Bible21Lukáš1

Kde kúpiť Bibliu

Tla­če­nú ver­ziu
naj­aktuál­nej­šie­ho čes­ké­ho
pre­kla­du Biblie 21. sto­ro­čia
kú­pi­te napr.:
tu, tu alebo tu

Lukáš

1 Už mno­zí se poku­si­li sepsat vy­právění o věcech, které se mezi ná­mi udály, 2 tak jak nám je předa­li ti, kdo byli od počátku oči­tý­mi svědky a služebníky Slova. 3 I já jsem se pro­to roz­ho­dl po pořádku ti o tom na­psat, vznešený Te­ofi­le, ne­boť jsem to všech­no znovu peč­livě pro­zkou­mal, 4 abys po­znal, jak spo­leh­livé je učení, které jsi při­jal. Radostná novina5 Za dnů jud­ského krále He­roda byl je­den kněz, jménem Za­cha­ri­áš, z Abiášova kněžského od­dílu. Jeho manželka byla z dcer Áro­nových a jmenova­la se Alžbě­ta. 6 Ačko­li byli oba v Božích očích sprave­dliví a ži­li bez­úhonně pod­le všech Hos­po­di­nových přikázání a us­tano­vení, 7 nemě­li dítě. Alžbě­ta byla ne­plodná a oba už byli v pokroči­lém věku. 8 Jednou, když přiš­la řa­da na jeho od­díl, Za­cha­ri­áš ko­nal před Bo­hem kněžs­kou službu. 9 Pod­le zvyku kněžského úřa­du na něj padl los, aby vešel do Hos­po­di­nova chrá­mu a obětoval ka­di­dlo. 10 V ča­se za­palování ka­di­dla se venku sešlo ve­liké množství li­dí k mod­lit­bě. 11 Vtom se Za­cha­ri­ášovi ukázal Hos­po­dinův an­děl; stál vpravo od ka­di­dlového ol­táře. 12 Když ho Za­cha­ri­áš spatřil, byl ohro­men a pře­možen stra­chem. 13 An­děl mu však ře­kl: „Ne­boj se, Za­cha­ri­áši! Tvá pros­ba byla vy­s­lyše­na. Tvá manželka Alžbě­ta ti po­rodí syna a dáš mu jméno Jan. 14 Bu­deš se z toho ra­dovat a ve­se­lit a z jeho na­ro­zení bu­dou mít ra­dost mno­zí, 15 ne­boť bude v Hos­po­di­nových očích ve­liký. Ne­bu­de pít víno ani opojný nápoj a už z lů­na své matky bude na­plněn Du­chem svatým. 16 Mno­hé ze synů Iz­rae­le ob­rátí k Hos­po­di­nu, je­jich Bo­hu. 17 Před jeho tváří půjde v du­chu a moci Eliášově, aby ob­rá­til srd­ce ot­ců k synům a ne­po­volné k moud­rosti sprave­dlivých, aby při­chys­tal Pánu připra­vený lid.“ 18 „­Pod­le če­ho to poznám?“ ze­ptal se an­dě­la Za­cha­ri­áš. „Vž­dyť jsem stařec! I moje manželka je v pokroči­lém věku.“ 19 An­děl mu od­po­věděl: „Já jsem Gab­ri­el, který sto­jí před Boží tváří! Byl jsem po­s­lán, abych k to­bě pro­mlu­vil a ozná­mil ti tu ra­dostnou novi­nu. 20 Pro­tože jsi ne­u­věřil mým slovům, která se ve svůj čas na­plní, hle, bu­deš němý a ne­pro­mluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“ 21 Li­dé za­tím če­ka­li na Za­cha­ri­áše a divi­li se, že se tak dlouho zdržuje v chrá­mu. 22 Když ko­nečně vy­šel, ne­mohl s nimi mlu­vit, a tak po­zna­li, že mu­sel mít v chrá­mu vi­dění. Zůstával to­tiž němý a do­ro­zumíval se s nimi po­sunky. 23 Po uplynutí své tý­denní služ­by se pak vrá­til do­mů. 24 Jeho manželka Alžbě­ta za­ne­dlouho poča­la, ale pět měsíců to ta­ji­la. Říka­la si: 25 „Tak­to se ke mně za­choval Hos­po­din – přišel čas, kdy na mě po­hlé­dl a zbavil mě veřejné pohany!“ Nic není nemožné26 Když byla Alžbě­ta v šestém měsíci, po­slal Bůh an­dě­la Gab­ri­e­la do ga­li­lej­ského měs­ta jménem Na­za­ret 27 k panně za­snou­bené muži jménem Josef, z domu Davi­dova. Ta pan­na se jmenova­la Ma­rie. 28 Když k ní přišel, ře­kl: „Z­dravím tě, mi­lostí ob­dařená, Hos­po­din s tebou!“ 29 Ta slova ji roz­ruši­la. Co to bylo za pozdrav? přemýš­le­la. 30 An­děl jí ale ře­kl: „Ne­boj se, Ma­rie, vž­dyť jsi nalez­la mi­lost u Bo­ha! 31 Hle, počneš, po­rodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Bude ve­liký, bude na­zýván Synem Nej­vyššího a Hos­po­din, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davi­da. 33 Bude navěky kralovat nad do­mem Jáko­bovým a jeho kralování bude bez konce.“ 34 „Jak se to stane?“ ze­pta­la se Ma­rie an­dě­la. „Vž­dyť jsem ještě ne­po­zna­la muže.“ 35 „Se­stoupí na tebe Duch svatý a za­stíní tě moc Nejvyššího,“ od­po­věděl jí an­děl. „To svaté dítě, které se na­rodí, pro­to bude na­zýváno Syn Boží. 36 A hle, tvá příbuzná Alžbě­ta, o níž se říkalo, že je ne­plodná, i ona přes své stáří poča­la syna a je v šestém měsíci. 37 U Boha pře­ce není nic nemožné.“ 38 Ma­rie řek­la: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane pod­le tvého slova!“ Teh­dy od ní an­děl ode­šel. Má duše velebí Hospodina39 V těch dnech pak Ma­rie vsta­la a spěšně ode­š­la do hor, do měs­ta Ju­dova. 40 Veš­la do Za­cha­ri­ášova domu a pozdravi­la Alžbě­tu. 41 Jakmi­le Alžbě­ta us­lyše­la Ma­ri­in pozdrav, děťátko v jejím lůnu po­skoči­lo. Alžbě­ta byla na­plně­na Du­chem svatým 42 a hla­si­tě zvo­la­la: „Požeh­naná jsi mezi žena­mi a požeh­naný plod tvého lů­na! 43 Jaká čest, že ke mně přiš­la matka mého Pá­na! 44 Hle, jakmi­le tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu po­skoči­lo ra­dostí. 45 Blaze té, která uvěři­la, ne­boť se na­plní, co jí Hos­po­din slíbil.“ 46 Ma­rie na to řekla: „Má duše ve­le­bí Hos­po­di­na 47 a můj duch jásá v Bo­hu, mém Spa­si­te­li, 48 ne­boť si vši­ml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všech­na poko­leníbu­dou vy­právět o mé blaženosti, 49 ne­boť mi uči­nil ve­liké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté 50 a jeho mi­lo­sr­den­ství k těm, kdo jej ctí, trvá od poko­lení do poko­lení. 51 Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srd­ci pyšné myšlenky. 52 Mo­cné svr­hl z trůnůa ponížené po­výšil. 53 Hla­dové na­sy­til dob­rý­mi věc­mia bo­haté pro­pustil s prázdnou. 54 Ujal se Iz­rae­le, svého služebníka; pamatoval na mi­lo­sr­den­ství – 55 jak za­s­lí­bil našim ot­cům – vůči Abraha­movi a jeho se­meni až navěky.“ 56 Ma­rie pak u ní zůsta­la asi tři měsíce a po­tom se vrá­ti­la do­mů. Janovo narození57 Alžbětě se teh­dy na­plnil čas k po­ro­du a po­ro­di­la sy­na. 58 Když její sou­sedé a příbuzní us­lyše­li, jak jí Hos­po­din pro­kázal své ve­liké mi­lo­sr­den­ství, ra­dova­li se spo­lu s ní. 59 Os­mého dne, když přiš­li dítě obřezat, chtě­li mu dát jméno pod­le jeho ot­ce, Za­cha­ri­áš. 60 Jeho matka jim na to řek­la: „Ne, bude se jmenovat Jan.“ 61 Namít­li jí: „Vž­dyť se tak ve tvém příbu­zen­stvu nikdo nejmenuje!“ 62 Pta­li se tedy po­sunky jeho ot­ce, jak by ho chtěl po­jmenovat. 63 Požádal o tabulku a na­psal: „Jmenuje se Jan.“ Všich­ni se po­divi­li 64 a vtom se mu otevře­la ús­ta, roz­vázal se mu jazyk a on dob­rořečil Bo­hu. 65 Na všech­ny je­jich sou­se­dy přiš­la bázeň a li­dé si o tom všem po­vída­li po ce­lých jud­ských horách. 66 Všich­ni, kdo o tom slyše­li, si to uchováva­li v srd­ci a říka­li: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hos­po­di­nova byla s ním. 67 Jeho otec Za­cha­ri­áš byl na­plněn Du­chem svatým a pro­ro­koval: 68 „Požeh­nán buď Hos­po­din, Bůh Izraele, neboť navštívil a vy­kou­pil svůj lid! 69 Vy­z­dvi­hl nám roh spásyv do­mě svého služebníka Davi­da, 70 jak to sli­boval ús­ty svých svatých proroků, kteří byli už od věků. 71 Spa­sil nás od našich ne­přá­te­la z ruky všech, kdo nás nenávi­dí. 72 Pro­kázal mi­lo­sr­den­ství našim ot­ců­ma vzpo­menul na svou sva­tou smlou­vu – 73 na přísahu, kte­rou dal naše­mu otci Abraha­movi, 74 že nás vy­svo­bodí z ruky nepřátel, abychom beze stra­chu slouži­li jemu 75 ve sva­tosti a sprave­dlnosti před jeho tvářípo všech­ny dny svého živo­ta. 76 A ty, dítě, bu­deš na­zváno pro­rokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho ces­ty, 77 dát jeho lidu po­znat spa­senív odpuštění je­jich hříchů 78 pro niterné mi­lo­sr­den­ství naše­ho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shů­ry, 79 aby se ukázal byd­lícím v temno­tě a stínu smrtia přive­dl naše nohy na ces­tu pokoje.“ 80 Chlapec pak ros­tl a sí­lil v du­chu a žil na pouš­ti až do dne, kdy vy­stou­pil před Iz­rael.

Bible21Lukáš1

Překlad „Bible21Klikněte pro další prěklady

Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s.
Použité s láskavým zvolením vydavateľa. Všetky práva vyhradené.

Bible21, King James Version, Ekumenický, Evanjelický, Roháček