Bible21 › Lukáš › 23

Lukáš

• 1
• 2
• 3
• 4
• 5
• 6
• 7
• 8
• 9
• 10
• 11
• 12
• 13
• 14
• 15
• 16
• 17
• 18
• 19
• 20
• 21
• 22
• 23
• 24

Před Pilátem1 Ce­lé je­jich shro­máždění vstalo a od­ve­dli ho k Pi­látovi. 2 Za­ča­li ho obviňovat: „Zjisti­li jsme, že ten­to muž roz­vrací náš národ. Je pro­ti od­vádění daní císaři a na­zývá se králem, Mesiášem.“ 3 Pi­lát se ho ze­ptal: „Tak ty jsi ži­dov­ský král?“ „Sám to říkáš,“ od­po­věděl Ježíš. 4 Nato Pi­lát ře­kl vrch­ním kněžím a zástupům: „­Pod­le mě je ten člověk nevinný.“ 5 Oni však naléha­li: „­Bouří lid! Učí po ce­lém Jud­s­ku! Za­čal v Ga­li­le­ji a došel až sem!“ 6 Jakmi­le to Pi­lát us­lyšel, ze­ptal se: „Takže ten člověk je Galilejec?“ 7 A když se do­zvěděl, že je z He­rodova pan­ství, po­slal ho k He­rodovi, který v těch dnech také po­býval v Je­ruzalémě. Před Herodem8 Když He­ro­des uvi­děl Ježíše, měl ve­likou ra­dost. Už dávno se s ním toužil setkat, ne­boť o něm hodně slyšel, a těšil se, že ho uvi­dí udělat nějaký zá­zrak. 9 Kla­dl mu spoustu otázek, ale Ježíš mu vůbec ne­od­po­vídal. 10 Stá­li tam však vrch­ní kněží a znal­ci Písma a usi­lovně ho obviňova­li. 11 A tak jím He­ro­des se svý­mi vo­jáky po­hr­dl. Když se mu dost na­po­smíval, ob­lé­kl ho do skvostného rou­cha a po­slal ho zpátky k Pi­látovi. 12 Toho dne se He­ro­des s Pi­lá­tem spřá­te­li­li; před­tím to­tiž k sobě chova­li nenávist. Ukřižuj ho!13 Pi­lát svo­lal vrch­ní kněze, přední muže i lid 14 a ře­kl jim: „Přive­dli jste mi to­ho­to člověka jako roz­vraceče li­du. Hle, vy­s­le­chl jsem ho před vá­mi a ne­shledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžalo­by. 15 Dokon­ce ani He­ro­des ne, ne­boť jsem vás po­slal k ně­mu. Ne­spá­chal nic, za co by za­s­loužil smrt. 16 Dám ho zbičovat a pro­pustím ho.“ 18 Vše­chen dav ale za­čal křičet: „Pryč s ním! Pro­pu­sť nám Barabáše!“ 19 (Ten byl uvězněn za něja­kou vzpou­ru ve městě a za vraž­du.) 20 Pi­lát k nim znovu pro­mlu­vil, pro­tože chtěl Ježíše pro­pustit. 21 Oni ale křiče­li: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ 22 Pro­mlu­vil k nim tedy po­třetí: „Ale co udělal zlého? Ne­zjistil jsem u něj nic, za co by za­s­loužil smrt. Dám ho zbičovat a pro­pustím ho!“ 23 Oni však naléha­li a s ve­likým křikem se doža­dova­li, aby byl ukřižován. Je­jich hla­sy stále sí­li­ly, 24 až se Pi­lát roz­ho­dl je­jich žádo­sti vy­hovět. 25 To­ho, který byl uvězněn za vzpou­ru a vraž­du, pro­pustil, jak žáda­li, ale Ježíše na je­jich přání vy­dal na smrt. Cesta k popravišti26 Když ho od­vádě­li, chy­ti­li jis­tého Ši­mo­na Kyrén­ského, který se vracel z po­le, a naloži­li mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem. 27 Šlo za ním ve­liké množství lidu i mno­ho žen, které nad ním pla­kaly a naříkaly. 28 Ježíš se k nim ob­rá­til: „D­ce­ry je­ruzalém­ské, ne­plač­te nade mnou, ale nad se­bou a nad svý­mi dět­mi. 29 Hle, při­cházejí dny, kdy li­dé řeknou: ‚Blaze ne­plodným, je­jichž lů­na ne­ro­di­la a je­jichž prsy nekojily!‘ 30 Teh­dy řeknou horám: ‚Padně­te na nás,‘ a kop­cům: ‚Skryj­te nás!‘ 31 Když se toto děje se ze­leným stro­mem, co se stane se suchým?“ Golgota32 K po­pravě s ním ve­dli ještě další dva muže, zločin­ce. 33 Když přiš­li na místo zvané Lebka, ukřižova­li ho tam, i ty zločin­ce – jedno­ho po pravici a druhého po levici. 34 Ježíš teh­dy ře­kl: „O­tče, odpu­sť jim, vž­dyť ne­vědí, co dělají!“ Vo­jáci za­tím losova­li o jeho ša­ty. 35 Lid stál a díval se. Kro­mě jiných se mu vy­smíva­li také vůd­cové: „­Jiné za­chránil, tak ať za­chrání sám se­be, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“ 36 Vo­jáci se mu po­smíva­li také. Přistu­po­va­li, nabíze­li mu ocet 37 a říka­li: „Zachraň se, jest­li jsi ži­dov­ský král!“ 38 Vi­sel nad ním to­tiž nápis: TOTO JE JEŽÍŠ, ŽI­DOV­SKÝ KRÁL. 39 Je­den ze zločin­ců, kteří tam vi­se­li, se mu vy­smíval: „Když jsi Mesiáš, za­chraň sebe i nás!“ 40 Ten druhý ho však okři­kl: „To se ani Boha ne­bo­jíš? Máš stejný trest jako on, 41 ale my do­stává­me sprave­dlivou odpla­tu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“ 42 Po­tom ře­kl Ježíšovi: „Vzpo­meň si na mě, až při­jdeš do svého království.“ 43 Ježíš mu od­po­věděl: „A­men, říkám ti, dnes bu­deš se mnou v ráji.“ 44 Oko­lo po­ledne se po ce­lé zemi setmělo až do tří ho­din odpo­ledne. 45 Slun­ce se za­tmělo a chrá­mová opo­na se roz­trh­la vpů­li. 46 Ježíš hla­si­tě zvo­lal: „O­tče, do tvých ru­kou svěřu­ji svého ducha!“ Po těch slovech vy­de­chl na­po­sled. 47 Když setník uvi­děl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a ře­kl: „­Ten člověk byl jis­tě spravedlivý!“ 48 Všich­ni v zástu­pu, který se sešel k té podívané, se při po­hle­du na to, co se stalo, bili do prsou a od­cháze­li pryč. 49 Všich­ni jeho přá­te­lé, i že­ny, které ho do­pro­váze­ly z Ga­li­le­je, stá­li opodál a všech­no to vi­dě­li. Hrob ve skále50 Je­den člen Ra­dy, dob­rý a sprave­dlivý muž jménem Josef, 51 ne­sou­hla­sil s Ra­dou a jejím či­nem. Byl z jud­ského měs­ta Ari­ma­tie a také očekával Boží králov­ství. 52 Šel za Pi­lá­tem a vy­žádal si Ježíšovo tělo. 53 Sňal je, za­vi­nul do plát­na a po­choval ho do vy­tesané hrobky, do níž ještě ne­byl nikdo po­chován. 54 Byl den příprav a blížil se za­čá­tek so­bo­ty. 55 Při­daly se k ně­mu i že­ny, které s Ježíšem přišly z Ga­li­le­je. Vi­děly hrob i to, jak bylo tělo po­chováno. 56 Vrá­ti­ly se do­mů, připravi­ly vonné ole­je a masti, pak ale pod­le přikázání za­chovaly so­botní odpoči­nek.