdo z nich je nej­větší. 47 Když Ježíš vi­děl, jaké myšlenky mají v srd­ci, vzal dítě, po­stavil je ve­dle sebe 48 a ře­kl jim: „Kdoko­li při­jme ta­kové dítě v mém jménu, při­jímá mne, a kdoko­li při­jme mne, při­jímá To­ho, který mě po­slal. Kdo je to­tiž mezi vá­mi ze všech nejmenší, ten bude veliký.“ 49 „Mistře,“ ře­kl mu na to Jan, „vi­dě­li jsme něko­ho, jak ve tvém jménu vy­mítá dé­mo­ny, a bráni­li jsme mu, pro­tože ne­chodí s námi.“ 50 „Ne­braň­te mu,“ od­po­věděl Ježíš. „Kdo není pro­ti nám, je s námi.“ Vzhůru do Jeruzaléma51 Když se za­čal blížit čas, kdy měl být vzat vzhů­ru, pevně se roz­ho­dl k cestě do Je­ruzalé­ma. 52 Vy­s­lal před se­bou po­s­ly a ti šli na­před do jedné sa­mařské ves­nice, aby pro něj vše připravi­li. 53 Místní ho ale ne­při­ja­li, pro­tože byl roz­hodnut jít do Je­ruzalé­ma. 54 Když to vi­dě­li učedníci Ja­kub a Jan, navrh­li: „Pane, má­me přivo­lat oheň z ne­be, aby je pohltil?“ 55 Ježíš se však ob­rá­til a okři­kl je. 56 Šli tedy do jiné ves­nice. 57 Cestou mu někdo ře­kl: „Bu­du tě následovat, kamko­li půjdeš.“ 58 Ježíš mu od­po­věděl: „­Lišky mají dou­pa­ta a ptáci hníz­da, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ 59 Jiného vy­zval: „Po­jď za mnou!“ On ale ře­kl: „Pane, dovol, ať nejdřív ode­jdu a po­chovám svého otce.“ 60 Ježíš mu od­po­věděl: „Nech mrt­vé, ať po­chovávají své mrt­vé; ty po­jď roz­hlašovat Boží království!“ 61 Další mu ře­kl: „Pane, půjdu za te­bou, ale dovol, ať se na­před roz­loučím se vše­mi doma.“ 62 Ježíš mu od­po­věděl: „Kdo se chopí pluhu a ohlíží se zpátky, ne­hodí se pro Boží království.“