Bible21 › Lukáš › 16

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

O nepoctivém správci1 Ježíš ře­kl učedníkům: „Byl je­den bo­hatý člověk, který za­městnával správ­ce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. 2 Za­vo­lal ho tedy a ře­kl mu: ‚Co to o to­bě slyším? Slož úč­ty ze svého počínání, ne­boť bu­deš propuštěn.‘ 3 Správ­ce si ře­kl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán pro­pustí? Kopat ne­mo­hu, že­brat se stydím… 4 Už vím, co udělám, aby mě li­dé při­ja­li do svých do­mů, až budu propuštěn!‘ 5 Jedno­ho po druhém si pak za­vo­lal všech­ny dlužníky svého pá­na. Prvního se ze­ptal: ‚Ko­lik dlužíš mé­mu pánu?‘ 6 ‚Sto sudů oleje,‘ od­po­věděl dlužník. Ře­kl mu: ‚Z­de je tvůj úpis – rych­le si sedni a na­piš padesát.‘ 7 Dalšího se ze­ptal: ‚A ko­lik dlužíš ty?‘ ‚Sto měr pšenice,‘ od­po­věděl. Ře­kl mu: ‚Z­de je tvůj úpis – na­piš osmdesát.‘ 8 A jeho pán ocenil, že si ten ne­po­ctivý správ­ce počínal chytře! Synové svě­ta to­tiž bývají ve svých věcech chytřejší než synové svět­la. 9 Říkám vám te­dy: I špi­navý­mi penězi, které po­mi­nou, si můžete dělat přá­te­le, abys­te byli při­ja­ti do věčných příbytků. 10 Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je ne­po­ctivý v nejmenším, je ne­po­ctivý i ve velkém. 11 Když jste ne­by­li věrní v za­cházení se špi­navý­mi penězi, kdo vám svěří oprav­dové bo­hatství? 12 A když jste ne­by­li věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše? 13 Žádný sluha nemůže sloužit dvě­ma pánům. Buď bude jedno­ho nenávi­dět a druhého mi­lovat, nebo se bude jedno­ho držet a tím druhým po­hrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“ 14 Ale to všech­no slyše­li i fa­ri­ze­ové. Mě­li rá­di peníze, a tak se mu vy­smíva­li. 15 Ježíš jim ale ře­kl: „Vy chcete před lid­mi vy­pa­dat sprave­dlivě, ale Bůh zná vaše srd­ce. Co je u li­dí vznešené, je v Božích očích ohavnost! 16 Až do Jana tu byl Zákon a Pro­ro­ci; od té doby se káže Boží králov­ství a každý se do něj násilně tlačí. 17 Spíše však po­mi­ne nebe a země, než aby přesta­la pla­tit je­diná čárka Záko­na! 18 Každý, kdo za­pudí svou manželku a vez­me si ji­nou, cizo­loží; také ten, kdo si bere za­pu­zenou, cizoloží.“ O boháči a Lazarovi19 „Byl je­den bo­hatý člověk, ob­lékal se do purpu­ru a kmen­tu a každého dne skvěle hodoval. 20 Byl také je­den že­brák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů 21 a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze sto­lu toho bo­háče. Dokon­ce i psi při­cháze­li a líza­li mu vře­dy. 22 Jedno­ho dne ten že­brák zemřel a an­dělé ho odnes­li do Abraha­mova náručí. Zemřel i onen bo­háč a byl po­hřben. 23 Když v pekle po­zve­dl v mukách oči, spatřil v dál­ce Abraha­ma a Laza­ra v jeho náručí. 24 ‚O­tče Abrahame,‘ zvo­lal bo­háč, ‚s­mi­luj se nade mnou! Poš­li Laza­ra, ať smočí ko­neček prs­tu ve vodě a svlaží mi jazyk, vž­dyť tu v tom pla­meni hroz­ně trpím!‘ 25 ‚Synu,‘ od­po­věděl Abraham, ‚vzpo­meň si, že sis v živo­tě užil dob­rých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká po­těšení, ale tebe trápení. 26 Navíc mezi ná­mi a vá­mi zeje ve­liká pro­past, aby ti, kdo by si přá­li přejít od­sud k vám nebo se snaži­li do­stat od­tam­tud k nám, nemohli.‘ 27 On na to ře­kl: ‚Pro­sím tě, otče, poš­li ho tedy do mého ot­cov­ského do­mu. 28 Mám pět bra­trů – ať je va­ruje, aby i oni ne­přiš­li do to­ho­to mís­ta muk!‘ 29 ‚­Mají Mo­jžíše a Proroky,‘ ře­kl Abraham. ‚Ať po­s­lou­chají je!‘ 30 ‚To ne, otče Abrahame,‘ bo­háč na to. ‚Kdy­by k nim ale přišel někdo z mrt­vých, či­ni­li by pokání.‘ 31 On mu ale ře­kl: ‚Když ne­po­s­lou­chají Mo­jžíše a Pro­roky, ne­přesvědčí je, ani kdy­by někdo vstal z mrtvých.‘“