Bible21 › Lukáš › 6

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Pán soboty1 V so­bo­tu se při­ho­di­lo, že pro­cházel obilným po­lem. Jeho učedníci tr­ha­li kla­sy, ruka­ma je mnu­li a jedli. 2 Něk­teří z fa­ri­zeů jim ale řek­li: „Jak to, že dělá­te, co se v so­bo­tu nesmí?“ 3 Ježíš jim od­po­věděl: „Copak jste nečet­li, co udělal David, když měl se svý­mi muži hlad? 4 Jak vešel do Božího domu a vzal po­svátné chle­by pře­dložení, které ne­smí jíst nikdo kro­mě sa­motných kněží, a jedl a dal i svým mužům?“ 5 Po­tom do­dal: „Syn člověka je pánem i nad sobotou.“ 6 V ji­nou so­bo­tu pak vešel do syna­go­gy a učil. Byl tu je­den člověk s ochrnutou pravou ru­kou. 7 Znal­ci Písma a fa­ri­ze­ové dáva­li po­zor, zda Ježíš bude v so­bo­tu uz­dravovat, aby ho mě­li za co obžalovat. 8 On ale znal je­jich myšlenky, a tak tomu muži s uschlou ru­kou ře­kl: „Vstaň a po­stav se doprostřed.“ Vstal tedy a po­stavil se tam. 9 „­Na něco se vás zeptám,“ ře­kl jim Ježíš. „S­mí se v so­bo­tu ko­nat dob­ro, nebo zlo? Za­chránit život, nebo zničit?“ 10 Po­tom se po nich všech roz­hlé­dl a ře­kl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ A když to udělal, jeho ruka byla uz­dra­vená. 11 Vzte­ky bez sebe se tedy za­ča­li do­mlou­vat, co s Ježíšem pro­vést. Dvanáct apoštolů12 V těch dnech pak vy­stou­pil na ho­ru, aby se mod­lil. Ce­lou noc strávil v mod­lit­bě k Bo­hu, 13 a když se ro­ze­dni­lo, za­vo­lal své učedníky. Vy­bral z nich dvanáct a na­zval je apošto­ly: 14 Ši­mo­na (které­mu dal jméno Petr), On­dře­je (je­ho bra­t­ra), Ja­ku­ba, Ja­na, Fi­lipa, Bar­to­lo­měje, 15 Ma­touše, To­máše, Ja­ku­ba Alfe­ova, Ši­mo­na zvaného Zélot, 16 Judu Ja­ku­bova a Ji­dáše Iška­ri­o­tského, který se stal zrád­cem. Blaze vám, běda vám17 S tě­mi se­stou­pil z hory a stanul na pláni, kde če­kalo množství jeho učedníků a ve­liká spous­ta li­dí z ce­lého Jud­s­ka, z Je­ruzalé­ma i z pří­mořského Tý­ru a Si­do­nu. 18 Ti přiš­li, aby ho slyše­li a ne­cha­li se uz­dravit ze svých ne­duhů. Také ti, kdo byli trápeni nečis­tý­mi du­chy, byli uz­dravováni. 19 Každý v davu se ho snažil do­tknout, ne­boť z něj vy­cháze­la moc a všech­ny uz­dravova­la. 20 Ježíš se roz­hlé­dl po svých učednících a řekl: „Blaze vám chudým, neboť vám patří Boží králov­ství. 21 Blaze vám, kteří teď hladovíte, neboť bu­dete nasyceni. Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se bu­dete smát. 22 Blaze vám, když vás bu­dou li­dé nenávi­dět a když vás vy­ob­cují a po­tupí a vaše jméno za­vrh­nou jako zlé kvů­li Synu člověka. 23 V ten den se ra­duj­te a jásej­te, ne­boť hle, vaše odpla­ta v nebi je ve­liká! Stejně se to­tiž chova­li je­jich ot­cové k pro­rokům. 24 Ale běda vám bohatým, neboť už má­te své po­těšení. 25 Běda vám, kteří jste nasyceni, neboť bu­dete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť bu­dete truch­lit a naří­kat. 26 Běda vám, když o vás bu­dou všich­ni li­dé mlu­vit dobře. Stejně se to­tiž chova­li je­jich ot­cové k falešným prorokům.“ Milujte své nepřátele27 „Vám, kteří slyší­te, však říkám: Mi­lu­j­te své ne­přá­te­le! Buď­te dobří k těm, kdo vás nenávi­dí, 28 žeh­nej­te těm, kdo vás pro­klínají, a mod­lete se za ty, kdo vás po­mlou­vají. 29 To­mu, kdo tě bije do tváře, na­stav také druhou a to­mu, kdo ti bere plášť, ne­braň vzít ani koši­li. 30 Každé­mu, kdo tě pro­sí, dej a od to­ho, kdo si bere tvé věci, je nežá­dej zpět. 31 Chovej­te se k li­dem tak, jak chcete, aby se oni chova­li k vám. 32 Když mi­lu­jete ty, kdo mi­lu­jí vás, jaká je to zás­luha? I hříšníci pře­ce mi­lu­jí ty, kdo mi­lu­jí je. 33 Chová­te-li se dobře k těm, kdo se chovají dobře k vám, jaká je to zás­luha? To­též pře­ce dělají i hříšníci. 34 Půjčujete-li těm, od ni­chž očekává­te, že vám to vrátí, jaká je to zás­luha? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to­též do­sta­li zpět. 35 Vy však mi­lu­j­te své ne­přá­te­le a buď­te k nim dobří; půjčuj­te a ne­očekávej­te nic zpět. Teh­dy bude vaše odpla­ta ve­liká a bu­dete synové Nej­vyššího, ne­boť on je las­kavý i k ne­vděčným a zlým. 36 Buď­te mi­lo­srdní, jako je mi­lo­srdný váš Otec. 37 Ne­suď­te a ne­bu­dete sou­zeni. Ne­od­su­zuj­te a ne­bu­dete od­sou­zeni. Odpouštěj­te a bude vám odpuštěno. 38 Dávej­te a bude vám dáno. Dob­rá mí­ra, na­tlačená, natřesená a vr­chovatá se oct­ne ve vašem náručí. Ja­kou mírou měří­te, ta­kovou vám bude zase odměřeno.“ Strom se pozná po ovoci39 Po­věděl jim při­rovnání: „Může vést slepý slepého? Ne­spadnou oba do jámy? 40 Není učedníka nad mi­s­tra; každý, kdo je vy­učen, bude jako jeho mis­tr. 41 Jak to, že vi­díš třís­ku v oku svého bra­t­ra, ale trá­mu ve vlastním oku si ne­všímáš? 42 Jak můžeš ří­kat své­mu brat­ru: ‚Bratře, nech mě, ať ti vy­táhnu z oka třísku,‘ když ne­vi­díš trám ve vlastním oku? Pokrytče, vy­táhni nejdříve trám z vlastního oka, a teh­dy pro­hlédneš, abys mohl vy­táhnout třís­ku z oka svého bra­t­ra. 43 Strom, který nese špatné ovo­ce, není dob­rý a strom, který nese dob­ré ovo­ce, není špatný. 44 Každý strom se pře­ce po­zná po vlastním ovo­ci: z trní se ne­sbírají fíky a z bod­láčí se ne­sklízejí hroz­ny. 45 Dob­rý člověk vy­náší z dob­rého pokla­du svého srd­ce to dob­ré, zlý pak vy­náší ze zlého pokla­du to zlé. Co má na srd­ci, to na jazyku! 46 Pro­č mi říká­te: ‚Pane, Pane,‘ když ne­dělá­te, co říkám? 47 Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně při­chází, slyší mé slovo a plní je: 48 Je jako člověk, který při stav­bě svého domu vy­kopal zákla­dy hlu­boko ve skále. Když pak přiš­la po­vo­deň, přiva­li­la se na ten dům ře­ka, ale ne­moh­la jím otřást, pro­tože byl dobře po­sta­ven. 49 Ale ten, kdo mé slovo slyšel a nena­plnil, je jako člověk, který po­stavil dům rovnou na ze­mi, bez základů. Když se na něj přiva­li­la ře­ka, hned spa­dl a zkáza toho domu byla hrozná.“